Archiv Welenovin

2011-08-17T06:51:00.000+02:00

Kompletní kopie Welesu 18 z přelomu let 2003/2004 ke stažení zde [formát PDF; velikost 8 MB].

2011-03-04T19:22:00.000+01:00

Kompletní kopie Welesu 17 z podzimu 2003 ke stažení zde [formát PDF; velikost 7 MB].

2010-12-01T06:10:00.002+01:00

Martin Vrba
Zimní den

JE SLYŠET LABUTĚ PŘIMRZLÉ K HLADINĚ
- zpívají neklidně, mocně a temně
zlou píseň o zimně a její patině,
tu píseň, která se nese až ke mně,

čímž dává vyzvědět všem uším mého snu,
abych je nerušil, natož pak tišil.
Abych je poslouchal, dokud zas neusnu
- tak začak Zimní den, ten, o němž píši.

[Úvod z delšího cyklu / Weles 16, 2003]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie Welesu 16 z května 2003 ke stažení zde [formát PDF; velikost 15 MB].

2010-11-15T12:23:00.004+01:00

František Ryčl
Jedenáct

být temný
radím
vyžer oči hladem snu

tmou dotýkej
rty hrobů koně nože
vítr i silikon

cokoli zde
nikde nic
jediná poušť není prázdná

[Weles 15.6, 2002]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie Welesu 15,6 z prosince 2002 ke stažení zde [formát PDF; velikost 9,4 MB].

2010-05-05T16:06:00.001+02:00

Rarášek

…Básníkem už nechci být,
básně spláchnu splachovákem,
a hned jak to bude možný,
chci se státi bufeťákem…

Jaroslav Olin Nejezchleba v písni Konec Básníka.
Vladimír Mišík & etc…: Město z peřin. Bonton Music 1997

[Weles 14, 2002]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie Welesu 14 z jara 2002 ke stažení zde [formát PDF; velikost 7,61 MB].

2010-04-20T21:58:00.004+02:00

Babička

Aj, byla jedna stará baba,
měla kozlíka tuze ráda.
Hop, kozle, cap, kozle, hop, kozle, cap.

On jí vlezl do police,
poklókl jí tam všecky hrnce.
Hop, kozle, cap, kozle, hop, kozle, cap.

František Sušil: Moravské národní písně (1835). Píseň 783., nápěv 1731.

[Weles 13, 2001]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie Welesu 13 z podzimu 2001 ke stažení zde [formát PDF; velikost 14,9 MB].

2010-04-12T07:20:00.004+02:00

Weles a hierarchie hodnot

Máme-li zvládnout určitou práci,
je předpokladem pořádek, čistota a dobré plánování.
To platí pro práci v kuchyni stejně jako pro práci v povolání.
Ten, kdo musí prohlížet sáčky, aby se podíval, co v nich je,
kdo zjistí, že nemá prášek na pečení, když už má těsto vlastně kynout,
kdo prohledává sklep, aby našel brambory, které již měly být okrájeny,
ten se nesmí divit,
že se mu potom nic nedaří.

J. Simonides a kol.: Rádce venkovské ženy. SZN Praha 1978, str. 8

[Weles 11, 2000]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie Welesu 11 z podzimu 2000 ke stažení zde [formát PDF; velikost 6,8 MB].

2010-03-25T18:57:00.000+01:00

Báseň pro tento den:

Wisława Szymborska
V přemíře

Jsem, kdo jsem.
Nepochopitelná náhoda,
jako každá náhoda.

Mohla jsem přece mít
jiné předky,
a už bych vylétla
z jiného hnízda,
už bych se vyplazila v šupině
zpod jiného pařezu.

V oblékárně přírody
je hodně kostýmů.
Kostým pavouka, racka, polní myši.
Každý ihned padne jako ulitý
a je nošen poslušně
až do roztrhání.

Já jsem si také nevybírala,
ale nestěžuji si.
Mohla jsem být někým
o hodně méně zvláštním.
Někým z houfu, mraveniště, bzučícíha roje,
částkou krajiny trhanou větrem.

Někým o hodné méně šťastným,
pěstovaným kvůli kožešině,
na sváteční hostinu,
něčím, co plave pod sklíčkem.

Stromem zaklíněným v zemi,
k němuž se blíži požár.

Stéblem jež rozdupal
nepřirozený průběh událostí.

Pochybným individuem,
nepochybně důležitým pro druhé.

A co by bylo, kdybych v lidech
vzbuzovala strach,
nebo jenom odpor,
nebo pouze lítost?

Kdybych se narodila
ne v tom plemeni, ve kterém se patří,
a zavřely by se přede mnou všechny cesty?

Osud byl pro mne
doposud laskavý.

Mohl mi odepřít
vzpomínky na pěkné chvilky.

Mohl mě zbavit
sklonu k přirovnávání
Mohla jsem být sama sebou –
– a to by znamenalo
Být někým úplně jiným.

Přeložila Renata Putzlacher

Weles [5], Jaro 1997

2010-03-22T06:18:00.001+01:00

Báseň pro tento den:

Roman Kosek
Zachtíčen

Každá má myšlenka,
v poslední době,
má v sobě střep
zrcadla, před nímž stojíš ty.

Ale o tom, naštěstí, nevíš,
a tak tam stojíš nahá,
bez strachu,
že by se někdo mohl podřezat
nebo vykrvácet
touhou.

Weles [7] 3/97

2010-03-19T06:32:00.000+01:00

Báseň pro tento den:

Tomáš Řezníček
* * *

byla bláznivá noc
chlapů plnej plac
a traktory řvaly

tranzitérky lepily a třídily
a tramvaje bzučely
pan Polívka se v klidu nenají

a lidi spali a my makali
v tvářích noční stříbrňák
no trolej jedna prskavka

kolem Labe sviští další vlak

Weles [8] 1/98

2010-03-16T07:11:00.000+01:00

Báseň pro tento den:

Martin David
Hostinec

Až ve tmách lesa vynoří se hostinec,
u říčky řeřavé jak cigarety oharek;
s cestou, lávkou nad peřejemi;
s výhledem na kostelík, hřbitůvek.

Zdřevěníš k volnému stolu u okna,
slepý liliput přistaví smírné pivo.
Obřadní tlačenku; její šifry, káro:
tvoje rozuteklé dny, odžité roky.

Na stěnách, hle, preparované hlavy
vysloužilých vůdců, vědců, bohů.
Křišťál ranního slunce do místnosti!
Všechny Hlasy spočinou v tichu.

Weles 9 [1999]

2010-03-13T07:15:00.003+01:00

Báseň pro tento den:

Petr Bronos Novák
Potápěč

Studeny větr
navál mne únorového rána
do bílých plen
a prádélka bílého
sfouknul mně do kabrioletu
kočárku
kroucenými pružinami
plul jsem po povrchu
rodné dědiny
ve mně bylo jaro vodami napřed
smuteční tmavé ořeší
se loučilo s mým nebytím
povýšeně nehybně
sandálu námrazy
urvaný řemen
pleskal do očí
i vítr hledal své tělo
v ornamentech obzorů
duše se mu skryla
do mých uší
zamrzlý akvarel slunce
vztyčil svůj úd
před mnohá ústa
aby je ztišil
přestalo vát
a neodbytné mouchy vloček
sedaly na mrcinu větru

Vskutku cirk
počasí
krotitel
žena - noc
mne vždy pozdě žene
do Hajan
bič nočního vzlyku
proťal kůži krotěného

Budu potápěč
budu vybírat schránku vody
budu číst bílá těla
která se již ponořila
a až voda otevře
ledová víčka
a ospalky
budou bořit mosty
půjdu kamenem těšit řeku

Mám zavřené oči
hladím se
krajina hladí
vodou svůj
klín už věky
rozkoš dlouze plyne
jako jeden okamžik

Otevřu oči
krajina milostně
hledí tvýma očima
jednou nohou
opatrně
překročil jsem obzor
a chvíli stál
před tichými úly

Směji se
tuto krajinu ti
nedaruji
ale udělám ti
z ní Domov

Na sebe?
kdo na mně drží ?
šle boží
drží mne
v širokých gatích
krajiny

Můj sen
režíruje biják
po rozednění
chtěl
bych v něm hrát
ale režisér
chce
abych byl divák

Spadl jsem z višně
kůra
strouhala mou kůži
měl jsem krev na kůře
na kůži i na košili
višněmi políbená ústa
skuhrala
nad peckami krve
políbil jsem svojí krev
na kůře stromu
přitiskl rty krutě
s žízní
zuby stiskl
na peň dřeva
smísila se má krev z višně
smísila se s višní v ústech

Natáhnu se v trávě
pod rozcuchem
v stínu stromu
hmyz mě lochtá
leze po mé dřené kůži
já se směji
nebe kníry oblak stříhá
hlavu stromu
hřeben plynných hor
z mraků cestu k nám si razí
pěšinku mu jistě sčísne
kartáč blesku

Klepu potem
na kamennou branku
země
snad tu musím odkapat
země stále neotvírá
vykapu si do svých vrat
dírku pro klíč snad

Ty který mé kusy vážeš
do trnových berlí víry
dopřej chvíli kostem mým
a masu ještě chvíli
se mi o ně neopírej

Otřel jsem střevíce
o rohožku pole
pak jsem šutrem
polykal hloubku meze
rychlost zajíců
a prostupnost vzduchu
který se hřál
že zrcadlil
hledal jsem v něm sebe
už už jsem se viděl
ale pak se mi
ten co stál před zrcadlem
ztratil

Mé chřípí
vlk v zimní srsti
ve smečkách
obléhá
kubické metry
kaplí kostelů a katedrál
na rožni architektury

Zavřel jsem oči
do atlasu
šel krajinou slepý
podle mapy
párátky svých kostí
dlubu směr
z kovových zubů Ahrimana

Můj klenot
zazářil
uvnitř
probudil mne do tmy
z kousku mého těla

Denní světlo
narazí na mne
na suk
zubatá sekera
se jednou ztupí
oči si vyhrabou
důlky v hlíně

Kameny se rojí
úly
pak v řadách
dlažby
v kočičích městech
padají ze země
ke sklu
prohlížejí si v něm
více než zblízka
fazónu
od dlaždiče

Jsme si příliš blízko
buď se nebudeme hýbat
nebo se obrousíme
a nebude co vkládat
a nebude kam

Čerpadlo krve
čerpadlo dechu
abych
vykalibroval
musel bych
obě zastavit
mezi krví
a dechem
uniká propast

Frrrrnk
ptáci mě zanechali
v úleku
prázdného hnízda
v žádném
nejsem tak doma
aby nezůstalo
prázdným spolu se mnou

Tříšť
tříšť hliněná
ještě zmrzlá
mráz
stavitel zlomenin
horko
baraba utonutí
někde mezi
já
tříšť

slunce je naštěstí
hodně daleko
abych k němu
nezabloudil

Opadám
vším svým tělem
v místě
mám ze sebe
návrší
přeji si
být
tebou
obrostlý

Hladké kotníky
mostu
letní fusekli
potoka
nenavléknou
na jaře bylo tvým
kotníkům
horko z mého
zdivočelého
dechu

Remízky
cha tak důležité
nákotníčky řínčí
jsem polekán
že se na mne
pole vrhnou
a utančí má záda
k smrti

Pod touto prstí
jsou srdce zastavena
tlukoucí
často šťouchají
v jícen
ku zvracení

Mám hlavu
aby mi do krku nepršelo
když se koukám
na hvězdy
ztrácím
přístřeší

Rty mám lepkavé
šťávou
hroznů mého stínu
když bezděk
dívky po něm šlapou

Noc je můj ručitel
když nezatemním
se v sobě sám
budu dál kráčet ve tmě
kterou budu vidět

Svět má málo
tekutin
aby splách žízeň
jediného člověka
musím se naučit
šetřit žízní

Koláč smíchu
dítě vybírá hrozinky
cosi studeného nečekaného
v rozpálené krajině
v tvarohových hroudách
dnes mu to tak nepříjde
není v tom pečivu
zapečený hraboš?

Zas mi myje hlavu
a tváří se
jakoby mně myla nohy

Prstem jsem dloubl
do kubického moudí architekta
proč je zde odložil?
prošroubované piersingem megamarketu
k veřejnému dráždění?
falos lehčí vzduchu
zakrývá slunce

Země
žláza se sekrecí do mne
jen tak může
vyrůst
když se natáhnu
na špičky

Weles 14 [2002]

2010-03-10T01:20:00.006+01:00

HOMOIONYMUM

STAVBA KOSTELA VE VELIZI JE SLOŽITÁ, PŮSOBÍ MASIVNÍM A TĚŽKOPÁDNÝM DOJMEM. SVÝM BLOKOVÝM UTVÁŘENÍM, TAK I ŘADOU DÍLČÍCH RYSŮ JE PLNĚ ZAKOTVENA V ROMÁNSKÉ TRADICI. JÍ JE PLNĚ POPLATNÁ FORMA TRIUMFÁLNÍHO OBLOUKU I CHARAKTER OKEN V SEVERNÍ ZDI PRESBYTÁŘE A V JEHO VÝCHODNÍM ŠTÍTU.

Jiří Kuthan: Česká architektura v době posledních Přemyslovců; str. 444

[Weles, 1/97]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie pátého čísla z března 1997 ke stažení zde [formát PDF; velikost 10,0 MB].

2010-03-07T07:02:00.002+01:00

Báseň pro tento den:

Petr Hrbáč
Špička

Jablečnému hrnku dám z úst svých pít
a uvidím, že je počátek znovu na koni.
Hřmění strhlo kopec do šustivého světa,
kdejaká plíseň se nechá unášet
profukem z černých děr,
nakonec lesk noci
přehluší pochybné spisy.
(Možná utichnou s úlevou.)
Nikdo nezváží zahradě
tohoto vazala.
Praštit sebou jako palná, pružná lať,
anebo coby zhroucený pytel
ustoupit bučení stáda?
A přece i ono vrhá pomatené skvrny na zeď,
dovoluje původním snům kohokoliv,
aby se míhaly.
Znal jsi je vždy jen pod falešnými jmény,
hořel za ně v zachechtaných dutinách,
zatímco pod třešní
bylo jak pod povětroněm,
žádný klid,
jenom další a další nabádání k návratu,
kterým se usedá.
Pak ovšem lze obdivovat vrtulku putování,
tak zpropadeného a lehkého,
že ani druhýma a třetíma očima
bys neuhlídal
veškerý obrat zmocněného slova!

Weles [2], Jaro 1996

2010-03-04T07:26:00.001+01:00

Báseň pro tento den:

Jaroslav Žůr
Okamžik nahlédnutí do kalhotek

Od pobíhání ke strnulosti.
Kačena září.
A co my.
Nás se nikdo neptá.

Weles 18 [2003]

2010-03-01T07:05:00.003+01:00

Báseň pro tento den:

Daniel Rušar
. . .

Svící se zhasínáme
kříž nám stéká
voskem po těle –

už nesníme
už nehoříme

z včerejšího ohně
počítáme krůpěje

Weles 10 [1999]

2010-02-26T07:43:00.002+01:00

Báseň pro tento den:

Petr Motýl
Finančník?

Kdo rychle dává, dvakrát dává,
a pak si medí v zahradách.
Odjíždí expresem Lyon – Praha
a navždy mizí v dálavách

jak jarní vítr nad osením v Polabí,
jak tichý stesk a melancholické nálady
dlouhých osamělých večerů
s lahvovým pivem a vodou teplající ve džberu

a s kánětem kroužícím nad údolím.
Kdo rychle dává, dvakrát dává,
v Bordeaux a v Avignonu spává,

když na Kostelec padá letní splín
a vedrem zalyká se každá věta.
Komáři a chrpy. A smutek světa.

Weles 14 [2002]

2010-02-23T06:45:00.000+01:00

Báseň pro tento den:

Petr Maděra
Černá kuchyně

Starému baráku se úží hrdlo světlíku,
ty noční zvuky, šramot – už už vykopnout skla.
Stařena za zdí spí neklidně. Noc je nervózní
a okusuje si ten svůj jedinej nehet,
kterej občas dorůstá do úplňku.
Cizí čtvrť s nohama švábů
čpí odblaněným mořem. Bez koupelny
jaksi předčasně vystoupí
pronajatá existence.

S půlnocí se nalodilo ticho.
Náhle taková radost
z čiré tekoucí vody.

Weles [1], Zima 95/96

2010-02-20T21:22:00.005+01:00

Báseň pro tento den:

Věra Rosí
Škrtidla

Řícení v chrámových sloupech,
přehlušované litanií...
Srdce stažené
drátem,
jejž žhaví láska.

Zuby Eviny
hryžou záclonu zítřka,
dávíš se.

Weles [7] 3/97

2009-07-13T06:59:00.003+02:00

Po stopách Dr. Kozla

Je 6. září 1996, nasládlý den třineckého léta. Zavazujeme poslední tkaničku a vydáváme se na cestu na nedaleký vrch Kozinec. Právě před padesáti lety (6. 9. 1946) zde totiž Dr. Jan Egon Kozel provedl první úspěšnou zkoušku prototypu svého devítipřevodového bicyklu. Procházíme mezi buky a duby a ve vzduchu ještě dnes cítíme cosi velkého. Ano, možná právě tudy projížděl před padesáti lety Dr. Kozel, vynálezce horského kola, a naslouchal klapotu svých převodů... V očekávání dobýváme Kozinec: podaří se nám nalézt alespoň otisk?
O vrchu Kozinci jsme se v krátkosti zmínili již v jarním čísle našeho magazínu (Welesova topografie), teď tedy před námi stojí úkol vysvětlit, kdo vlastně byl Jan Egon Kozel...

[Weles, Podzim 1996]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie čtvrtého čísla z prosince 1996 ke stažení zde [formát PDF, velikost 8,6 MB].

2009-07-10T06:28:00.003+02:00

VÁCHAL A VELES

...POBYT NÁŠ TEHDEJŠÍ V OLŠANECH, S KRÁSNÝMI VÝLETY DO OKOLÍ,
SPOLEČNOST SESTER MÁŠINÝCH I SAMOTNÉ MOJE POTULOVÁNÍ SE V LESÍCH U MAŇOVIC,
KDE JEDNOU DOOPRAVDY BLUDNÝ KOŘEN JSEM PŘEŠEL, JAKOŽ I V OKOLÍ NEPRACHOVA,
KDE VZNIKALY MOJE SNY O DÁVNOVĚKÉM ŽIVOTU ZDE, O VELESU ZDE UCTÍVANÉM,
JAK BLÍZKÉ VSI VELECHOV, VELEŠICE A VELENOVICE SVĚDČÍ JIŽ SVÝM NÁZVEM,
NÁLEŽÍ K MÝM NEZAPOMENUTELNÝM DOJMŮM...

Z pamětí Josefa Váchala, dřevorytce

[Weles, Léto 1996]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie třetího čísla ze září 1996 ke stažení zde [formát PDF, velikost 10,2 MB].

2009-07-08T06:15:00.003+02:00

Obsah Welesu 18
[připraveno do tisku 12. 12. 2003]

Poezie
Jaroslav Žůr: Nás se nikdo neptá
Martin Vokurka: Únik skrz srdce
Martin Stöhr: August
Petr Sedláček: Rock na vsi
Slovenské okénko / Martin Vlado

Téma: Hlasy uvnitř Totemu (Připravil a uvádí Pavel Sobek)
Setkání s redaktory a autory internetového serveru www.totem.cz
Prostor virtuálního a tištěného slova (Rozhovor s Egilem)
4+1, Totem (Zn. Nabízíme)
za_manon
hermit
Kelly
vever
Egil

Próza
Petr Kersch: Vši
Beverley Nichols: Průvodce dětí po pláži
Karel Kuna: Zdravíčko, Betlemář

Fotografie
Robert Fajkus / Hladiny [František Hubatka / Transformace]

Téma: Irma Geisslová
Irma Geisslová: Mé nitro šírá pláň
Ať nikdo neví již, že jsem... (Petr Fabian)

Sny Jana Stoklasy

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Václav Kvapil: Fenomenální obrazotvůrce Václav Ara

Šramoty Vladimíra Šrámka: Jaro

Část zábavná a poučná
Miroslav Chocholatý: Jako když svírá chlad [Milan Děžinský: Slovník noci]
Petr Čermáček: SMS a modlitby [Miloš Vodička: Tradicionál]
Petr Hrbáč: Pohyblivé obrazy [Roman Szpuk: Tancem pádu]
Jiří Koten: Trudná i kratochvilná legenda o rodu Kovandově [Jaroslav Kovanda: Nebe nad kantýnou]
Ivo Harák: Nad novými sbírkami Ondřeje Fibicha [Ondřej Fibich: Pohanský les / Kniha poutníků]
Radek Fridrich: Svět podle Přidala [Tomáš Přidal: Úschovna rozhovorů]
Pavel Sobek: Jaký je řev sval? [Tomáš T. Kůs: Příbytek dobytek / Teplo Zima Milovat]
Marek Fencl: Ze řetězu fantazie [Vladimír Šrámek: Nevěsta puštěná ze řetězu]
Jakub Grombíř: I Brano se už vzpírá zavření [Petr Pazdera Payne: Dramolety]

Část insertní

2009-07-07T06:32:00.002+02:00

Weles 18 [2003]. Obálka Leoš Knotek s použitím fotografie Roberta Fajkuse.

2009-07-06T06:43:00.002+02:00

Weles 17 [2003]. Obálka Leoš Knotek s použitím fotografie Viktorie Rybákové.

2009-07-05T11:34:00.002+02:00

Weles 16 [2003]. Obálka Leoš Knotek s použitím fotografie Ondřeje Slabého.

2009-07-04T07:05:00.002+02:00

Weles 15,6 [2002]. Obálka Leoš Knotek.

2009-07-03T07:33:00.002+02:00

Obsah Welesu 14
[připraveno do tisku 12. 5. 2002]

Rarášek / Menu

Poezie
Petr Motýl: Do tmy v přístavech kopců
David Schüch: Na samotách
Petr Španger: Začne se kouřit z komínů
Michal Oliva: Když se otočím zády
Petr Bronos Novák: Krajina pro potápěče
Václav Nevrlý: Když na ně mrknou stíny

Krajinomalby a portréty
STRO MY aneb torzo Šumavy (Připravil Petr Maděra)
Petr Horn: SRTO MY
Josef Fitti Jiroušek: Když jsi přijela na Šumavu
Xaver Halaš: Začazeným slovem hledám dopis s jizvou
Jožo Urban: Staří pamětníci v Pošumaví
Alexandr Debnar: Večer
Roman Szpuk: Homo silvaticus

Próza
Adéla Irma Miencilová: Láska

Jehličky
Skandál před ZOH!!!

Bufety
Jaroslav Švoma: Nemírné obžerství nebo zlatý věk?
Jakub Grombíř: O proměnlivosti bufetů
Michal Šanda: nemáte bůra na hamburger?
Viliam Kanis: Most
Martin Josef Stöhr: V Brně, 18. prosince 2001
Petr Hruška: Tak pojďte
Jaroslav Kovanda: Kde bufet můj
Václav Kahuda: Holešovický automat
Bogdan Trojak: Moje byfé čili ranní vrávorání
Ondřej Horák: Obsluhoval jsem nikoliv anglického krále

Weles, Perun a ti druzí
Průhled (nejen) do slovanské mytologie

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Věra Rosí: Kýl oblohy rozráží listy stromů (Pod poezií Pavla Kolmačky)

Část zábavná a poučná
P. Sobek: Hrst úvah nejen nad nejnovější knihou M. Langra Pití octa; A. Marienková: Ubrusy; R. Fridrich: Mýtická krajina s ptáky (J. Bobrowski); A. Marienková: Květy; L. Muška: L. Martinek – Co patří Večernici; A. Marienková: Talíře; V. Kučera: J. Koten – Přebohaté hodinky pradědečka Emila; A. Marienková: Příbory; P. Sobek: M. Šťastný – Drobné bolesti; A. Marienková: Sklenice; I. Harák: Z. Pellarová: Nechtění Neptaní Nezbytí; A. Marienková: Ubrousky; V. Kučera: M. Toman – Cistoskelety; A. Marienková: Stravování pracujících o žních; P. Sobek: Nad sbírkami J. Straky

Kozí mejdan

Patron tohoto čísla
Vittorio Sereni

2009-07-02T11:24:00.003+02:00

Weles 14 [2002]. Obálka Leoš Knotek.

2009-07-01T06:51:00.004+02:00

Obsah Welesu 13
[připraveno do tisku 1. 10. 2001]

Skákejte z mostu!

Poezie
Pavel Rajchman – Plátěné oko
Vladimír Šrámek – Násmorki
Tereza Lapáčková – Svět zespoda
Milan Šťastný – Mezi zdí a zdí protilehlou
Ondřej Macura – Žaltář
Petra Havelková – V hlubinách zpěvy

Překladatelská huť
Jevgenij Šestakov v překladu Pavla Kotrly

Próza
Natálie Šímová – Září
Pavel Surý – Pohádka pro cácorky

Welesův debut
Magda Frydrych – Pravda o mé rodině

Ostatní
Sigbjörn Obstfelder – Kříž – historie lásky

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Pavel Sobek – Josef Uher Básník s červenou nití
Josef Uher – Továrna, Fragmenty ze zápisků z nemocnice

Krajinomalby a portréty
Kytka polních kvítek
Předmluva Františka Sušila ke sbírce moravských národních písní z roku 1835
Ukázky písní

Slezsko
Michal Jareš – Bohatý jak kozel rohatý

Část zábavná a poučná
J. Skácel: Z bohatství našich nářečí; M. Hrabal: L. Galdová – Torza, M. Jeřábek: Slzy; Předpověď Karla Hynka; P. Hrbáč: K deseti sbírkám slovenské poezie; Trendy Story; V. Kučera: Lidé, věci; Válečný dobrodinec číslo 1; I. Harák: J. Kovanda – Odpolední klid; Tarisův trénink; R. Fajkus: P. Hrbáč – Jeden den stárnutí; Něco o Tarisovi; P. Sobek: V. Erban – Velký vítr; Poznatky z plaveckého mistrovství Evropy; V. Rosí: Nad sbírkami Lukáše Marvana; Tajemství Tarisových úspěchů; L. Martinek: W. Przeczek – Kniha úrody; J. Straka: Záhadný klid Kateřiny Rudčenkové; V. Kučera: Několik slov (k Welesu)

Železniční rubrika
Jan Blumenschein – Nedožité devadesátiny jedné malé dráhy

Patron tohoto čísla
Jonáš Záborský

Výtvarný doprovod
František Hubatka

2009-06-30T06:41:00.003+02:00

Weles 13 [2001]. Obálka Leoš Knotek s použitím ilustrace Františka Hubatky.

2009-06-29T07:02:00.000+02:00

Obsah Welesu 12
[připraveno do tisku 31. 12. 2000]

Přípitek

Sedem
Subjektivní průřez současnou tvorbou mladých slovenských básnířek a básníků
Viliam Kanis: Po vode neujdem
Lucia Eggenhofferová: Piate obdobie
Ján Gavura: Doslovný ako smiech (Ukázky z cyklu)
Nóra Ružičková: Dovnútra obrazu
Peter Bilý: Toľko vlhkosti
Zuzana Benková: Ja je niekto tretí
Michal Dzúrik: Pohľady všade

a moll, B dur, c moll, D dur...
Korespondenční rozhovor s Vítem Slívou v čase jeho abrahámovin
Vít Slíva: Z knihy Dnění (1980–2000) / 24

Slovaňácké verše
Jana Hřivňacká, Petr Stojan, Jan Drbna Reichstäter, Petr Čerbák, Pavel Caha

Weles 1995–2000
Anketa ku příležitosti 5. výročí vzniku Vendryňského poetického magazínu
Hana Špiláčková / Marie Šťastná / Radek Václavík / Šťěpán Balík /
Stanislav Beran / Ilona Laužanská / Milan Šedivý / Martin Filip /
Věra Rosí / René Kočík / Milan Děžinský / Jakub Grombíř /
Patrik Roľko / Petr Čermáček / Josef Straka / Libor Kropáček /
Petr Maděra / Petr Bronos Novák / Martin Josef Stöhr / Radek Fridrich /
Robert Fajkus / Roman Kosek / Marek Toman / Renata Putzlacher /
Michal Stránský / Lubor Vyskoč / Václav Kahuda / Michal Šanda /
Martin David / Petr Motýl / Petr Pazdera Payne / Roman Szpuk /
Petr Hrbáč / Jan Slovák / Jiří Staněk / Libor Slíva /
Vít Slíva / Wladyslaw Sikora / Jiří Veselský / Ivan Slavík /

Bok po boku

Patron tohoto čísla
Gudang Garam

Výtvarný doprovod
Bronislav Liberda

. . .

PDF verze Welesu 12 ke stažení [2,2 MB].

2009-06-28T06:18:00.005+02:00

Weles 12 [2000]. Obálka Jan Trojak s použitím ilustrace Bronislava Liberdy.

2009-06-27T06:40:00.001+02:00

Obsah Welesu 11
[připraveno do tisku 10. 10. 2000]

Weles reflexivní

Poezie
Petr Hrbáč – Je potmě
Miroslav Maixner – Zdálo se mi toto
Pavlína Lesová – Labyrint s bleděmodrými kolečky
Stanislav Beran – Pach páleného masa
Milan Šedivý – Po zarostlém chodníčku

Překladatelská huť
Gerardo Beltran v překladech Markéty Pilátové

Próza
Jakub Grombíř – Slunce nás pozlatí, všechny
Radek Fridrich – V dechu krajiny
Josef Straka – Jen v mysli stále převracet ta slova
Adalbert Kadeř – Zvýhodnělé představy

Krajinomalby a portréty
Jiří Staněk – Ze Zámlyní do Záhrobí

Weles v letech 1997 a 1998

Část zábavná a poučná

Železniční rubrika
Jakub Grombíř – Několik pozoruhodností pro železniční putování Slováckem

Patron tohoto čísla
Antonio Machado – Náměstí s hořícími oranžemi…

Výtvarný doprovod
Leoš Knotek

2009-06-26T07:15:00.005+02:00

Weles 11 [2000]. Obálka Jan Trojak s použitím ilustrace Leoše Knotka.

2009-06-25T06:15:00.003+02:00

Obsah Welesu 10
[připraveno do tisku 25. 11. 1999]

2009-06-24T07:21:00.003+02:00

Weles 10 [1999]. Obálka Jan Trojak s použitím fotografie Franciszka Skuliny.

2009-06-23T06:57:00.001+02:00

Obsah Welesu 9
[připraveno do tisku 4. 4. 1999]

Welesův heslář

POEZIE
Štěpán Nosek - Prázdné plátno
Martin David - Kamenná navigace
Lenka Galdová - Básně
Derek Mahon - Psí rohy, zčernalé sudy

Pole orná
Irena Václavíková, Lívia Němčanská, Tomáš Hromek, Štěpán Balík

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Václav Kahuda - Hadry, kosti, kůže

Krajinomalby a portréty: AUTOSTOP
Úvodem
Roman Szpuk
Miloš Doležal
Aleš Palán
Mirek 6 - Kroš
MUDr. Božena Paynová-Boučková
Autostopem po internetu
(Jakub Dvořák, Stanislav Pecha, Jiří Anděl)
Výmluvníček
Z denního tisku
Hlásí se policie
Ivan Vyskočil - Václav Havel: Autostop

Část zábavná a poučná

Welesova knihovnička

Dopravní rubrika
Veršující průvodčí

Patron tohoto čísla
Richard Brautigan

Výtvarný doprovod
Pavel Preisner

2009-06-22T07:10:00.002+02:00

Weles 9 [1999]. Obálka Jan Trojak s použitím ilustrace Pavla Preisnera.

2009-06-21T10:25:00.003+02:00

Obsah Welesu [8] 1/98

NEBOZÍ KOZLI Z FRÝDKU

Poezie
Milan Děžinský – Noční znamení:
Mlha nad dvory; Horečka; Říjen; Člověk; Báseň; Noční znamení
Tomáš Řezníček – V ztrhané řeči báseň bere dech:
už budu u tebe má milá…; parte na hospodskejch dveřích; byla bláznivá noc…; konečně báseň; unavené věty mdlí se…; už od palců jistě až k žití…; šel přes Čechy jak vánek míjel Novou Ves
Ondřej Slabý – Rozřezaný amoret:
Přeháňka; Pláč společně se smíchem…; Nokturno II; Srpnová neděle
Jakub Grombíř – Dvě básně:
Třinec; Kostelany
Libor Slíva – Včelařská slavnost:
Domovské právo; Včelařská slavnost
Alexander Eret – Verše z vězení:
Nevěsta

Próza
Andrzej Stasiuk – Dvě horské povídky:
Kościejný; Lewandowský (Přeložila Jolanta Kamińská)
Václav Kahuda – Z houští
Bohuslav Bouček - Mobilizace

Ostatní
Já odpovídám, že ano – rozhovor Pavly Šuranské s Ivanem Jirousem
Bogdan Trojak – Genius loci Slezska

Překladatelská huť
Emily Dickinsonová v překladu Milana Děžinského – My nyní laně honíme:
Bzukot much – když jsem umírala / I heard a Fly buzz – when I died;
Život můj, zbraň nabitá, stál / My Life had stood, a loaded Gun

Heinrich von Meissen – Leich o Panně Marii (Překlad Sylvie Stanovská)

Krajinomalby a potrtréty
Vojtěch Kučera – Taky věda

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Věra Rosí – Otevírat světy

Jehličky (Rediguje společnost pro vyfučení Vítrholce)
Synopsis tvorby Josefa Čtvrtkuchaře; TOP sTEN

Přípisy, litery, iniciály
Hanácký rozhovor; Pandora – časopis literaturou (vk); Napříč Samotou / Jiří Mědílek: Bílé písmo (vk); Čistý průstřel nebe (O. Mikulášek, M. J. Stöhr, V. Rosí); Ze světa přeložených novinových románů našich babiček a prababiček; "Jediný” (vk); Pane Wernischi… / Ivan Wernisch: Cesta do Ašchabadu (M. Děžinský); Verše starého muže / Ivan Diviš: Verše starého muže (M. Děžinský); Nalezená báseň (M. Děžinský)

Dopravní rubrika
Když se stavěly na Znojemsku železnice

Patron tohoto čísla
Gunnar Ekeloef: Kdo přijde, ptáš se…; Nemožné

Fotopříloha
Ondřej Slabý

Zvláštní příloha
Jihovýchodní pošta, Jaro 1998

2009-06-20T07:03:00.004+02:00

Weles [8] 1/98. Obálka Jan Trojak s použitím fotografie Ondřeje Slabého.

2009-06-19T06:20:00.002+02:00

Obsah Welesu [7] 3/97

VELÉS GENETICKOINŽENÝRSKÝ

Poezie
Karel Křepelka – Ucho Jidášovo: Amoroso IV; Zasněnost; Zaříkávání lásky; Zvěstování II, Jidáš
Věra Rosí – Hřad bílých dnů: Mlha; Nástupiště; Podzimní Brno; Clona; Noc; Škrtidla
Zuna Cordátová – Pták Brunát: Noc jako hruď negra s průstřely…; Zápěstí svířáš mi. V pádech se odírám…; Roucho mi visí jen, ztrhané…; Jediný přijel jsi smrtelným vlakem…
Roman Kosek – Krev na sněhu: Zachtíčen; Nox misera; Pes Boží; Bolest; Podobenství; Tóny; Nespavost
Miroslav Koupil – Karneval nahých slov: Zdvořilý kanibal; Klíčovou dírkou; Zemská gravitace; Hlava v bezu

Welesův debut
Ondřej Slabý – Dílna: Dědečkova dílna; Klášterní studna
Čtvero efébů u odvodu
Alkáč Olzín: Na posledním patře; Železnice; Akce K.
Petr Pokorný: Tvé kroky…; Dívka se skleněnýma očima; Měsíc generál; Zima bez vůně…; V parku
Michael Tesař: Dvoukolák; Krásný říjen; Ploská lbi
Martin Filip: Ve zdi hoří sirotčinec…

Ostatní
Bogdan Trojak – Koncept listu pro Bruna Sz.
Pavla Šuranská – Otevřenost (Připravil P. Maděra)
Renata Putzlacherová – Moje “válečná léta” a mladá polská poezie
Ivan Slavík – Putování

Překladatelská huť
Dylan Thomas v překladu Slavomíra Kudláčka – Kapradinový vrch

Na prahu štěstí (Moderní bengálská poezie)
Připravila a přeložila Blanka Knotková – Čapková
Bišnu De: Odpověz; Subháš Mukhopádhjáj: Ještě jeden den; Šankha Ghoš: Ptáček; Šakti Cattopádhjáj: Kocour; Púrnendu Patrí: Když jsi u mě, když tě hladím, chvěju se jak pták…; Suníl Gangopádhjáj: Hra stínů; Ratnešvar Hazra: Žízeň

Pan Pitt v kruhu bora: čtyři australští básníci v překladech Marka Tomana
Oodgeroo Noonuccalová: Jdeme; James McAuley: Jedno letní úterý; Elizabeth Riddelová: Večírek; Geoffrey Dutton: Maják na mysu L´ Eveque

Jacek Podsiadło: Heinrich von Kleist píše a pak trhá na kusy dopis pro Wilhelminu von Zenge (Přeložila R. Putzlacherová)

Krajinomalby a potrtréty
Petr Maděra – Všenory
Robert Fajkus – Všenory

Jehličky (Rediguje Společnost pro vyfučení Vítrholce)
Kdo pije potmě Psí vívo?; Ještě k projektu potrhlá nit; Vimperský básník Szpuzva je dítě!

Přípisy, litery, iniciály
Vendryňský menhir (bt); Přespolní mše (V. Kučera); Závrať slova / Martin Langer: Průsmyky (M. Děžinský); Poezie intelektuální? / Martin Langer: Já nezemřu zcela (I. Harák); P. S. (V. Kučera); Výtvarný doprovod čísla; Zpráva pro čtenáře

Dopravní rubrika
Petr Čermáček – Nevstupujte do kolejiště

Patron tohoto čísla
Thao Jüan-ming: Pití vína; Pití vína

Výtvarný doprovod
Petr Čermáček

Zvláštní příloha
Jihovýchodní pošta, Podzim 1997

2009-06-18T05:59:00.004+02:00

Weles [7] 3/97. Obálka Jan Trojak s použitím ilustrace Petra Čermáčka.

2009-06-17T07:13:00.001+02:00

Obsah Welesu [6] 2/97

DE NOMINE VILLAE NOSTRAE

Poezie
Ivan Motýl – Flétna Händlovy haldy: Kámen; Lákavice; Snídaně v Pisárkách; Za posledními domy Fifejd; Pěšky ze spolku; Výletní odpoledne na Slezské; Žlutá zahrádka; Zámek v Odrách; Krabička z Bukoviny; Marné polibky mezi skalami; Manželství o kterém Karin neví
Pert Čermáček – Jób v železech slunovratu: Na břehu; Křižanovice; Tření; Psí víno; Dušiček; Hvězdy na sněhu; Práší se z tramvají…; Havrani…; Všech svatých; Holomrazy; Adventní; Dopis Jakubu Demlovi; Dým; Svatá Kateřina
Ladislav Krajča – Dnes opět neuvidím smutnookou: Dnes opět neuvidím smutnookou; Do včerejších šlápot…; Pasti; Stýskání; Pro tebe
Slavomír kudláček – Balada o Lovětínské rokli
Henryk Jasiczek – Zamyślenie: Zamyślenie; Krajobraz z jemiołą; Gorzki posmak; Przeczicie

Welesův debut
Věra Vávrová – Jiskry odlétající od strun: V tobě; Citlivou vzducholodí jsi přiletěl…; Tvé splašky na mou hlavu

Próza
Petr Odillo Stradický Stanczyk ze Strdic – Vzestup a pád kutrolfu (Kunshistorická groteska)

Překladatelská huť
Simon Armitage v překladech Milana Děžinského: D-notice / Tajná zpráva; Dream Holiday / Dovolená snů

Z mladé slovinské poezie
Připravil a přeložil František Benhart
Jure Potokar: pro tebe je jistota jenom trýzeň…; zavázán jsi této krajině…
Uroš Zupan: Květen
Tatjana Soldová: Posvěcení; Faustovi
Fabjan Hafner: Smyslné napětí v upřeném pohledu…; Oslepen cizím umíráním vcházíš…

Tavírna prvního kamene (Pohled do dílny mladých finských básníků)
Připravila a přeložila Viola Parente – Čapková
Juhani Ahvenjärvi: Co jiného o slovech, než…; Spojení s vrahem je přerušeno…; Hodiny už nemohou…; Ohnivý kartáč koně a koštěte…; Slunce je vysoko…; Projížďka po venkově budí bolestné vzpomínky…
Riina Katajavuori: Rytířův odchod; Neděle; Dobré skutky
Merja Virolainen: V noci, v době, kdy je nejjasněji…; Stydlivě kolem sebe ovine

Krajinomalby a potrtréty
Petr Maděra – Krajina rozplynulá na jazyku předků aneb O ovocných slovech a kráse našpicovaných uštů

Completorium čili Studie pro večerní hodinku na téma poutnictví
Jolanta Trojaková – Peregrinationes minorez čili Aby tvá pouť užitečná a Pánu Bohu milá byla
Petr Payne – Když poutník, tak kulhavý
Ludvík Kundera – Poutníček
Roman Szpuk – Utéci nahý
Jiří Veselský – Stato, viator!
Peter von Schlackenwert – Kolotoč světa a pouťové srdce
Ivan Motýl – Putování k Frýdecké Panně
Vít Slíva – Okolo Frýdku

Přípisy, litery, iniciály
Georg Heym: Zasténání (Přeložil Ivan Slavík) / Povzdech (Přeložil Ludvík Kundera); Carmina na těžký převod / Tomáš Vítek: Carmina (M. Děžinský); Básně Petra Bubeníčka / Pert Bubeníček: Básně (P. Maděra); Ještě jednou k Obci / Miloš Doležal: Obec (I. Harák); Vlastimil Milota – Vytloukání klínů (V. Kučera); Zpráva pro čtenáře

Dopravní rubrika
Gaubr k aparátu kráčí

Patron tohoto čísla
Imra al-Kajs: Nehybný mrak…; V poledním žáru…; Doma je těžko, přátelé…; Jak dobrý pastýř koní…

Výtvarný doprovod
Jolanta Trojaková

2009-06-15T06:06:00.004+02:00

Weles [6] 2/97. Obálka Jan Trojak s použitím ilustrace Jolanty Trojakové.

2009-06-14T07:05:00.001+02:00

Obsah Welesu [5] 1/97

HOMOIONYMUM

Poezie
Robert Fajkus – Modré kouře: Cigareta; Maminka; Aspoň; Vinárna; Sivý křik; Krvavý v podvečer; Přelud; Autobusový bufet; Vánoce v Assisi; Cestopis
Jakub Chavalka – Odbitá vteřina: Podzimní slunce; Nádražní střecha ověšená holuby…; Dymokurský hřbitov; Čí prsty jaké ruce…; V září; Orání polí; Zimní mlha; Minulosti
Patrik Roľko – Pozlátka nebies: Ráno na prednáške; Keď odvrátiš tvár; krvou vrýva noc do pozlátka nebies…; Mlčanie; Dievča z poslednej noci; skončil som…; Situácia X (večer); Láska (na jednu noc)
Martin David – V koloběhu voda: Kostely v krajinách; Láhev; Zem po níž dnes tančím; Doma; Siréna; Písmena
Stanisław Szczuka – Arlekin: Arlekin; Świadectwo dojrzałości

Próza
Petr Hrbáč – Vojáci ve sklepě
Petr Payne – Případ začínajícího faráře

Ostatní
Welesův sourozenec – Zlatohlav
Otázky saunismu (Ukázky ze strojopisného časopisu Víta Slívy připravil Bogdan Trojak)

Překladatelská huť
Grzegorz Wróblewski v překladech Bogdana Trojaka:
Czytelnia na Christianshavn / Čítárna na Cchristianshavn; Para / Dvojka; Spotkanie nad zbiornikiem Damhussoen / Setkání u nádrže Damhussoen; Zwiedzanie planet / Prohlídka planet; Gladsaxe / Gladsaxe; Powroty Dinozaurów / Návraty Dinosaurů; Pensjonat / Penzión
Dvě básně Wisławy Szymborské v překladech Renaty Putzlacherové:
V přemíře; Tři nejpodivnější slova

Poetická ochutnávka z Lužice – připravil a přeložil Milan Hrabal
Jan Lajnert: V zadumání; Jurij Łušćanski: Blata

Krajinomalby a potrtréty
Roman Szpuk – Tři Šumavská podobenství o poezii
Franta Klišík: Tulák; Jako obvykle

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Ivo Harák – Jakub Deml dvojí

Přípisy, litery, iniciály
Georg Heym (J. Kovář); Čestmír Hrubeš – Na sever od srdce (V. Kučera); J. M. Psaní I. (V. Kučera); Záblaťské obrazy (V. Kučera); Obyvatelstvo Boubína a jeho zaměstnání (J. Pavel); Zpráva čtenářům (red)

Železniční rubrika
Jan Skácel: Malá recenze na vlastní smrt
Robert Fajkus: Pro železniční rubriku Welesu; Střížovice

Patron tohoto čísla
Stein Mehren: Rychle letos uběhlo léto; Jeseň; V parku; Kdo hraje znova

Výtvarný doprovod
Petr Řehoř

2009-06-13T18:18:00.006+02:00

Weles [5] 1/97. Obálka Bogdan Trojak.

2009-06-12T06:47:00.004+02:00

Obsah Welesu [4] Podzim 1996

WELESŮV JMENOVEC

Poezie
Ewald Murrer – Mimořádný příběh: Jsem bez tebe…; Za oknem jsou mozolnaté ruce stromů…; Jistota; Kříže
Michal Stránský – Černý med: v prodloužení nebeských psů…; Psí mordy…; Větve; Neradice noci; K nám; Na den svatého Ambrože; Nebe na hruškách; Krajina znovu v cis; Dolňácko; Nepozván
Vojtěch Kučera – Kostelní zmola: Zbýváš…; Odněkud bylo slyšet hudbu…; V parku bylo ticho…; Za zpěvu trolejbusu…; Vendryňské nádraží; I…; Konec týdne; Léto; Holomráz; Kostelní zmola
Bogdan Trojak – Pulchart: Vysoká smrková vazba; Juliánov; Ráno nad poli; Pulchart; Kostrbatá; Zahrada pana Kapelníka / 2
Libor Kropáček – Továrna: Příchod; Továrna; Ženy; Sny
Rafał Nowakowski – Konkretna bajka

Welesův debut
Věra Rosí – Zamčené nebe: Zátemní; Samota; Duben; Zoufalství

Próza
Petr Bronos Novák – Provaz

Ostatní
Z Welesova alba – Po stopách Dr. Kozla (Z dostupných materiálů převzal a upravil V. Kučera)

Překladatelská huť
Ludwig Steinherr v překladech Ivana Slavíka:
Schicksal / Osud; Herbst / Podzim; Vor vielen Jahren / Před řadou let; Erfassen / Uchopení; Kulissen / Kulisy

Krajinomalby a portréty
Roman Szpuk – Hlubiny odloučenosti
František Daniel Merth: Podzim; Hodinka z jeseně

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Jola a Bogdan Trojakovi – Kostel svaté Kateřiny a starobylý vendryňský zvon

Přípisy, litery, iniciály
Na edicí tvary (P. Motýl); Milan Děžinský – Černá hodinka (R. Fridrich); Pavel Řezníček – Hvězdy kvelbu II (P. Motýl); Vydavatel informuje (J. Zahradník); Weles v roce 1997 (red)

Železniční rubrika
Tomáš Řezníček – Stávka odvolána;
komentář R. Fridrich

Patron tohoto čísla
Jiří Veselský: Trojrozměrněji; Věčný návrat – II; Jaké máš někdy oči; V bytovém jádru

Výtvarný doprovod čísla
Petr Payne

2009-06-11T07:00:00.005+02:00

Weles [4] Podzim 1996. Obálka Bogdan Trojak.

2009-06-08T06:39:00.003+02:00

Obsah Welesu [3] Léto 1996

VÁCHAL A VELES

Poezie
Pavel Petr – Nedodělaná báseň: K poledni; Nedodělaná báseň (Úryvek ze závěru); V červenci; Na svatodušní neděli
Martin Josef Stöhr – Hodina Hora: Nokturno; Plástev; Srpen; 15. XII.; Úzkost; K Luně; Domů; Samota; Hodina Hora
Milan Děžinský – Obřezaný hřbitov: Proutkaři; Duben; Zahradní restaurace; Slavín; Vrána; Dešťová voda; Hospoda; V Roudnici
Radek Fridrich – Zimoviště: Zimoviště I – XIV; Jircháře I, III, IV
Władysław Sikora – Lato: Lato IV, V, IX, XII, XIII, XV, XVI

Welesův debut
Aleš Goryl: Noční špehování; Ráno
Marcel Goryl: Ona; Nálada letní

Próza
Jan Slovák – Anenské trnky

Ostatní
Welesův herbář – Kozlík

Překladatelská dílna
Stanisław Gola – Pastorála s hvězdou
(Z polštiny přeložil Bogdan Trojak)

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Ivan Slavík: Pavel Petr – Zastavení

Přípisy, litery, iniciály
Paul Valéry – Mladá Parka (J. Pelán); Jiří Studený – Podzimní Elvis (P. Motýl); O vyplývání; Petr Placák – Obrovský zasněžený hřbitov (Z. Mitáček); Věra Jirousová – Co je tu, co tu není (P. Motýl); Neslušná příjmení; Dlapanov; Musica sacra; Historické intermezzo – Plenus venter aneb O jídle a pití ve starém Římě (J. Trojaková); Welesova korespondence a slovníček (red); Petr Borkovec a Pavel Kolmačka (P. Motýl); Milčo Mančevski – Před deštěm (Z. Mitáček); Vendryňská věštírna (B. Trojak); Almanach Landek po roce (P. Motýl); Wędryńska monstrancya (J. Lubojacki)

Železniční rubrika
Petr Motýl – Trať číslo 146

Patron tohoto čísla
Li Čching-Čao: Celou noc vítr dul…; Vzpomínám tolikrát…; Poslední vůně lososů…; Svítící, jemná krajina…

Výtvarný doprovod čísla
Jan Slovák

2009-06-07T06:53:00.003+02:00

Weles [3] Léto 1996. Obálka Bogdan Trojak.

2009-06-05T06:55:00.003+02:00

PRINCIPIUM

...KDYŽ SE 25. ÚNORA OBJEVILA NA OBLOZE NAD VENDRYNÍ
OBROVSKÁ POLARNÍ ZÁŘE, VŠECHNY VELMI POLEKALA
A STAŘÍ PŘEDPOVÍDALI VELKÁ NEŠTĚSTÍ...

(VENDRYŇSKÁ OBECNÍ KRONIKA, 1938)

[Weles, Jaro 1996]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie druhého čísla z června 1996 ke stažení zde [formát PDF, velikost 7,9 MB].

2009-06-04T06:52:00.004+02:00

Obsah Welesu [2] Jaro 1996

PRINCIPIUM

Poezie
Petr Hrbáč – Zapomenutý nůž luny: Starý cukrovar; Špička; Příď vesnice; Dvanáct; Hymna hliněné rosničky; Cyp a vryp
Roman Szpuk – Lešení hoří: Ne, dar ti nevracím…; Třpytem zvolňuje pád…; Ve kterém koridoru…; Chlapci, tak bubnujte…; Nejdelší plamen…; Jak jemně…; Vše je milování…; Dvě vrstvy mračen…
Marek Toman – Zuby madony: Čas prší z křídel tiplice…; Josef a Maria seděli naproti sobě…; Tvá tvář se leskla jako zuby madony…; Bílé mušle minulosti…; Ve šňůrách perel rána a léta…; Na jezdeckých koních…; Chci jít co nejpomaleji…; Hlavička ženy…; Rytecké ruce…
Lenka Galdová – Pelyněk: Příběh; Maličká; In medias res; S cejchem hnusné noci; Vznášející se zběsilá nevílo; Soukromá apokalypsa; Smutných očí; Sama podél kolejí; Šílená noc v betonovém bludišti; Dnes naposled
Miroslav Jeřábek – Olše: Rozbijte budíky; Dračí sen
Jacek Sikora – Poezja wiecznych odlotów: Cóż jeszce możno wziąć…; Jesień; Dworcówka w Nawsiu; W zaolziańskim zaścianku…; Śmiłowice; I poezji więncej nie będzie; Nocą zamyka się domy i mieszkania…
Günter Motýl – Počítání brambor: Ze sněhu smích; Září 5; Syn; taky před usnutím; Na celý život; Listopad; Leden; Doma nejlépe

Ostatní
Wesova topografie

Přípisy, litery, iniciály
Martin Josef Stöhr – Teď noci (P. Motýl); Pavel Petr – Trojlodí Jakuba (P. Motýl); Petr Čichoň – Chilia (R. Szpuk); Zaniklá hvězda Lileia (M. Toman); Hermor Lilia: Prvé jaro, Pod lesy, Na tubě vichru, Eon; Výsledky střízlivosti (Kalendář nového lidu 1931); Vlastimil Třešňák – Klíč je pod rohožkou (P. Motýl); Valpruga a Weles (B. Trojak); Beskydský Stanisław Gola (B. Trojak); Jáchym Topol – Anděl (P. Motýl); Čteme-li dobrou knihu (Kalendář nového lidu 1931); Viktorie Rybáková – Vzpomínky na dekadentní sen (R. Szpuk); Dolní žleb 1996 (B. Trojak); Pravidla při jídle (Kalendář nového lidu 1931); Browar wędryński (red); Fran Směja: Radijo; K železniční rubrice (red)

[Železniční rubrika]
Vojtěch Kučera: Železnice a surrealisté?

Patron tohoto čísla
Jean-Baptiste Tati-Loutard

2009-06-03T06:18:00.006+02:00

Weles [2] Jaro 1996. Obálka Bogdan Trojak.

2009-05-31T09:34:00.004+02:00

INITIUM

Vendryňský poetický magazín WELES chce navázat na časopis MODRÝ KVĚT
bratří Petra a Ivana Motýlů.
Kdyby nebylo jejich průkopnického počinu,
nikdy bychom se neodhodlali WELES vydávat.

[Weles, Zima 95/96]

- - - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie prvního čísla z března 1996 ke stažení zde [formát PDF, velikost 12.5 MB].

2009-05-30T07:24:00.004+02:00

Obsah prvního čísla Welesu z března 1996:

INITIUM

Poezie
Vít Slíva – Veliký sirót hor: Slezské slunko; Svatováclavský chorál I; Svatováclavský chorál III; Zlodějská; Zpěv kozlů; Při dechovce; Sylvester
Petr Motýl – Mapky asfaltu a hvězd: Vlasce; Motocykl Pionýr; Vodárna; Všechno po ruce; Hvězdy; Na půdě; Pískovec; Čarodějka; Planety; Král
Robert Fajkus – Vojenská sanita: Kytkový kopec; Vojenská sanita; Podzimní země; Samota; Lopeník
Petr Maděra – Černá kuchyně: Večer na Mělníku; Udidlo zadírané…; Předvečer v pustině; Černá kuchyně; Je to hřích…; Vedro
David Slabý - Brněnské imprese: Brněnské imprese; Moravský Krumlov; Podzim; Čínské básně

Ostatní
Welesova omalovánka
Jan Trojak – Pokus o scénář (1967)

Přípisy, litery, iniciály
Satyrův bratránek (bt); Żywoty diabłów polskich (bt); Petr Hruška – Obývací nepokoje (P. Motýl); Pavel Řezníček – Cerf Volant (P. Motýl); Vendryňský zámek (B. Trojak); Jan Balabán – Středověk (P. Motýl); Sebrané spisy Jana Skácela (V. Kučera); Władyslaw Sikora: O księciu poezji czeskiej – Janie Skacelu; Jan Skácel: Modlitwa; Słowa; Słońce metafory (Do polštiny přeložil W. Sikora); Slabikář (V. Kučera); Petr Motýl – Ledovka (P. Tykadlo); Pištec, šumař, kostelník a žebráci (B. Trojak)

[Železniční rubrika]
Železné dráhy počátkové (Připravil Bogdan Trojak)

Patron tohoto čísla
Šigedži Cuboi: Ulice plná plášťů do deště; Medvěd; Cesta; Slunečnice

2009-05-22T23:44:00.009+02:00

Weles [1] Zima 95/96. Obálka Bogdan Trojak. Takto to všechno v březnu 1996 začalo...

2006-01-06T14:35:00.004+01:00

Vážení čtenáři Welenovin,

vzhledem k organizačním a personálním změnám v občanském sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost, nejsou Welenoviny od září 2005 aktualizovány (až na jedinou výjimku - upoutávku na sborník Výhoda bezčasí).
Redakce Welesu připravuje zcela novou formu domovské stránky www.welesrevue.cz (obsahově i graficky), kde by měly být průběžně k dispozici všechny aktuality, týkající se činnosti sdružení. Případné dotazy je možno směřovat na e-mailovou adresu redakce...
Děkuji za pochopení.

Vojtěch Kučera
[ex]editor

2005-12-31T09:10:00.003+01:00

< < < < < < < < < < < < < < < < < <
Výhoda bezčasí
sborník autorů edice jedna báseň

Petr Bukovjan
Jakub Čejka
Aleš Glac
Nela Hanelová
Jakub Kostelník
Jan Němec
Jiří Popelínský
Martin Černer

128 stran, brožovaná vazba, 89 Kč
Objednávejte zde

< < < < < < < < < < < < < < < < < <

2005-08-28T13:05:00.000+02:00

Naším přáním je vydávat poetickou revui,
kterou by byl požitek číst...

Internetový Portál české literatuty přináší v rubrice aktuality rozhovor Radima Kopáče se šéfredaktorem Welesu Miroslavem Chocholatým.

K přečtení zde...

2005-08-20T16:09:00.003+02:00

2005-07-20T06:46:00.001+02:00

Právě vychází
WELES 22

Dvaadvacáté číslo Welesu začíná expresivně, básně Romana Szpuka mají až horečnatý náboj, jsou plné vzruchů, sebezpytů, zvolání, ale také velmi senzitivního pozorovatelství. V básnickém bloku jsou tentokrát hned tři básnířky – Tereza Riedlbauchová, Diana Tuyet-Lan Nguyen a Marcela Pátková. V jejich básních lze najít řadu typicky ženských motivů a motivací, byť u každé trochu jinak. Nad tím, které to jsou, může čtenář přemýšlet sám, nebo společně s Miroslavem Chocholatým ve studii věnované poesii jedenácti mladých autorek. V beletristickém bloku dále najdete básně Milana Děžinského, Zdeňka Volfa, Tomáše Mazáče či Vladimíra Šrámka a povídku Jaroslava Žily.
Pásmo je věnováno Václavu Kahudovi, přináší téměř neznámou juvenilní poesii a prózy či jejich úryvky z různých období, uzavřeno je glosou Petra Hrbáče. Pokud Vás beletrie v letním vedru zcela nevyčerpá, čeká Vás ještě bohatá nabídka „poučná“ v oddíle Studie (Harákovo Trojí svědectví věnované Halasovi, Zahradníčkovi a Kunderovi) a v dalších pravidelných rubrikách. V Slezském studiu lze například putovat po hrabyňských rovech s Ivanem Motýlem, v Krajinomalbách Českým středohořím s Karlem Kunou. Weles provází fotografie Gabriely Albrechtové.

- - -

V případě zájmu o předplatné nás prosím kontaktujte na adrese redakce. Děkujeme.

Weles je možno zakoupit např. u těchto knihkupců:
- Brno, Skleněná louka, Kounicova ul.
- Brno, Knihkupectví Spolek, Orlí ul.
- Brno, Knihkupectví Academia, nám. Svobody
- Olomouc, Knihkupectví Studentcentrum, Křížkovského ul.
- Ostrava, Knihkupectví Atrforum, Puchmajerova ul.
- Ostrava, Dům knihy LIBREX
- Zlín, Knihkupectví Archa
- Uherské Hradiště, Dům knihy Portal
- Náchod, Knihkupectví Horová & Maur
- Praha, Knihkupectví Academia, Václavské nám. 34
...

Distribuce KOSMAS (žádejte u svých knihkupců)...

Objednávejte zde.

2005-05-05T06:39:00.000+02:00

Básně pro tento den

- - -

Jan Němec

* * *

ve zvonici
když dozní zvony
a kov ztuhne
je náhle slyšet jen tikání hodin

tak se cítí muž
když vstává z ženy

ženě však
ve zvonici
když dozní zvony
a vzduch zřídne

srdce se utrhne
dolů k oltáři

- - -

* * *

a po vší té odhodlané rozhrdlenosti
překřikování nicoty
hřebelcování
a nožířství

po uhranutí náhrudním kamenem živých
vytmelení samoty
srdcadlení
a bytí

zdušeně být opět smlčen v mléce
nedosněn
a roztajen

- - -

23. 2. 2004, 6:30

kdyby to prostě technicky nebylo možné

kdyby nebylo možné milovat se s někým
než koho miluješ

kdyby nebylo možné psát básně
než pravdivé

a kdyby nešlo myslet Boha
než skutečnost

kdyby se prostě rozsvítila pitomá červená kontrolka
a turniket kalhotek
turniket knižních hřbetů
a turniket kostelních vrat
provždy se zasekl

jenže ono to možné je
jde to
a drápem Sfingy je v nás vyryto
že není těhotenské nutnosti ani pupeční šňůry
mezi naším skutkem a naším uskutečněním

v tomto lese
kde v krmelcích jsou pochováni ptáci
a z krmítek žerou hladoví jeleni
v tomto lese jsme svobodni všemi možnostmi

nelásky nebásní a nebohů

a turnikety jak řehtačky se točí
točí
točí
slyšíš
jak se točí

- - -

Stýskadla

ručně vyřezávaná
jako staří andělé
vyhmataná
do almužních misek

že někdy i stíny jsou nášlapné
a srdce člověku zalehne

a bílá stýskadla
pro dvě almužní misky naruby
stýskadla prostřed noci
mé tamtamy

- - -

* * *

milovali se způsobem
jsouještělidékteříberouvoduzřeky

mraky byly plné hlíny
a také divoké husy

a pak se rozešli

rozešli se k moři
a řeka byla modrá a zelená
a řeka byla most

- - -

Památce Ivana Diviše

I.
řekněme si to
svět funguje na kundičku
na dvoutaktní zážehový motor se vstřikováním

---------------------
že když to vidíš
---------------------
---------------------
---------------------
nestačíš se diviš
--------------------

II.
a On ------------- ?

právě že potrubní poštou dívčích pohlaví
sám sobě posílá milostné dopisy
na známce každého jedinečný obličej

III.
--------------------
--------------------

a to Ivan
sotva si odšrouboval víčka
ze zavařeniny loňských očí

- - -

Jan Němec (*1981 v Brně), žije v Poličce.

2005-04-27T10:36:00.000+02:00

Občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost a Skleněná louka
si Vás dovolují pozvat na

Autorské čtení
JANA NĚMCE
&
MARTINA SCHWARZERA

Host: ONDŘEJ SLABÝ

Skleněná louka, půdní prostory Místo Galerie
Kounicova 23, Brno
středa 4. 5. 2005, začátek ve 20 hodin

- - -

Jan Němec
* * *

zde stojím
svislý
a ošoupaný zevnitř

jako zima nemám nic
ale jako zima s dětmi
o sebe se napůl rozdělím

- - -

Martin Schwarzer
Pod lampou

moci se zastavit
moci se zastavit a ohlédnout
viděl bych zcela jiný park
a docela jistě též lavičku
na které náhle nesedím

- - -

2005-04-04T10:44:00.002+02:00

Občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost a Skleněná louka
si Vás dovolují pozvat

na komponovaný večer ku příležitosti vydání
21. čísla Welesu

Vystoupí
: JAN BALABÁN
: MARTIN FIBIGER
: PETR HRBÁČ
: PETR HRUŠKA
: VÍT SLÍVA
: JAN SOJKA
: JOSEF STRAKA
: BOGDAN TROJAK

Skleněná Louka, půdní prostory Místo Galerie
Kounicova 21, Brno
pondělí 18. 4. 2005, začátek ve 20 hodin

Pořadem provází Petr Čermáček

- - -

> > > obsah Welesu 21 > > >

poezie
Pavel Rajchman: Jako vrhat sny
Kateřina Rudčenková: Zprávy o cizím štěstí
Tomáš T. Kůs: Příbytky
Jan Sojka: Třeba opít strach
Kateřina Bolechová: Jsou věci kterým nerozumím
Lukáš Marvan: V tom snu jsem chtěl uniknout
Jiří Popelínský: Poslední okurku z omniovky

próza
Patrik Linhart: Minerální život

pásmo
Jan Balabán: Neuhýbavě vedená diagnóza
Petr Hruška: Vážně (nad tvorbou Jana Balabána)

krajinomalby
Jiří Staněk: Lomec
Lubor Kasal: Krajina žižkovská. Krajina strašnická…

studie
Iva Málková: Tendence v současné poezii?

fotografie
David Židlický
Ladislav Plch: Fotograf mizejících světů (O fotografiích D. Židlického)

slezské studio
Bogdan Trojak: Pláň od Hlučína k Berlínu

překladatelská huť
Xóchil A. Schütz: Tvého těla zem
(Překlad Radek Malý)

šramoty
Vladimír Šrámek: Léta sklizně

kritiky a recenze

- - -

Vychází 8. 4. 2005
Objednávejte na adrese redakce.

2005-03-14T06:40:00.001+01:00

Na přelomu roku spatřilo světlo světa prvních šest exemplářů nové pohlednicové edice jedna báseň. Ukázkou ze své tvorby se dosud představili

01. Jakub Čejka

02. Nela Hanelová

03. Aleš Glac

04. Jakub Kostelník

05. Petr Bukojvan

06. Jiří Popelínský

2005-03-03T15:41:00.002+01:00

Internetové stránky Městské knihovny v Praze přinesly minirecenzi na básnickou sbírku
Petra Špangera: Dům ani ne k životu.

Plné znění článku je k dispozici zde
V případě zájmu objednávejte adrese redakce.
Distribuce Kosmas
Děkujeme.

2005-01-10T10:43:00.000+01:00

> > > PŘEDPLATNÉ WELESU 2005

Welesem 20 se uzavřelo předplatné na rok 2004.
Zvýhodněné předplatné na rok 2005 (4 čísla) činí pouhých 240 Kč
(včetně poštovného a balného).

Objednávky přijímáme na adrese redakce.
Děkujeme.

2005-01-04T11:45:00.000+01:00

Z recenzí...

JEDENAČTYŘICET POCESTNÝCH ANEB VELEVELEWELES
Cestou. Básnický almanach Welesu 2003
Weles, Brno 2003

Vladimír Novotný
Tvar 18/2004, str. 23

Wendryňské literárně-estetické společnosti neboli Welesu se zalíbilo ve vydávání tematických almanachů, které zároveň prezentuje jako samostatnou přílohu poetického magazínu Weles. Na počátku, tedy v letech 1996 a 1997, byly almanachy věnované zimě a pak ženě, pak měl přijít na řadu déšť, o tomto almanachu se ale dočítáme truchlivou charakteristiku, že zůstal „již nevydaný“. Nyní, po sedmileté prodlevě, je na světě třetí tematický almanach s podtitulem Básnický almanach Welesu 2003 a s názvem Cestou. (V tiráži stojí podobně jako v běžných číslech Welesu, že jde o samostatnou knižní přílohu Vendryňského poetického magazínu Weles; z povltavských dálek si netroufáme rozhodnout, zdali je správně Vendryňský, anebo Wendryňský!) Na záložce čteme úryvek z doslovu brněnského kritika Miroslava Chocholatého, který jako by popíral název almanachu: hovoří totiž o cestách „v různých proudech současné poezie“, nikoli o cestě jediné ani místním či časovém určení „cestou“, byť se jeho zamyšlení jistěže odehrává v intencích heideggerovského „cesta vede“, ať kritik vyzvedává „existenciály našeho bytí“ nebo „obecnější konstanty bytí“.
Než se však porozhlédneme po autorských postavách putujících po těchto cestách/této cestě nebo účastých v almanachu ve stavu mysli „na cestě“, zastavme se u sudiček daného sborníku anebo u jistého sudičkovství, které doprovázelo jeho genezi. Redaktoři v tiráži nejsou uvedeni. Zato se dovídáme, že almanach měl hned tři editory: Miroslava Chocholatého,Vojtěcha Kučeru a Pavla Sobka, čili jednoho mladšího teoretika a dva mladé básníky. A poněvadž v publikaci není málem nic, co_by plnilo roli ediční poznámky, nezbývá než si lámat hlavu, podle jakých kritérií sudičky editorské postupovaly a zda si nějaká kritéria stanovily.
Aspoň cosi je v tomto smyslu naznačeno v kontemplativním doslovu M. Chocholatého (Na křižovatkách cest i slov), který by si zasloužil důkladnější reflexi, zůstaňme však u jeho nastínění editorských zásad: „Záměrem vydavatele bylo představit čtenářům různé podoby soudobé básnické produkce, tematicky spřízněné motivem cesty. … Almanach prostřednictvím textů současných básníků ... formou jakési mozaiky textů vytváří rozmanitý obraz života. Jedním z mála kritérií bylo omezení věkové, čili zacílení na autory mladší čtyřiceti pěti let. … Kniha představuje básníky již etablované (autory nejméně jedné sbírky) spolu s těmi, kdo na svůj knižní debut teprve čekají.“ Posléze má Chocholatý za to, že zvláště „střety a průniky textů básníků narozených v sedmdesátých letech 20. století s jejich mnohdy o téměř deset let mladších kolegů nabízí zajímavé spektrum současné tvorby“.
Z toho vyplývá, že důraz byl při výběru autorů položen zvláště na tvůrčí konfrontaci dvou pokolení, zatímco na ostatní zbyla spíš úloha pomyslné dekorace a jejich výběr musel být také dost nahodilý, neboť u kterého poetického tvůrce nenajdeme motiv cesty, kdo se tomuto projevu bytí v čase vzpírá či vzpěčuje? Z těch „starších“ (dámy prominou), narozených před rokem 1970, je ve vybrané jedenačtyřicítce literátů spřízněných motivem cesty (právem!) zastoupena celá řada poetů: Martin David, Robert Fajkus, Radek Fridrich, Ivo Harák, Petr Hrbáč, Petr Hruška, Lukáš Marvan, Petr Motýl, Renata Putzlacher, Pavel Rajchman, Viktorie Rybáková, Roman Szpuk, Petr Španger, Lubor Vyskoč a Jaroslav Žila – a na debut čekající Kateřina Bolechová, František Ryčl a Michal Stránský. To je ale skoro polovina, povězme s nadsázkou! A copak jejich „střety a průniky textů" v tvůrčím srovnání s básnickou tvorbou Chocholatým akcentovanou generací autorů třicetiletých a dvacetiletých nenabízejí taktéž zajímavé komparace?
Čas kvapí a dnes už některým z uvedeného výčtu naskočilo roků šestačtyřicet. Jistěže v žádném výběru nemohou defilovat všichni, kdo stojí za zmínku či arcizmínku, nicméně: jsou-li zde i básníci r"očníku 1958, proč a Z jakých nepochopitelných příčin tady chybí Lubor Kasal??? A Jiří Staněk? A Norbert Holub? Nebo Jiří Dynka? A z dalších třeba J. H. Krchovský, Vít Kremlička, Milan Ohnisko? L. Marvan je ve sborníku Cestou zastoupen básněmi, které už roku 2002 vyšly knižně ve sbírce Noční cesta denní krajinou. Jistě: všichni v almanachu opravdu být nemohou, někteří literáti možná nereagovali včas na výzvu editorů, pranic se o tom nedovíme, ale že by připomenutí + chybějící poetové nereflektovali kategorii „cesty“, ne-do-utvářeli „rozmanitý obraz života“? Bez nich je spektrum různých podob současné poezie jaksi ochuzené, což jest škoda zejména pro celkový estetický účin textů shromážděných v almanachu. Neboť v soudobé poezii právě tito tvůrci, svými cestami jdoucí, tvoří evidentní milníky i pro cesty jiných, byť nedostali prostor v almanachu Cestou.
A kdo je v této publikaci zastoupen nejvíce? Maximem se stal počet pěti básní, přičemž jen jeden básník (L. Vyskoč) má celou pětici soustředěnou v jediném (zde: čtvrtém) oddílu, kdežto, verše ostatních jsou povětšinou rozptýleny po oddílech několika. Kromě Vyskoče zde má pět básní ještě Ivo Harák, Petr Hruška, Lukáš Marvan, Renata Putzlacher, Martin Stöhr, Roman Szpuk a Petr Španger, čili povýtce ti o něco starší. Naopak jen jednou, zato dlouhou básní je tu uveden Miloš Doležal, dvěma básněmi (až na pár výjimek, nikoli pokaždé opodstatněných) se představují čekatelé na knižní debut. Není třeba pochybovat o tom, že editoři vesměs výbírali dobře, ale je zároveň nezbytné pochybovat o jejich kritériích výběru a ještě víc o editorském způsobu členění knihy. Osou prvního oddílu je totiž čas, osou druhého pojmy jako alej, hřbitov, most, prý tedy důraz na „pevné časoprostorové souřadnice“, ve třetím prý dominuje pohyb, hledání nového místa, nového obzoru, konečně ve čtvrtém oddíle máme vstupovat do světa zjitřené obraznosti snu.
Stačí si však přečíst namátkou závěrečný text almanachu, tj. báseň Lubora Vyskoče Svou loď vedu na moře (zařazenou do „snového“ oddílu), a zakrátko v ní rozpoznáme příchylnost či příslušnost ke všem čtyřem tematickým okruhům: už v názvu je pohyb, už v prvním verši čas („jedna láska končí“, píše se též o prenatálním období), jsou zde i časoprostorové souřadnice (loď, moře, kotevní lano, telefon…) a jde vůbec o snovost, o sen? Valná většina zvolených textů by věru mohla figurovat i v jiných oddílech, některé ve všech čtyřech. Zdá se, že členění do čtyř oddílů jenom kamufluje zásadní poslání almanachu: být více či méně reprezentativní vizitkou i antologií části novější poezie.
Pro toho, kdo je však s její soudobou scenerií obeznámen, tomu vybrané ukázky nepřinášejí nic převratně esteticky nového, jindy ho utvrzují v tom, jaký poetický nature1 je i nadále bytostný pro toho nebo onoho básníka, ať jde třeba o Petra Fabiana, Roberta Fajkuse, Petra Hrušku, Vojtěcha Kučeru, Radka Malého, Petra Motýla; Pavla Rajchmana nebo Viktorii Rybákovou. A je sympatické, že podobně výrazný básnický naturel se prosazuje i u dalších autorů, jak můžeme usuzovat přinejmenším podle textů uveřejněných ve sborníku Cestou. V tomto smyslu je možné ocenit vydatnou řadu básní: ryzí čtenářské potěšení mi způsobily třeba Harákovy verše Přišlas? a Zbývají torza, aforistický minicyklus Mjchala Jareše Zimou: Kam?, Kůsův Konec léta, Stöhrovy básně Marnost a Poslední a první – a jistěže i některé další (Kotenovy, Libigerovy aj.). Největším objevem se mi však staly invenční strofy Ladislava Zedníka: díky za ně! Naopak mě zklamaly, verše Renaty Putzlacher: jejích pět polských básní je ostatně přetlumočeno hned třemi překladateli, pokaždé autorčině generaci věkově vzdálenými.
Čteme-li si tedy v almanachu Cestou v tvorbě jedenačtyřiceti básnících pocestných, bezděčně přitom potlačujeme myšlenku, že ne všichni si vědí na cestě rady: pouť básnická je notně široká, má hojné meandry i časoprostorové modifikace. O to víc však na této „cestě“ postrádáme nejenom ty starší, ale i mladší tvůrce, kdož nepochybně obohacují řečené „zajímavé spektrum soudobé tvorby“. I Proto se bláhově dotazujeme: kampak se z mladých a mladších, též spřízněných s „cestou“ (nad nepřítonmostí lecterých starších jsme lamentovali výše), poděli například Milan Děžinský, Jakub Chrobák, Vít Janota, Martin Langer, Petr Maděra, Gabriel Pleska, Tomáš Přidal, Viki Shock, Milan Šedivý, Josef Štochl, Marek Toman, Bogdan Trojak, Jaromír Typlt, Zuzana Vajnerová a četní další, kteří už vydali alespoň jednu knihu veršů. A vůbec žádné spektrum naší novější poezie si nedovedeme kloudně představit bez básnických textů Boženy Správcové a Kateřiny Rudčenkové, resp. bez vysvětlení, proč se tvůrčí cesty těchto básnířek tolik záhadně minuly zrovna se vkusem editorů sborníku Cestou.
V dané podobě máme zřejmě co činit „jedině“ s básnickým almanachem Welesu, nikoli s mnohotvárným spektrem nejnovější české poezie. Jedenačtyřicet autorů je sice velewelehodně, moh1 by to však být daleko výraznější „rozmanitý obraz života“, kdyby celá plejáda významných osobností nynější tuzemské poetické produkce nezůstala z vůle (rozmaru?) editorských sudiček stát odstrčena opodál. Anebo platí, co v Cestou praví Roman Szpuk, že nejsou „žádné cesty, jen hvězdy pohnuté“?

- - -

Almanach je možno objednat na adrese redakce.
Distribuce KOSMAS.

2004-12-24T15:39:00.001+01:00

Od 22. prosince je mezi námi 20. číslo Welesu. Ve stejnou dobu vychází i neprodejná novoroční příloha časopisu - P.F. 2005.

Časopis včetně přílohy je možno objednat na adrese redakce.
Distribuce KOSMAS.

Občanské sdružení Wendryňská literárně-estetická společnost, jakož i redakce Welesu, přeje všem svým příznivcům a čtenářům příjemné prožití vánočních svátků i novoročních dní.
Děkujeme za přízeň...

2004-12-13T15:25:00.001+01:00

Vážení a milí, Weles 20 se blíži...

Úvodní slovo Roberta Fajkuse:

Sníh, roztrhané mlhy a slunce, které vyvolá z krystalického moře modrozelené barvy. Na tvář Welesu je pozval František Hubatka.
Po šedivě promáčeném předvánočním shonu je dobré se zastavit a nechat běžet mysl sněhovou plání, i kdyby ležela jen v našich představách. Snad k tomuto zastavení může přispět i dvacáté číslo Welesu: třeba existenciální lyrikou Petra Hrušky, nahořklými obrazy Petra Motýla, vázanými strofami úpěnlivé skepse Veroniky Schelleové (nebo Věry Rosí?) či robustním vyvoláváním skrytých dějů Petra Hrbáče…
Ale to je jen něco z poezie.
Rubrika Pásmo přináší ukázky z mnohostranné tvorby Radka Fridricha (právě mezi holými stromy vynikají „jeho“ zapomenuté sudetské hroby), prozaická část například městská zastavení Josefa Straky a Studie pak úvahy Vladimíra Novotného o cestách současné české prózy. A snad ještě jedna anonce, a to na Překladatelskou huť, v níž Norbert Holub představuje současného ruského básníka Jevgenije Rejna.

Hezké chvíle s novým Welesem přeje
RF

- - -

Vychází 22.12.2004
Objednávejte na adrese redakce.
Distribuce Kosmas.

2004-11-30T15:35:00.000+01:00

WEndryňská Literárně-Estetická Společnost & Skleněná louka & statutární město Brno

srdečně zvou na

autorské čtení
Jiřího Popelínského
Jakuba Kostelníka
Petra Bukovjana

a představení básnické sbírky
Martina Davida
Venkoncem (Weles 2003)

- - -
8. 12. 2004
Skleněná louka
Místo Galerie, Kounicova 23, Brno
Začátek ve 20 hodin
- - -

2004-11-23T18:42:00.001+01:00

POZOR - AUDIOVIZUÁLNÍ PREZENRACE WELESU
V KINĚ ART V BRNĚ
ZAČÍNÁ JIŽ V 19 HODIN!

- - -

To jste ještě neviděli!

Audiovizuální prezentace Welesu

- Amatérské raritní video básníka Roberta Fajkuse nejen o zániku kultovní hospody v Brně - Králově Poli (1999-2004); cca 50 min
- audionahrávka ČRo3 Weles - První kozel, který vozí poezii (2001); cca 45 mni
- Filmový profil Víta Slívy a jeho sbírky Bubnování na sudy (2003); cca 7 min
- Autorské čtení Víta Slívy (2004)
- Beseda s redaktory a autory Welesu (2004)

Kino Art Brno, malý sál
Cihlářská ulice
čtvrtek, 25. 11. 2004, 19 hodin

2004-11-19T10:07:00.000+01:00

Knižní novinka!

Petr Španger: Dům ani ne k životu

Druhá básnická sbírka autora pozoruhodných Vodních mlýnků (Weles 2003), za které byl autor nominován na objev roku 2003 v prestiční knižní ceně magnesia Litera, výtvarně doplněná grafickými miniaturami Františka Hubatky...

V těchto verších tiše povrzává čas, který se počítá a vrací se k nám se střídáním ročních období. Skřivan se vznese nad pole, vzplanou ohně v červencové noci, dozrají šípky a děti postaví sněhuláky. Zaklape vlak, světlo v okně se rozsvítí. A básník, který bydlí v tom domě u trati, pracuje po večerech jako řezbář, který ve špalíku vonícího dřeva nalézá s jistotou tvar, jejž pak koloruje barvami, které spatřil na obloze a v krajině Jeseníků, jejichž bolavým světlem spolu s ním procházíme. To ovšem nejsou idylické obrázky zhmotňující snění o venkově za psacím stolem pražského či brněnského bytu, v nichž zní cinkot skla z kavárny na rohu. Ne, zde můžeme vše konkrétně nahmatat, skutečné špinavé bláto se lepí na boty, skutečné chmýří odlétá z topolů, skutečný mráz zalézá pod kabát na polní cestě a důvěrně známá smrt–sousedka se krmí mlhou pod modříny za oknem. Ale je tu ještě láska… (Petr Motýl - text na záložce knihy)

- - -
Petr Španger: Dům ani ne k životu
Ilustrace František Hubatka
Text na záložce Petr Motýl
Obálka Leoš Knotek
72 stran, brožovaná vazba
Weles, Brno 2004
ISBN 80-239-3768-5
- - -
Prodejní cena 109,- Kč
Distribuce Kosmas
- - -
Knihu je možno objednat na adrese redakce.
(Při objednávce obou básnických sbírek akční cena 160,- Kč!)

2004-11-18T06:57:00.000+01:00

To jste ještě neviděli!

Audiovizuální prezentace Welesu

Kino Art Brno, malý sál
Cihlářská 9
čtvrtek, 25. 11. 2004, 20 hodin

2004-11-02T11:01:00.000+01:00

Občasnké sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost
Skleněná louka
Statutární město Brno

- - -

si Vás dovolují pozvat

na autorské čtení "nezavedených autorů"

Nely Hanelové
Aleše Glace
Jakuba Čejky

a uvedení nové básnické sbírky
Petra Špangera: Dům ani ne k životu (Weles 2004)

Pořadem provází Vojtěch Kučera

- - -

Místo Galerie, Skleněná louka, Kounicova 23 Brno
Středa 10. 11. 2004, začátek ve 20 hodin.

- - -

Další akce podobného ražení se uskuteční za měsíc, 8. 12. 2004. V případě zájmu o aktivní účast na večeru nám prosím zašlete rukopisný soubor cca 10 básní (adresa redakce)...

2004-10-20T15:27:00.002+02:00

Právě vychází WELES 19

Z obsahu...

poezie
Petr Borkovec: Sonagram
Petr Fabian: Sadem království samota ostřejší
Robert Fajkus: Přátelům
Norbert Holub: Rybí protéza
Darek Jedzok: Na kabátech zaschlé skvrny
Kateřina Pastrňáková: Její výkřik
Martin Šindelář: Slova mají zpěněná ústa
Petr Španger: Mezi ostny ostružin

próza
Martin Fibiger: Aussiger
Bogdan Trojak: Stoloměřič
Piotr Ka: Bezdomovci

pásmo
Petr Pazdera Payne: Variace
Petr Pazdera Payne: Figury, figuranti, figurace a figuríny

studie
Jan Štolba: Básník z podhledu (nad novou básnickou sbírkou Martina Stöhra)

krajinomalby
Petr Hrbáč: Horko v Litomyšli a výšlap do České Třebové

fotografie
Igor Malijevský

slezské studio
Bogdan Trojak: Slezské studio

překladatelská huť
Vladislav Chodaševič: Variace

šramoty
Vladimír Šrámek: U kulatého stolu

kritiky a recenze

- - -

Úvodní slovo Miroslava Chocholatého

Podzim je tu. Alespoň ocúny na stráních Hlubokého u Kunštátu na něj upozorňují. Jako by v nich bylo něco z poezie tohoto místa. Pevně se drží země, a přitom se jejich pohled otevírá do neuchopitelné výšky. Křehké vertikály mezí a luk. Zranitelné
lhostejností, a přece tak silné, že je nezastraší ani chladný dech Vysočiny.
Když si procházím texty nového Welesu, mám pocit, že mnohé z toho platí i o nich. Jisté paralely je možno spatřovat například s poezií Petra Borkovce, Petra
Fabiana, Roberta Fajkuse či mnohých dalších básníků v tomto čísle. Osobitý zápas
o tvar i výraz nabízejí prózy Martina Fibigera, stejně jako hledání identity v textech Bogdana Trojaka a Petra Pazdery Payna, kterému je věnována rubrika Pásmo.
V Krajinomalbách nevážně-vážnou optikou Petra Hrbáče je zachyceno Litomyšlsko
a krajina kolem České Třebové. Nad vším pak jako by dohlížel Luis Cernuda,
který je patronem čísla.
Ale to jsou jen některá zastavení, která přináší nový Weles. Snad také potěší i jeho
nový, poněkud zvětšený kabát. Třeba se do podzimních plískanic bude hodit a zahřeje…

- - -

Objednávky je možno zasílat na adresu redakce.

2004-10-11T15:25:00.000+02:00

Vážené čtenářky, knihkupci, knihovnice, obdivovatelé
a milovkyně poezie především

dovolujeme si Vám tímto sdělit, že
VEŠKEROU KNIŽNÍ A DOSTUPNOU ČASOPISECKOU PRODUKCI WELESU

je možno výhodně s exklusivní slevou pořídit

na 14. Podzimním knižním trhu v Havlíčkově Brodě
ve dnech 15. a 16. 10. 2004

- - - - - - - - - - - - - - - - -
Kdo nenavštíví nás, tak
neví, co je láska
k poezii...
Weles + MaPa = Stánek 120!
- - - - - - - - - - - - - - - - -

2004-10-06T16:20:00.000+02:00

Občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost
a Skleněná louka
si dovolují pozvat na komponovaný pořad

Cestou současné poezie

věnovaný

Básnickému almanachu Welesu CESTOU
a uvedení 19. čísla časopisu Weles

Účast přislíbili

Robert Fajkus
Radek Fridrich
Norbert Holub
Petr Hrbáč
Jiří Koten
Diana Tuyet Lan Nguyen
Josef Straka
a další…

Pořadem provází Vojtěch Kučera a Miroslav Chocholatý

Sobota, 23. 10. 2004, 20 hodin
Místo Galerie, Skleněná louka, Kounicova 23, Brno

2004-10-05T16:46:00.000+02:00

Skvostné internetové stránky Jana Zábrany, které byly pokřtěny na vzpomínkovém večeru u příležitostí 20. výročí úmrtí autora ve čtvrtek 30. 9. v Místo Galerii na Skleněné louce v Brně.

2004-09-14T13:12:00.000+02:00

Norbert Holub + občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost + Skleněná Louka

si Vás dovolují pozvat na komponovaný pořad

„I po smrti se budem budit časně“

Vzpomínkový večer při příležitosti dvacátého výročí úmrtí
Jana Zábrany

ve čtvrtek 30. září 2004 ve 20.00 hodin
v Místo Galerii Skleněná louka v Brně, Kounicova 23,
www.sklenenalouka.cz

Vystupují:
Viola Fischerová, Miroslav Kovářík, Antonín Přidal, Jiří Trávníček,
Marie Zábranová a další.

V rámci pořadu zazní dosud nepublikované Zábranovy texty a budou pokřtěny internetové stránky věnované životu a dílu Jana Zábrany.

Připravil Norbert Holub a občanské sdružení WELES.

- - -

Sponzorují:
Auto-Racek Humpolec,
Knihkupectví Jana Zábrany v Humpolci a Pelhřimově,
Městský úřad Humpolec,
poslankyně PSP ČR Miroslava Němcová.

2004-08-25T19:04:00.000+02:00

Níže přepsaná recenze Pavla Kotrly na almanach CESTOU, jíž minulý týden uveřejnil Týdeník rozhlas, se objevila na portále Českého rozhlasu.

Vzhledem k její typografické úpravě z ní však na první pohled nevyplývá, že ji vydal Weles. Mno...

2004-08-18T15:09:00.000+02:00

V těchto dnech se v tisku objevily hned dvě recenze na Básnický almanach Cestou...

První, z pera Jiřího Poláčka, vyšla pod názvem Almanach Cestou mapuje stav současné poezie ve čtvrtek 12. 8. 2004 v brněnské Rovnosti, druhou, kterou v plném znění přepisujeme níže, přineslo nejčerstvější vydání Týdeníku Rozhlas.

Pavel Kotrla: Cestami současné poezie
(Týdeník Rozhlas, č. 35/2004, 16. 8. 2004, str. 4)

Ohlédneme-li se za dějinami české moderní poezie, nemůžeme si nevšimnout, že jsou lemovány básnickými almanachy. Ani poslední léta v tomto nebyla výjimkou. Snad nejvýrazněji, nejenom v kladném slova smyslu, do povědomí vstoupily almanachy a antologie nakladatelství Petrov. Byť je produkce tohoto nakladatelství velmi rozsáhlá a cele věnována současné české literatuře, je spektrum současných tvůrců mnohem rozsáhlejší. Odlišnější, ale v mnohém osobitější přístup nabízí Básnický almanach Welesu 2003 Cestou, který uspořádala trojice editorů ve složení Miroslav Chocholatý, Vojtěch Kučera a Pavel Sobek. Na necelých dvou stovkách stran se v něm představuje čtyřicet jedna autorek a autorů narozených v letech 1958 až 1980.
Není to první nakladatelský pokus autorů spjatých s časopisem Weles. Již v minulosti vydali několik almanachů a sborníků, nyní se však jedná o počin nejrozsáhlejší a nejodvážnější. Kladem almanachu je skutečnost, že se v něm setkává široké spektrum autorů zavedených i nezavedených, přičemž nezavedenými mám na mysli ty, kteří doposud oficiálně nevydali knihu poezie. Přesto se nejedná o jména, která by byla neznámá, přinejmenším ne čtenářům literárních časopisů. Zde jenom malá připomínka: uvítal bych u almanachu nejenom výběrovou bibliografii autorů, ale i jejich krátké medailonky, protože v mnoha případech nejsou široké veřejnosti příliš známi. Jinak se však jedná o velmi pečlivě připravenou knihu, které nechybí ani jmenný rejstřík, ani doprovodný text z pera Miroslava Chocholatého.
Za zmínku stojí samotné uspořádání almanachu, který je rozdělen do čtyř tematických oddílů. Básně jednotlivých autorů nejsou řazeny v jednom bloku, ale jsou rozprostřeny po celé knize. Ocitají se tak v souvislostech s texty autorů ostatních, se kterými tak vytvářejí komunikující pavučinu. Její jednotlivá vlákna sice vydávají rozdílné tóny, ale my nakonec slyšíme sled harmonických akordů. Úvodním textem almanachu se stala báseň Petra Špangera, který byl za knihu vydanou nakladatelstvím Weles nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.
Almanach Cestou představuje jeden z možných pohledů na současnou poetickou scénu. Nabízí pohled vyvážený a otevřený novému, jak je ostatně již tradicí časopisu Weles, nezavírající se ve skupinovosti ať nakladatelské, kamarádské či dané jinou příslušností. Zkrátka a dobře, jedná se o reprezentativní publikaci, která by neměla být přehlédnuta a opomenuta. Zaujmout může také grafickou podobou a ilustracemi Františka Hubatky.

2004-08-17T17:15:00.000+02:00

Milan Šedivý: Tím otočením vpřed
Recenze na básnickou sbírku Martina Davida Venkoncem
(Psí víno, 29/2004, str. 43-44.)

Zatímco někteří naši přespilní prozaici chrlí na knižní pulty vždy jednu knihu ročně, teplický básník Martin David se už podruhé stabilizuje na nikterak uspěchané jedné knížce vydané do čtyř let; jak to chtějí tvrdit a přinejmenším jak to taky tvrdí záložky jeho dosavadních sbírek Listí pro jablko, Jiné výkladní skříně či nejposledněji Venkoncem (Weles, 2003). Především srovnáme-li obě poslední jmenovaná dílka, vynikne nám radikální, i když stále ještě poznatelná proměna jednoho tvůrčího výrazu. Co zbylo z někdejšího zaumného odéru holanovsky či slívovsky (tak či onak na omak) intonovaných „výkladních skříní“, jako z oka vypadlých nějaké „nedorostlé“ básnické zahleděnosti? Kam se poděla všechna rozvláčnost a zdlouhavý popis, který, jak se v našich krajích pomalu stává zvykem, pro slepecký akt vidění přestává básnit a všechno zůstává přilepené k čočce, než se to vytratí s příštím mžiknutím oka?… Manévrovací rejd zvaný Venkoncem.
Byla-li předchozí sbírka členěna do tří bezejmenných částí, pak jen podle subjektivního pocitového klíče autora, který po přečtení všech třiatřiceti básní zůstával čtenáři víceméně skryt, a mnohé na tom nezměnil ani oddíl prostřední, oděný více méně do zimního hávu. V nové sbírce autor bezejmenné členění více úplně opouští a sbírku nečlení, čímž se tvar de facto rozvolňuje ještě víc. Při počtu osmatřiceti básní, nejčastěji jen o několika verších, se nový soubor přečte ve čtvrt hodině, vnímavý čtenář ale zato dostane, co mu beze všech pochyb po právu patří. Málo si zkazíme oči s maximálním zážitkem, to je přece dobré. David zůstává nadále vnímavým pozorovatelem; to mu stěží kdo odpáře a při současném stavu věcí by vlastně o to neměla zájem ani ta nejtvrdohlavější švadlena. Jeho bzírání je s touto sbírkou ještě víc obrácené ven do světa, čímž se vytratilo to kapku zašlé, mírně zamlžené zrcátko osobního jáství. Ejhle, výkladní skříň je najednou úplně jinde, ještě včera tady byl obchod, už není. Kde se vzal, tu se vzal, Davidem je rázem odměněn celý škopek nových témat. Jsme okouzlováni tercety s tematikou vrcholového sportu, módy, vytrhováni z klidu kontrasty veršů inspirovaných vojenskými tajnostmi nebo zvířaty. Tedy tématy soudobou poezií veskrze opomíjenými, ačkoli jde v reálu o náměty světodějné tak, až je to hříšné (koneckonců i ta zvířátka dneska připadají světodějná, když je člověk vidí i ve „zprávách“). Není tedy divu, že při četbě objevujeme tak trochu známý „jiný svět“, jak zní název jedné z Davidových básní. Před čtoucíma očima se hněte náš všední, prachobyčejný život pěkně zase zpátky v prach, ale jaký! Jen trochu zvířený, konstatující, zaznamenávající, usedající, vytvářející svoje vrstevnatá moudra. Mýlili bychom se však, kdybychom tvrdili, že osa nového davidova dílka tkví v některých, byť i obsažených myšlenkách. Sbírka je nejzajímavější tam, kde propojuje sobě vzdálené prvky do bizarně nápaditých figur a dotykových prolnutí – třeba prostřednictvím úsloví, jak se to nejlépe realizuje v básni Dámy. Častěji však básně rostou pouze z jediného nápadu, tryskají z jedné metafory, kterou sdělí, a neřeknou víc.
Zdá se jako by David byl při svém psaní vnímavým posluchačem imperativů jako je ten následující z Bradburyho pera: „Čím víc pravdivě zachycených detailů života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější.“ Samo sebou jsem vzdálen toho, abych řečené podával bez jakéhokoli odstupu, když je to citát pro tuhle chvíli vytažený z klobouku. Přesto je David skutečně úsečný, někdy dokonce příliš (Hudba), a literární, jak ještě nebyl. Oproti předchozímu počinu je totiž přirozený. A kupodivu, k dovršení všech proměn, je ve vší své průzračnosti najednou i potutelně úsměvný. Kdeže loňské sněhy s těžkomyslně potřásanou čepicí jsou. S mírným, odlehčeným nadhledem pozoruje a je pozorován. Moucha nás obdivuje. / Každičký den zrána / krůčky svými poměřuje. / Moucha je náš fanda! Podobně ale David hovoří i o uhrech na pleti adolescentově, vymýšlí trochu kejklířský rým stel – postel a svoje někdejší, vážně myšlené vzdechy podává dnes výhradně přes úsměvně čtená dlouhá ó.
Myslím, že takhle kondenzovaný tvar, který si udržuje jednak úroveň, jednak i čtenářskou pozornost až do svých závěrečných řádků, je jedním z povedených edičních počinů Welesu, kterých s léty potěšeně přibývá.

2004-08-15T11:47:00.000+02:00

Martin David: Venkoncem

Anotace (Salon Práva, čtvrtek, 12. 8. 2004)
Ukázky včetně medainou autora přinesla Kavárna, příloha Mf DNES, sobota, 14. 8. 2004.

Objednávejte zde.
Distribuce KOSMAS.

2004-08-06T20:03:00.000+02:00

Před několika dny jsme zde umístili odkaz na recenzi na básnickou sbírku Vodní mlýnky Petra Špangera.
V jistém "mediálním kurzu" je rovněž básnická sbírka Venkoncem Martina Davida, o které jsem se zde dosud příliš nezmiňovali. Redakčně ji na přelomu roku připravil Bogdan Trojak, který ji rovněž opatřil výtečnou obálkou (k nahlédnutí např. zde).
Anotaci (že by i recenzi?) na tuto knihu přinese ČRo 1 Radiožurnál ve smém pořadu Knihovnička v neděli, 15. strna v 11:35.
Básnický profil (+ ...) je přislíben od Josefa Chuchmy z Mf DNES.

Comming soon...

2004-08-02T16:24:00.001+02:00

Je srpen a čas běží všelijak, což je asi nejpřesnější termín stavu, ve kterém se autor tohoto přípisu momentálně nachází... Možná by někoho zajímal důvod mého vstupu.

Tady je...

2004-06-17T13:42:00.000+02:00

Básnický almanach Welesu CESTOU vzbuzuje první (zatím skromné) reakce:

- Anotaci (minirecenzi) přineslo minulé vydání Salonu Práva (plné znění zde)

- Ve středu 23/6/04 by měla informace o almanachu projít vlnami ČRo 1 Radiožurnálu v pořadu Večer s Kulturní revue (začátek pořadu ve 20:05)

- Recenze je přislíbena z Týdeníku Rozhlas

...

2004-06-08T14:10:00.000+02:00

Z Welesu 18...

- - - - - - - - - - -
Martin Vokurka
- - - - - - - - - - -

Noční tázání

Svět vleče dokola tíhu zrcadla
být tím kdo prochází
sem a zase tam temnými oky sítě
brázdou zpět bez spáření
kapky krve s jizvou na hluboké tváři
rozestupující se dotěrnou řečí:
Bylo by to žít nežít
když strach nikdy neusíná
a sotva odkopaný z pod peřiny
jak stín na stěně vždy doprovází prosící dlaně
modlitby co raší mezi chlupy klení
Je to únik skrz srdce a zkroucenou nadějí
pád do prostoru mezi sebe a zase sebe
uprostřed pukliny kudy dere se láska…

Nebo bude to jen proletět v jednom nádechu
oči zavřené sám před sebou
z hadrů prázdnoty předstírat bytí…

- - -

Morbus X.

Chytáme déšť do flašek
minulých už od prázdné noci
té noci duté vykotlané na poklep až nestydaté
a teď navždy od rozchodu uprostřed léta
ukryté v hloubce zimní klíčivosti
Noci prchlé na korábech metastazujících buněk
úlomků těla tonoucích plovoucích vítězících
jak v krvi v míze tak v zpaněnštělé bláně
I tam stejně zase jako tady
v škrábancích srdečních uzlů
odumírat se jako vždy chystáme
od kořínků po nože vrhané
mezi zářením do jasnovidcových koulí
křišťálových plných spermií falešného sněhu
Mezi výlevkou rozkročenou nad našimi
už nemilovanými nestydlivými ústy
stejně svíjivě ubýváme bělostně a průhledně
a kdybychom odevzdali všechno
i maso utržené od chrupavky
nepohnuli se a už jen leželi
odevzdaně pokorně Bohu na cirkulárce
nedotekla by k nám strupovitá milost smíření

Smích proto necháváme tancovat
na gumovém stole aby zbyl neztratil se
vykousli ho z roubíku naslouchal
mezi otisky našich do řeči puklých
tváří…

Pláč pozorujeme dál skrz zrníčka písku
ubrus pouště prostřený pro nás
snáší se ze zmačkaného oslnění
letící vejce zářící padající z pohádky
nese nové zárodky zatmění
až jednou pukne bude křik smrt zrození
cyklická nauzea naděje…

- - -

Ženy jsou mouchy mých nocí…

hladím tě
vyklepávám dráhu pro vbodnutí
svých očí
ježíš obratle
zoufalá žebra lapají po dechu
jako mladé ústřice
poprvé políbené citronem
pichlavě zkoumám každou pihu
úzký vrata od černý rozkoše
sevřená strachem z mých prstů
uhlazených do chladu
tisíc a jedním opakováním
chvěješ se chloupek po chloupku
odpadáváš jak blanitá kostra
před mými slovy
který oholí každou lásku –
napjatá lýtka co neutečou
za chvíli se třepetají v tmavém vzduchu…

- - -

Weles 18 si můžete objednat na adrese redakce...

2004-04-30T12:04:00.000+02:00

Weles srdečně zve na
Autorská čtení doprovázející vydání

Básnického almanachu Welesu
C E S T O U

sdružujícího 138 básní 41 současných autorů
mladší a střední generace

- - - - - > Středa 2. 6. 2004, 17 hodin
Literární kavárna knihkupectví Academia, nám. Svobody 13, Brno
Účast přislíbili: Petr Čermáček, Robert Fajkus, Jakub Grombíř, Petr Hrbáč, Petr Hruška, Renata Putzlacher, Petr Španger, Jaroslav Žila, ...

- - - - - > Sobota 5. 6. 2004, 19 hodin
Rybanaruby, Mánesova 1645/87, Praha 2 Vinohrady
Účast přislíbili: Kateřina Bolechová, Radek Fridrich, Josef Straka, Jaroslav Žila, ...

- - -

Vystupující autoři i bližší informace jsou průběžně doplňovány...

- - - - - >

C E S T O U
Básnický almanach Welesu

Kateřina Bolechová > Petr Borkovec > Petr Čermáček > Miroslav Černý > Martin David > Miloš Doležal > Petr Fabian > Robert Fajkus > Radek Fridrich > Jakub Grombíř > Ivo Harák > Petr Hrbáč > Petr Hruška > Michal Jareš > David Komma > Jiří Koten > Vojtěch Kučera > Tomáš T. Kůs > Milan Libiger > Ondřej Macura > Radek Malý > Lukáš Marvan > Petr Motýl > Diana Tuyet-Lan Nguyen > Kateřina Pastrňáková > Petr Prokůpek > Renata Putzlacher > Pavel Rajchman > Viktorie Rybáková > František Ryčl > Pavel Sobek > Martin Stöhr > Josef Straka > Michal Stránský > Roman Szpuk > Petr Španger > Milan Šťastný > Irena Václavíková > Lubor Vyskoč > Ladislav Zedník > Jaroslav Žila

- - - - - >

Básnický almanach Cestou, přinášející verše 41 současných autorů a autorek mladší a střední generace, je v pořadí třetím tematickým almanachem Welesu. Po almanaších věnovaných zimě (1996) a ženě (1997), a bohužel již nevydaném souboru na téma déšť, začal Weles své sborníky koncipovat jiným způsobem. Výsledkem byla vydání souborů Nářky Georga Heyma – sborník k 77. narozeninám Ludvíka Kundery (1997), Du podel blesku – sborník věnovaný 70. výročí úmrtí Leoše Janáčka (1998), a Skřípavá hudba vrat – sborník k 70. narozeninám Zbyňka Hejdy (2000).

- - - - - >

Edičně připravili Miroslav Chocholatý, Vojtěch Kučera, Pavel Sobek.
Doslov Miroslav Chocholatý.
Ilustrace František Hubatka.
196 str., formát 148x148 mm, brožovaná vazba.
Cena 139 Kč.
Vychází 19. května (společně s Welesem 18).
Objednávejte zde či na adrese
Weles, Kosmákova 21, 615 00 Brno.
Distribuce Kosmas.

2004-04-19T16:47:00.000+02:00

Weles
a
knihkupectví Academia Brno

si Vás dovolují pozvat na

- - -
autogramiádu a autorské čtení Petra Špangera
z básnické sbírky Vodní mlýnky (Weles 2003).
Kniha byla oceněna nominací v kategorii Objev roku (knižní cena Magnesia Litera 2003).
- - -

Literární kavárna Knihkupecví Academia, nám. Svobody 13, Brno
Středa, 19. 5. 2004, začátek v 17 hodin

>>>

Petr Španger: Vodní mlýnky
Svou poetikou ojedinělá básnická prvotina šestatřicetiletého jesenického autora. Špangerovo zprůzračňování skutečnosti dodává jeho textům lehce namodralé kontury, v nichž na jednu stranu stačí „jen přimhouřit víčka / a nechat se povívat / hedvábnou lehkostí / pápěří bílého větru…“, ale na stranu druhou rovněž „na mrtvých pahýlech uschlých ořechů / dětské šatičky prosí vítr / o slitování“. Jako by právě onen stálý neviditelný pohyb vzduchu byl autorovi styčným bodem k tvoření.

ISBN 80-239-0159-1. Formát 147x190 mm, 72 stran, brožovaná vazba.
Cena 89 Kč.

Objednávejte zde

- - -

Rozhovor s autorem přinese páté číslo Hosta.

2004-03-07T15:38:00.000+01:00

Program autorských čtení k cenám Magnesia Litera 2004

Autorská čtení probíhají od 10. března každou středu v kavárně v 1. patře Domu knihy Kanzelsberger v dolní části Václavského náměstí v Praze od 18.00 hodin. Vstup je volný.

10. března
Edgar Dutka: U útulku 5 (Litera za prózu)
Lucie Seifertová: Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí (Litera za knihu pro děti a mládež)
Pavel Šrut: Velká kniha českých pohádek (Litera za knihu pro děti a mládež)

17. března
Antonín Bajaja: Zvlčení (Litera za prózu)
Milan Děžinský: Slovník noci (Litera za poezii)
Petr Španger: Vodní mlýnky (Litera pro objev roku)

24. března
Hana Fousková: Troud (Litera za poezii)
Štěpán Nosek: Negativ (Litera pro objev roku)
Jonáš Tokarský: Alchymické dítě a jiné povídky (Litera pro objev roku)

31. března
Dušan Havlíček: Cavanna-Písmo (Litera za překladovou knihu)
Daniela Hodrová: Komedie (Litera za prózu)
Magdalena Wagnerová: Jablečňák (Litera za knihu pro děti a mládež)

2004-02-23T10:43:00.000+01:00

Skleněná louka [a Weles]
srdečně zvou na

AUTORSKÉ ČTENÍ

> Pavla Sobka

z právě vydané básnické sbírky Atlasové zpěvy (Sursum, 2004)

Jako host vystoupí básnířka a umělecká fotografka

> Viktorie Rybáková

- - -

Středa, 25. 2. 2004, 20:00
Sklepní scéna Skleněné louky, Kounicova 23, Brno

2004-02-17T10:56:00.001+01:00

> > > U D Á L O S T

Jak si najít v soudobé knižní nabídce cestu ke čtenáři? Jednou z možností, jak upozornit na kvalitní tituly, je jejich mediální zviditelnění, například pomocí literárních cen. Jednou z nich je i prestižní Magnesia Litera, jejíž nominace byly vyhlášeny v těchto dnech. Po loňské "Liteře za poezii", kterou získal Vít Slíva za sbírku Bubnování na sudy (Weles, 2002), je naše drobné vydavatelství zastoupeno i letos...

Básnická prvotina Petra Špangera VODNÍ MLÝNKY (Weles, 2003)
byla nominována na "Literu za objev roku" 2003.

Slavnostní vyhlášení proběhne v sobotu, 3. dubna, v Městské knihovně v Praze,
nezkrácený záznam uvede ČT 2 o den pozdějí, 4.4., od 20 hodin.

Petr Španger: Vodní mlýnky
Svou poetikou ojedinělá básnická prvotina šestatřicetiletého jesenického autora. Špangerovo zprůzračňování skutečnosti dodává jeho textům lehce namodralé kontury, v nichž na jednu stranu stačí „jen přimhouřit víčka / a nechat se povívat / hedvábnou lehkostí / pápěří bílého větru…“, ale na stranu druhou rovněž „na mrtvých pahýlech uschlých ořechů / dětské šatičky prosí vítr / o slitování“. Jako by právě onen stálý neviditelný pohyb vzduchu byl autorovi styčným bodem k tvoření.

ISBN 80-239-0159-1. Formát 147x190 mm, 72 stran, brožovaná vazba.
Cena 89 Kč.

Více o knize zde.
Objednávejte zde.
Distribuce KOSMAS.

< < < U D Á L O S T

2004-01-29T16:31:00.000+01:00

Galerie Vltavín [a Weles]
srdečně zve na

VERNISÁŽ VÝSTAVY FOTOGRAFIÍ

> Ondřeje Slabého

Jako hosté vystoupí básníci

> Norbert Holub
> Petr Hrbáč

- - -

Pátek, 30. 1. 2004, 18:30
Galerie Vltavín, Orlí 18, Brno

2004-01-26T12:05:00.000+01:00

Autor měsíce ledna:

> - - - - - - - - -
> Petr Sedláček
> - - - - - - - - -

rock na vsi

šatník udušených vzpomínek
vesnicí
secesní kapely zní

jarda zpitý
tančí
královnu ze sáby

dívky za stolem
panenstvím
rzí

- - -

jaro

chcípli psi
u potoka

tlamy rozšklebeny
od kamene

srst sedřená

u potoka
chcípli psi

- - -

...

z hlavy lezou lvi
hřívou
roztírají kaluže
po podlaze
procházejí bytem

lační

- - -

s ženou v parku

dlouhé šaty nezdobí
úzký chodník

teplé žíly listů
sají podrážky bot

lekníny
kadeře s harpunou
odevzdaně plují
stud
myš v stejnokroji
bojí se

a bojí

- - -

hostýn
---------

jsou přeteklé rty milováním
zdrávas
maria
korálky růženců
rozpelichaných modliteb
s uzenými koleny
odráží útok
podivně zakroucených šavlí
„milostiplná“

- - -

...

pod stolem jakub
plakat může
( neslyším )
ze snídaně
drobky
palcem nohy
šimrám jej
po bříšku

„můj nezrozený“

- - -

...

na hony vzdáleni

povrchem kůže
vyřezáváš prasátka
malá
kulatá

z předloňských brambor

- - -

ženě

hlasy ptáků
sestupují bederní páteří
ruce rozpuklé
malé pískle v hnízdě

- - -

rybova missa

zoufalství sladkovodní ryby
dýmem sycen
kyslíkem sycen
šupiny odstřelují tóniny
pes hlavu žere

otylka převlíkla peřiny
za okny sere a sere...

- - -

...

lidé seběhli se

bába visí
ve vsi
psí
štěkání
kolem
ní

- - -

Básně Petra Sedláčka přinese Weles 18...

2004-01-13T15:14:00.000+01:00

Irma Geisslová
------------------

PRÁZDNO VŮKOL – TEMNO NADE MNOU

Já bojím, lekám se, mé nitro šírá pláň,
již slunko neozáří
a půlnoc neztemní; je věčně šedivá,
jen mlhám se tam daří.

A jednotvárný zvuk, jenž zpíná k zoufalství
vědomí uděšené,
zní táhle, bez změny bytostí nešťastnou,
nad níž se temno klene. –

- - -

/ / /

Tma je... Úzkost hrdlo svírá,
mozek třeští v dusnu tom –
divým chvatem mrak se blíží,
v něm se skrývá blesk a hrom –

Rozsvítí se, zaburácí – –
Bůh nás milosrdně suď!
Dovolíš-li – trhám šaty,
bij, ó blesku, zde má hruď!

asi 1900

- - -

/ / /

Noc černá... v dáli vyje pes...
snad vidí kohosi...
mně divno, duši jímá děs –
zda nebe uprosí?

Mám rozloučit se – s někým – již –
ne, probůh, ještě ne!
Spíš nad mým lůžkem vztyč se kříž,
jejž břečťan překlene –

Žel! pozemské mám myšlénky,
ty schvátí všední kal!
A na růžové lupénky
jak rez by napadal –

Ó, hrůzou ztrácím smysly dnes;
než květ se zarosí,
co bude? v dáli vyje pes,
snad vidí kohosi – – – –

1909

- - -
- - -

Ať nikdo neví již, že jsem...

Irma Geisslová
(6. 7. 1855, Budapešť – 27. 5. 1914, Jičín)

Dílo málokterého autora je tak rozporuplné a mimořádné jako dílo Irmy Geisslové: básnířky jedné za života vydané sbírky, zavržené soudobou kritikou, a literární pozůstalosti, snad jen šťastnou náhodou neztracené. Třebaže byla v 60. letech 20. století, více než půlstoletí po své smrti, jako autorka pozoruhodných veršů objevena, v literárním povědomí je její dílo přítomno spíše svým zvláštním osudem a roztříštěností než nepopíratelnou vnitřní naléhavostí.
Sbírek básní vydaných za života Irmy Geisslové bylo ve skutečnosti šest: za zmínku však stojí jediná, prvotina Immortelly (1879). Zahrnuje básně z let 1874–1878, včetně několika desítek textů nejen na dobu vzniku nebývale temných a drásavých, na první pohled naznačujících svrchovanou a výlučnou – navzdory mládí, Immortelly vznikaly mezi 19. a 23. rokem života autorky – básnickou osobnost. V hořkých verších se z konkrétních životních reálií ozývá především prožitek matčiny smrti (1870), nešťastný milostný vztah, stesk po domově (transponovaný do obecné, metafyzické roviny) a pocit cizoty (otec byl železničním úředníkem a rodina se proto často stěhovala; Geisslová prožila v Budapešti, kde vznikla většina básní Immortell, několik prvních měsíců života a poté roky 1874–1880, když předtím žila ve Vídni, Brně, Pardubicích, České Třebové a Praze; od roku 1884 se rodina usadila trvale v Jičíně, kde je Geisslová, jež se nikdy neprovdala, také pohřbena). „Byla to pozoruhodná sbírka, zvláště její temné, zoufale srázné jádro, asi 25 básní a řada dalších rozptýlených slok i jednotlivých veršů. Irma Geisslová v nich předešla nejméně o deset let svou dobu. (...) Musila si však už tehdy být vědoma, že tvoří cosi neobvyklého, protože velkou část podobných básní z téže doby ponechala v rukopise a nikdy ji neuveřejnila.“ (Ivan Slavík) Sbírka nebyla tehdejší kritikou přijata vstřícně, básnířce byl vytýkán (máchovský) „bol, rozervanost a zoufalost“, nedostatek „vyššího vzletu“, „jasnějšího porozumění“, „mohutného výrazu“; „písně Irmy Geisslové nejeví ani smělého vzletu, ni zvláštní hloubky, ni znamenité obraznosti“ (Květy 1880). Neobjevila ji téměř po celé století ani žádná z přicházejících básnických generací. Několik málo básní z Immortell bylo zahrnuto do antologií vydaných v posledních desetiletích; většina vrcholných textů však zůstává od roku 1879 knižně netištěna.
Po Immortellách následovalo pět další sbírek v letech 1881–1892; Geisslová v nich na svou prvotinu, pod vlivem odmítavého přijetí, vědomě nenavázala. Jen v několika málo textech lze spatřit stín básnické uhrančivosti Immortell. Skutečnou tvorbu autorka utajila a zcela rezignovala na její zveřejnění, snad i vědoma si své výlučnosti – a mimořádnosti. Svět osamění, který tak stvořila, je smutný trpce i povzbudivě zároveň, lze v něm spatřovat doklad o vnitřní roztříštěnosti (pramenící snad z existenčních důvodů, pro Geisslovou byla literární činnost jediným zdrojem příjmu) a úplatnosti době stejně jako svědectví o nezastupitelnosti poesie a její nadčasovosti. „Nevěří mi, aniž chápou mne, / cesta má jim temnou...“ (Geisslová) „Poesie pro ni byla jako pro málokoho formou existence, naprostou životní nutností.“ (Ivan Slavík) „Kdyby mně bůh vzal lyru, svrh by mě zaživa do pekla.“ (Geisslová) Pozůstalost Irmy Geisslové objevil Ivan Slavík roku 1970 a její těžiště otiskl v souboru Zraněný pták (1978).
Tristní básnířčiny texty ve sbírkách publikovaných po Immortellách nebo v místním či vlasteneckém tisku nemohou zastínit jádro autorčiny tvorby. Století a čtvrt staré verše Immortell zní současně („bije do očí, jak její verš je prost mnoha dobových licencí, inverzí slovosledu, zmrzačených lumírovských slůvek typu ‘zkad’ a ‘sléz’“ – Ivan Slavík), a v některých neubral časový odstup ani pozdější pohyb poesie nic z jejich jedinečnosti, přesnosti a seberozdírající krutosti, s níž artikulovaly marnost a temnotu bytí. Vzácně se snoubící suverenita i ztišení, ironický odstup i propastnost, racionálnost i hudebnost, rezignace i naléhavost poesie Irmy Geisslové měly pokračovatele spíše v jednotlivých atributech než celku. Autorčino dílo je navíc krystalickým svědectvím o potřebě poesie pro vlastní trvání, v tichu a samotě („Tma za mnou a tma přede mnou, / ať nikdo na mne nevidí! / Ať nikdo neví již, že jsem, / ať daleko jsem od lidí...“), o její přítomnosti ve vrstvách nepřístupných okolnímu světu a v rezignaci na jakékoli uznání či srozumění, současné i posmrtné; při méně šťastných okolnostech mohla zůstat dodnes neznáma a její pozůstalost ztracena – nikdy nepodnikla nic pro to, aby byla objevena. Česká poesie a především její čtenář by byli chudší o jedno z nejpozoruhodnějších a trvalých děl.

Petr Fabian

- - -

Pásmo věnované Irmě Geisslové přinese Weles 18...

2003-12-22T09:30:00.000+01:00

Jan Stoklasa
SNY O BABI LOLI (1993-94)

Babi Loli jsme říkali mojí prababičce Aloisii, babičce mého otce. Když v létě roku 1993 umírala, byl jsem přímo u toho. Od té doby se mi o ní často zdálo, zpočátku to ale byly sny spíše úzkostné a děsivé. Většina snů o babičce Loli měla nějakou spojitost s jídlem.

Jsem u babi Loli v bytě a vařím si dvě vejce naměkko. Panuje zde poněkud napjatá atmosféra, moje babička je na mě rozlobená, nevím ale kvůli čemu. Pomáhám jí stěhovat nábytek. Zjišťuji, že vejce jsou převařená. Chci je odnést ještě s chlebem, rohlíky a máslem do bytu nahoře. Babi Loli odchází do koupelny. Na chodbě stojí nějaký cizí muž . Je to manžel nějaké učitelky. Pomyslím si něco nelichotivého o manželích učitelek. Vcházím do bytu, je zde jiný muž, je to učitel a baví se s babi Libou o nějaké dívce ze školy. Všimnu si, že je umyté nádobí a chci si udělat něco k pití.

Jsem v domě v Kylešovicích a uvědomuji si přítomnost jakéhosi zla, kterým je celý dům prostoupen. Bojím se. Se mnou tu je i babi Liba, přiznává se mi, že má také strach, i když neví z čeho. Spolu s námi je zde i babi Loli, ale je neviditelná a zároveň všudypřítomná. Říkám si, že tenhle dům je prokletý, ale stejně ho mám rád. Poté přicházejí nějací hosté.

Jdu po schodech kolem bytu babi Loli. Ona tam stojí u dveří a s někým se baví. Mě si vůbec nevšímá, přesto dostávám strach a s křikem utíkám ven.

Sedím v pokoji v bytě babi Loli. Ta sedí vedle mě, vypadá vesele a šťastně. Pak se podívám na postel, v níž také leží moje babička, ale je očividně vážně nemocná a smutná. Ta první ukazuje na tu druhou ležící v posteli a směje se, jako by chtěla říct, že je teď už všechno v pořádku.

Jsem opět v pokoji, sedím u prostřeného stolu spolu se svým strýcem Lubošem. Ve vedlejším pokoji umírá moje prababička. Velké hodiny v rohu pokoje začínají odbíjet celou. Na těchto hodinách mě právě babička naučila rozeznávat čas. Nyní ovšem patří mému strýci. Hodiny hrají jinou melodii, než obvykle a ještě k tomu falešně.

Sedím s oběma babičkami v pokoji a sledujeme televizi. Babi Loli nadává na hloupý program. Jdu na balkon a na zahradě spatřím svou sestřenici Pavlu a tetu. Říkám si: „Už si to tu chystají“ . Obě si mne všimnou a v tu chvíli odněkud přilétá obrovský sršeň a sedá si mi na nohu. Dostávám panický strach a snažím se ho odehnat.

Chystám se odjet do města a sháním nějaké věci. V ložnici je babi Liba a něco hledá. V kuchyni na sporáku stojí velký zavařovací hrnec a v něm se vaří houby. Divím se, proč nejsou rozkrájené ale v celku, bude tak trvat delší dobu, než změknou. Beru si čepici. nacházím v ní klíče. Bojím se vyjít na schodiště, kvůli babi Loli, která je mrtvá a přesto tam cítím její přítomnost. Snažím se proto slézt po balkoně.

Jsem v kuchyni u babi Loli. Vaří guláš, má strach jestli mi bude chutnat.

Jsem na zahradě a babi Loli mi dává maliny.

Stojím před domem a vidím kočku. Chci si ji vzít sebou dovnitř, ale nemůžu ji chytit, škrábe mě a kouše a tak to nakonec vzdávám. Vcházím do bytu babi Loli. Už tu bydlí můj strýc Luboš s manželkou, nevidí mě tu moc rádi. Uvědomuji si, že jsem zde dřív, než obvykle.

Sedím s oběma babičkami v pokoji a povídáme si spolu. Babi Loli je smutná, protože jí nedávno umřel manžel. otvírají se dveře a já dostávám strach. Chci se probudit, ale ovládnu se. Dovnitř vchází můj otec, je opilý. Přichází ke mně a rukou mě pocuchá vlasy. Jsem rozpačitý, tvářím se nadšeně, ale musím se do toho hodně nutit.

Jsem u babi Loli, je veselá a je s ní legrace. Vyprávím jí o hodinách, na kterých mě naučila rozeznávat čas, ale ona mě v tu chvíli neposlouchá, zajímá ji něco jiného. Taky mi dává něco k jídlu.

Jdu k babi Loli do bytu, ten je ale prázdný. Hledám ji a mám přitom trochu strach. Nacházím ji v pokoji. Ptám se jí, jestli nechce koupit něco v obchodě. Trochu se na mě zlobí a poučuje mě, že ta malinová marmeláda se musí mazat jen na tvrdé pečivo. Pak mi podává nějaké klíče, které jsem tu před tím ztratil a říká číslo 7.

Jsem ve svém pokoji, ležím v posteli. Cítím trochu úzkost. Mám zde i svou kytaru a chtěl bych si na ni zahrát, když v tom přichází babi Liba, aby se mě zeptala, jestli po zahradě nechodí babička Loli. Odpovídám jí, že nevím a uvědomuji si, že to nejhorší má teprve přijít. Pak se za babi Libou objevuje moje prababička a zamračeně nás pozoruje.

Zmatený sen o zkrvavených torzech těl v bytě babi Loli.

- - -

Ukázka z cyklu Sny Jana Stoklasy; Weles 18

2003-12-17T00:08:00.000+01:00

2003-12-12T17:07:00.000+01:00

2003-12-11T23:27:00.000+01:00

Karel Kuna
Zdravíčko

Křupavé kročeje napříč zasněženým trávníkem mě donesly až před hospodu zaslíbenou. Najít v tomto mrazivém předvánočním čase útulnou hospodu je skutečný zázrak – zvlášť, když přihlédneme k historicky špatným zkušenostem s hledáním hostinců o Vánocích. Pobyl jsem tam čas, který nechci měřit, až přišlo loučení. S nevýslovným smutkem jsem opouštěl dřevem obloženou světnici, kam malými okny pronikalo světlo vzdálené pouliční lampy, znásobené jiskřením čerstvě napadlého sněhu. Těžko popsat námahu, se kterou jsem se loučil s roztočenými Regenty, malými fernetky a dalšími dovádivými stvořeními, která žijí ve světě pod pípou.
Abych důstojně zakončil ten posvátný čas, popřál jsem hostinskému krásné Vánoce. Pevně mi stiskl ruku a velmi obřadně přání opětoval. Všechno dobré, hlavně zdravíčko....
Kolikrát jsem slyšel přát někomu zdravíčko, ale byl jsem hluchý. Tato chvíle byla pro mě zjevením. Pochopil jsem obsah toho pojmu, naprosto odlišného od běžného zdraví. Vděčně jsem se rozhlédl po rumových pardálech u jednoho stolu, pivních skautech zahalených oblaky dýmu u druhého, po dvou přítomných dívkách krásných tak, jak mohou být jen dívky v hospodě. Zdraví, to je věc sportovců ve svítivých kombinézách, absolutních úsměvů zubů z umělé hmoty. Zdravé jsou modelky klábosící nad zeleninovým salátem i zpocení podnikatelé ve fit centru. Není třeba velkého důvtipu, aby člověk chápal, že o tohle tady nikomu nejde. Podobnému zdraví je třeba se na hony vyhýbat. Vitamínové koncentráty ať si pijí ti, kdo si zahrávají se zpupností. Naším snem je zdravíčko útulné jako tahle hospůdka. Nepřivolávat nemoci, ale nepřestat žít kvůli strachu z nich. Nenechat AIDS poroučet lásce a klíšťata výletům.
„Hlavně zdravíčko, přátelé,“ odpověděl jsem dojatě. To znamená – ať nejsme nemocní a hlavně ať proboha nejsme moc zdraví.

- - -

Z připravovaného Welesu 18.