Zobrazují se příspěvky se štítkemWeles 07. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemWeles 07. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 13. ledna 2017
Byl dokončen kompletní elektronický archiv prvních osmnácti čísel Welesu z let 1996 až 2003, tedy období, kdy časopis vycházel s podtitulem Vendryňský poetický magazín. Bádačům zdar!
Weles 1 [1996]
Weles 2 [1996]
Weles 3 [1996]
Weles 4 [1996]
Weles 5 [1997]
Weles 6 [1997]
Weles 7 [1997]
Weles 8 [1998]
Weles 9 [1999]
Weles 10 [1999]
Weles 11 [2000]
Weles 12 [2000]
Weles 13 [2001]
Weles 14 [2002]
Weles 15,6 [2002]
Weles 16 [2003]
Weles 17 [2003]
Weles 18 [2003]
pondělí 22. března 2010
sobota 20. února 2010
pátek 19. června 2009
Obsah Welesu [7] 3/97
VELÉS GENETICKOINŽENÝRSKÝ
Poezie
Karel Křepelka – Ucho Jidášovo: Amoroso IV; Zasněnost; Zaříkávání lásky; Zvěstování II, Jidáš
Věra Rosí – Hřad bílých dnů: Mlha; Nástupiště; Podzimní Brno; Clona; Noc; Škrtidla
Zuna Cordátová – Pták Brunát: Noc jako hruď negra s průstřely…; Zápěstí svířáš mi. V pádech se odírám…; Roucho mi visí jen, ztrhané…; Jediný přijel jsi smrtelným vlakem…
Roman Kosek – Krev na sněhu: Zachtíčen; Nox misera; Pes Boží; Bolest; Podobenství; Tóny; Nespavost
Miroslav Koupil – Karneval nahých slov: Zdvořilý kanibal; Klíčovou dírkou; Zemská gravitace; Hlava v bezu
Welesův debut
Ondřej Slabý – Dílna: Dědečkova dílna; Klášterní studna
Čtvero efébů u odvodu
Alkáč Olzín: Na posledním patře; Železnice; Akce K.
Petr Pokorný: Tvé kroky…; Dívka se skleněnýma očima; Měsíc generál; Zima bez vůně…; V parku
Michael Tesař: Dvoukolák; Krásný říjen; Ploská lbi
Martin Filip: Ve zdi hoří sirotčinec…
Ostatní
Bogdan Trojak – Koncept listu pro Bruna Sz.
Pavla Šuranská – Otevřenost (Připravil P. Maděra)
Renata Putzlacherová – Moje “válečná léta” a mladá polská poezie
Ivan Slavík – Putování
Překladatelská huť
Dylan Thomas v překladu Slavomíra Kudláčka – Kapradinový vrch
Na prahu štěstí (Moderní bengálská poezie)
Připravila a přeložila Blanka Knotková – Čapková
Bišnu De: Odpověz; Subháš Mukhopádhjáj: Ještě jeden den; Šankha Ghoš: Ptáček; Šakti Cattopádhjáj: Kocour; Púrnendu Patrí: Když jsi u mě, když tě hladím, chvěju se jak pták…; Suníl Gangopádhjáj: Hra stínů; Ratnešvar Hazra: Žízeň
Pan Pitt v kruhu bora: čtyři australští básníci v překladech Marka Tomana
Oodgeroo Noonuccalová: Jdeme; James McAuley: Jedno letní úterý; Elizabeth Riddelová: Večírek; Geoffrey Dutton: Maják na mysu L´ Eveque
Jacek Podsiadło: Heinrich von Kleist píše a pak trhá na kusy dopis pro Wilhelminu von Zenge (Přeložila R. Putzlacherová)
Krajinomalby a potrtréty
Petr Maděra – Všenory
Robert Fajkus – Všenory
Jehličky (Rediguje Společnost pro vyfučení Vítrholce)
Kdo pije potmě Psí vívo?; Ještě k projektu potrhlá nit; Vimperský básník Szpuzva je dítě!
Přípisy, litery, iniciály
Vendryňský menhir (bt); Přespolní mše (V. Kučera); Závrať slova / Martin Langer: Průsmyky (M. Děžinský); Poezie intelektuální? / Martin Langer: Já nezemřu zcela (I. Harák); P. S. (V. Kučera); Výtvarný doprovod čísla; Zpráva pro čtenáře
Dopravní rubrika
Petr Čermáček – Nevstupujte do kolejiště
Patron tohoto čísla
Thao Jüan-ming: Pití vína; Pití vína
Výtvarný doprovod
Petr Čermáček
Zvláštní příloha
Jihovýchodní pošta, Podzim 1997
čtvrtek 4. září 2003
Báseň pro tento den:
Kapradinový vrch
Dylan Thomas
Tak jsem byl mlád, bylo mi lehko pod jabloní
u zpěvavého domu, šťastný jak tráva zelená
a noc nad hvězdnou roklinou;
čas dovolil mi hrát si a lézt
zlatému v sklizni jeho očí,
ctěn mezi povozy, byl jsem princem jablečných měst,
nechával v tom čase stromy a listy
plout s chudobkami a ječmenem
po řekách padajícího světla.
A byl jsem zelený, volný a slavný mezi stodolami,
na šťastném dvoře zpívající, statek domov můj
ve slunci mladém jen pro jednou;
čas dovolil mi hrát si a být,
zlátnout v milosti jeho sil,
zlatý a zelený byl jsem lovcem a pastýřem,
telátka troubila k mému rohu,
lišky na kopcích štěkaly chladně a čistě
a svátek zvolna zněl
v oblázcích svatých potoků.
Celé to slunce utíkalo, bylo tak krásně v něm,
do trav zapadlý dům, hudba komínů,
vzdušný čas,
hravý, krásný a z vody
jak oheň trávy zelený
a temný pod prostotou hvězd.
Když jsem ke spánku spěl, sovy odnášely pryč dům,
dlouhý čas měsíce slyšel jsem, žehnaný mezi stájemi,
šramoty
noci ze stohů a koně
blýskající tmou.
Potom se probudit; celý dům rosou bílý
se vrací jako poutník s kohoutem na rameni,
zářilo všechno: Adam a panna,
obloha uzrávala
a slunce narůstalo ten den.
Tohle se muselo stát v zážehu prostého světla
na prvním zvířeném místě: Kouzelní
koně jdou vlazí
z řinčících zelených stájí
na pole chvály.
Ctěn mezi liškami a bažanty ve vlídném domě
pod mraky novými, šťastný v srdci tak dlouho,
na slunci vzniklý vždycky znovu,
hnal jsem svou slepou touhu
do trávy vysoké jak dům;
bylo mi jedno v nebeském klání,
že čas ponechává
ve zpívajících návratech tak málo jitřních písní,
než děti zelené a zlaté
odejdou z požehnání.
Bylo mi jedno, v beránčích bílých dnech, že mě čas
vyzvedne za ruku k trámoví plnému vlaštovek
pod měsíc rostoucí stále;
že kousek od spánku
uslyším letět čas i vzrostlá pole,
probuzen na statku navždy pryč z bezdětné země.
Tak jsem byl mlád, bylo mi lehko v milosti jeho sil
a čas mě svíral k smrti blíž,
i když jsem v poutech jako moře zněl.
Přeložil Slavomír Kudláček
Weles (7) 3/97
-aav- 9/04/2003
středa 18. června 2003
- - - - - >
Na serveru www.pismak.cz se v posledních dnech otevřela ostrá "diskuse" nahlížející na "současnou", "moderní" poezii. V případě Borise Cveka jde o podled velmi radikální, pokoušející se, na základě metody náhodné výměny několika slov, dokázat, že tato poezie "nemá smysl", rozprava Františka Vyjana je naopak pojata jako její obhajoba:
14. 6., Boris Cvek: Je současná poezie svědectvím úpadku?
16. 6., František Vyjan: Rozprava na obranu básnictví, zvláště pak moderního
17. 6., Boris Cvek: Odpověď Františku Vyjanovi
Přeji pevné nervy a případnou sílu k argumentům...
< - - - - -
Báseň pro tento den:
Karel Křepelka
Zasněnost
(V)
Černou křídou do komína,
křídou tříkrálovou
na hřbitovní zeď
a krejčovskou
na samet z krtčích kožíšků
kreslí svatební šaty
pro pojednou osleplou Persefonu...
Vše to, co se zdálo jako láska
jen dospávalo její bdění
bez bdělosti,
její toužení bez touhy
i její slepotu
bez očí
a tedy bez slz...
Weles 7 (3/97)
-aav- 6/18/2003
úterý 29. dubna 2003
Dnešní den je pro Weles velmi šťastným!
Zpráva, kterou jsme se před malou chvílí dozvěděli, jistě rozradostní nejednoho příznivce Welesu a čtenáře Víta Slívy. O co jde?
Pokračování jindy...
------------------------------------
Báseň pro tento den:
Pavla Šuranská
Přehlušené ave
Ne! Nemohu!
Zníš mi v uších, stálá cesto,
namísto vyměněných mincí!
Odhalila jsem na kůru duši.
Nezpívala jsem otázku,
jen odpověď moci plné krve.
"Ave Maria, slyšíš bít zvony,
jak čisté a plné otáčivých okamžiků zní tmou
a křičí, že staví mohylu,
pro tebe, ave Maria!"
Do oka mi duchovní vložili rakev a dlouhé kázání
o bělosti vinárenských světic,
vřadili mě do začarovaného kola štěstěny.
"Ta ostuda na půlnoční!"
křičely davy před chrámem
už jen do zakrvácených zřícenin
podivného ave.
Weles 7 (3/97)
-aav- 4/29/2003
čtvrtek 6. února 2003
Čtěte:
Dnešní vydání Neviditelného psa přináší obsáhlý článek Ivana Breziny o Literárních novinách. Název je vcelku příznačný: Literární tunel...
--------------------------
Báseň pro tento den:
Zuna Cordátová
JEDINÝ PŘIJEL JSI SMRTELNÝM VLAKEM.
Nádraží zúhledněl šerosvit poledne,
pusté jsou peróny, bez lidí, pohledné,
na stěnách ssedlý prach tiší vše, také
pach dávných lahváčů, kouř parních mašin.
V jedné's mě na uhlí pňvábil oplatkou,
servals mi šatečky... Plakalo děvčátko...
Vzpomínky k útoku na sebe plaším!
Svítí ti z bufetu, byť v stínu skrytá,
žluť mého svetru - je jedinou barvou!
Prsy jej napínám... Kéž se k nim narvou
znovu tvé dlaně, zas celá je uvítám!
Buď na mě hrubý, než do mě se vboríš!
(Váháním úd se ti nedotopoří.)
Weles 7 (3/97)
str. 11
Dnešní vydání Neviditelného psa přináší obsáhlý článek Ivana Breziny o Literárních novinách. Název je vcelku příznačný: Literární tunel...
--------------------------
Báseň pro tento den:
Zuna Cordátová
JEDINÝ PŘIJEL JSI SMRTELNÝM VLAKEM.
Nádraží zúhledněl šerosvit poledne,
pusté jsou peróny, bez lidí, pohledné,
na stěnách ssedlý prach tiší vše, také
pach dávných lahváčů, kouř parních mašin.
V jedné's mě na uhlí pňvábil oplatkou,
servals mi šatečky... Plakalo děvčátko...
Vzpomínky k útoku na sebe plaším!
Svítí ti z bufetu, byť v stínu skrytá,
žluť mého svetru - je jedinou barvou!
Prsy jej napínám... Kéž se k nim narvou
znovu tvé dlaně, zas celá je uvítám!
Buď na mě hrubý, než do mě se vboríš!
(Váháním úd se ti nedotopoří.)
Weles 7 (3/97)
str. 11
-aav- 2/06/2003
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
