Byl dokončen kompletní elektronický archiv prvních osmnácti čísel Welesu z let 1996 až 2003, tedy období, kdy časopis vycházel s podtitulem Vendryňský poetický magazín. Bádačům zdar!

Weles 1 [1996]
Weles 2 [1996]
Weles 3 [1996]
Weles 4 [1996] 
Weles 5 [1997]
Weles 6 [1997]
Weles 7 [1997]
Weles 8 [1998]
Weles 9 [1999]
Weles 10 [1999]
Weles 11 [2000] 
Weles 12 [2000]
Weles 13 [2001]  
Weles 14 [2002]
Weles 15,6 [2002]
Weles 16 [2003]
Weles 17 [2003]
Weles 18 [2003] 

---

Rarášek

…Básníkem už nechci být,
básně spláchnu splachovákem,
a hned jak to bude možný,
chci se státi bufeťákem…

Jaroslav Olin Nejezchleba v písni Konec Básníka.
Vladimír Mišík & etc…: Město z peřin. Bonton Music 1997

[Weles 14, 2002]

- - - - - - - - - - - - -

Kompletní kopie Welesu 14 z jara 2002 ke stažení zde [formát PDF; velikost 7,61 MB].

---

---

Báseň pro tento den:

Petr Bronos Novák
Potápěč

Studeny větr
navál mne únorového rána
do bílých plen
a prádélka bílého
sfouknul mně do kabrioletu
kočárku
kroucenými pružinami
plul jsem po povrchu
rodné dědiny
ve mně bylo jaro vodami napřed
smuteční tmavé ořeší
se loučilo s mým nebytím
povýšeně nehybně
sandálu námrazy
urvaný řemen
pleskal do očí
i vítr hledal své tělo
v ornamentech obzorů
duše se mu skryla
do mých uší
zamrzlý akvarel slunce
vztyčil svůj úd
před mnohá ústa
aby je ztišil
přestalo vát
a neodbytné mouchy vloček
sedaly na mrcinu větru

Vskutku cirk
počasí
krotitel
žena - noc
mne vždy pozdě žene
do Hajan
bič nočního vzlyku
proťal kůži krotěného

Budu potápěč
budu vybírat schránku vody
budu číst bílá těla
která se již ponořila
a až voda otevře
ledová víčka
a ospalky
budou bořit mosty
půjdu kamenem těšit řeku

Mám zavřené oči
hladím se
krajina hladí
vodou svůj
klín už věky
rozkoš dlouze plyne
jako jeden okamžik

Otevřu oči
krajina milostně
hledí tvýma očima
jednou nohou
opatrně
překročil jsem obzor
a chvíli stál
před tichými úly

Směji se
tuto krajinu ti
nedaruji
ale udělám ti
z ní Domov

Na sebe?
kdo na mně drží ?
šle boží
drží mne
v širokých gatích
krajiny

Můj sen
režíruje biják
po rozednění
chtěl
bych v něm hrát
ale režisér
chce
abych byl divák

Spadl jsem z višně
kůra
strouhala mou kůži
měl jsem krev na kůře
na kůži i na košili
višněmi políbená ústa
skuhrala
nad peckami krve
políbil jsem svojí krev
na kůře stromu
přitiskl rty krutě
s žízní
zuby stiskl
na peň dřeva
smísila se má krev z višně
smísila se s višní v ústech

Natáhnu se v trávě
pod rozcuchem
v stínu stromu
hmyz mě lochtá
leze po mé dřené kůži
já se směji
nebe kníry oblak stříhá
hlavu stromu
hřeben plynných hor
z mraků cestu k nám si razí
pěšinku mu jistě sčísne
kartáč blesku

Klepu potem
na kamennou branku
země
snad tu musím odkapat
země stále neotvírá
vykapu si do svých vrat
dírku pro klíč snad

Ty který mé kusy vážeš
do trnových berlí víry
dopřej chvíli kostem mým
a masu ještě chvíli
se mi o ně neopírej

Otřel jsem střevíce
o rohožku pole
pak jsem šutrem
polykal hloubku meze
rychlost zajíců
a prostupnost vzduchu
který se hřál
že zrcadlil
hledal jsem v něm sebe
už už jsem se viděl
ale pak se mi
ten co stál před zrcadlem
ztratil

Mé chřípí
vlk v zimní srsti
ve smečkách
obléhá
kubické metry
kaplí kostelů a katedrál
na rožni architektury

Zavřel jsem oči
do atlasu
šel krajinou slepý
podle mapy
párátky svých kostí
dlubu směr
z kovových zubů Ahrimana

Můj klenot
zazářil
uvnitř
probudil mne do tmy
z kousku mého těla

Denní světlo
narazí na mne
na suk
zubatá sekera
se jednou ztupí
oči si vyhrabou
důlky v hlíně

Kameny se rojí
úly
pak v řadách
dlažby
v kočičích městech
padají ze země
ke sklu
prohlížejí si v něm
více než zblízka
fazónu
od dlaždiče

Jsme si příliš blízko
buď se nebudeme hýbat
nebo se obrousíme
a nebude co vkládat
a nebude kam

Čerpadlo krve
čerpadlo dechu
abych
vykalibroval
musel bych
obě zastavit
mezi krví
a dechem
uniká propast

Frrrrnk
ptáci mě zanechali
v úleku
prázdného hnízda
v žádném
nejsem tak doma
aby nezůstalo
prázdným spolu se mnou

Tříšť
tříšť hliněná
ještě zmrzlá
mráz
stavitel zlomenin
horko
baraba utonutí
někde mezi
já
tříšť



slunce je naštěstí
hodně daleko
abych k němu
nezabloudil


Opadám
vším svým tělem
v místě
mám ze sebe
návrší
přeji si
být
tebou
obrostlý

Hladké kotníky
mostu
letní fusekli
potoka
nenavléknou
na jaře bylo tvým
kotníkům
horko z mého
zdivočelého
dechu


Remízky
cha tak důležité
nákotníčky řínčí
jsem polekán
že se na mne
pole vrhnou
a utančí má záda
k smrti

Pod touto prstí
jsou srdce zastavena
tlukoucí
často šťouchají
v jícen
ku zvracení

Mám hlavu
aby mi do krku nepršelo
když se koukám
na hvězdy
ztrácím
přístřeší

Rty mám lepkavé
šťávou
hroznů mého stínu
když bezděk
dívky po něm šlapou



Noc je můj ručitel
když nezatemním
se v sobě sám
budu dál kráčet ve tmě
kterou budu vidět

Svět má málo
tekutin
aby splách žízeň
jediného člověka
musím se naučit
šetřit žízní

Koláč smíchu
dítě vybírá hrozinky
cosi studeného nečekaného
v rozpálené krajině
v tvarohových hroudách
dnes mu to tak nepříjde
není v tom pečivu
zapečený hraboš?

Zas mi myje hlavu
a tváří se
jakoby mně myla nohy

Prstem jsem dloubl
do kubického moudí architekta
proč je zde odložil?
prošroubované piersingem megamarketu
k veřejnému dráždění?
falos lehčí vzduchu
zakrývá slunce

Země
žláza se sekrecí do mne
jen tak může
vyrůst
když se natáhnu
na špičky

Weles 14 [2002]

---

---

Báseň pro tento den:

Petr Motýl
Finančník?

Kdo rychle dává, dvakrát dává,
a pak si medí v zahradách.
Odjíždí expresem Lyon – Praha
a navždy mizí v dálavách

jak jarní vítr nad osením v Polabí,
jak tichý stesk a melancholické nálady
dlouhých osamělých večerů
s lahvovým pivem a vodou teplající ve džberu

a s kánětem kroužícím nad údolím.
Kdo rychle dává, dvakrát dává,
v Bordeaux a v Avignonu spává,

když na Kostelec padá letní splín
a vedrem zalyká se každá věta.
Komáři a chrpy. A smutek světa.

Weles 14 [2002]

---

---

Obsah Welesu 14
[připraveno do tisku 12. 5. 2002]

Rarášek / Menu

Poezie
Petr Motýl: Do tmy v přístavech kopců
David Schüch: Na samotách
Petr Španger: Začne se kouřit z komínů
Michal Oliva: Když se otočím zády
Petr Bronos Novák: Krajina pro potápěče
Václav Nevrlý: Když na ně mrknou stíny

Krajinomalby a portréty
STRO MY aneb torzo Šumavy (Připravil Petr Maděra)
Petr Horn: SRTO MY
Josef Fitti Jiroušek: Když jsi přijela na Šumavu
Xaver Halaš: Začazeným slovem hledám dopis s jizvou
Jožo Urban: Staří pamětníci v Pošumaví
Alexandr Debnar: Večer
Roman Szpuk: Homo silvaticus

Próza
Adéla Irma Miencilová: Láska

Jehličky
Skandál před ZOH!!!

Bufety
Jaroslav Švoma: Nemírné obžerství nebo zlatý věk?
Jakub Grombíř: O proměnlivosti bufetů
Michal Šanda: nemáte bůra na hamburger?
Viliam Kanis: Most
Martin Josef Stöhr: V Brně, 18. prosince 2001
Petr Hruška: Tak pojďte
Jaroslav Kovanda: Kde bufet můj
Václav Kahuda: Holešovický automat
Bogdan Trojak: Moje byfé čili ranní vrávorání
Ondřej Horák: Obsluhoval jsem nikoliv anglického krále

Weles, Perun a ti druzí
Průhled (nejen) do slovanské mytologie

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Věra Rosí: Kýl oblohy rozráží listy stromů (Pod poezií Pavla Kolmačky)

Část zábavná a poučná
P. Sobek: Hrst úvah nejen nad nejnovější knihou M. Langra Pití octa; A. Marienková: Ubrusy; R. Fridrich: Mýtická krajina s ptáky (J. Bobrowski); A. Marienková: Květy; L. Muška: L. Martinek – Co patří Večernici; A. Marienková: Talíře; V. Kučera: J. Koten – Přebohaté hodinky pradědečka Emila; A. Marienková: Příbory; P. Sobek: M. Šťastný – Drobné bolesti; A. Marienková: Sklenice; I. Harák: Z. Pellarová: Nechtění Neptaní Nezbytí; A. Marienková: Ubrousky; V. Kučera: M. Toman – Cistoskelety; A. Marienková: Stravování pracujících o žních; P. Sobek: Nad sbírkami J. Straky

Kozí mejdan

Patron tohoto čísla
Vittorio Sereni

---

---

Weles 14 [2002]. Obálka Leoš Knotek.

---

Báseň pro tento den:

Alexand Debnar
Na Martina

Ochablá vášeň malíře podzimu
zvolna skonala
Po cestách přejela spřežení
zimničnými tahy
Mráz poťouchle na návsi
naklepal kosu
Na zmrazcích brousí si zuby
toulaví psi
Dosud je jenom na noci
aby se svlékla do běla

- - -

Weles 14 (2002), str. 28

---

---

Báseň pro tento den:

Petr Horn
Sudetský syndrom

Ve vzduchu smutek
co se přisává pod srdce
je tu
v hospodách ho domorodci zahánějí chlastem
jako dobytek zahání ocasem hovada
a těch hovad je každý rok víc víc

- - -

Weles 14 (2002), str. 19

---

---

Báseň pro tento den:

Josef Fitti Jiroušek
Nenávratno

Když jsi přijela na Šumavu,
šli jsme stále dál.
Kamenné pole nechtělo uhýbat
ani nám, ani sběračům brambor.
Hora Svatobor
stavěla jim slavobrány za výnosy,
ač vítr je neustále přivíral.
Jen v hospůdce bylo útulno,
štěstí si přisedlo
a osud Tvůj navždy zůstal.
Když jsi přijela na Šumavu,
šli jsme stále výš
až na Kašperk.
Horská louka líbala se s námi
a srdce tlouklo
jako zvony v Železné Rudě...

Weles 14, str. 21

--------------------------

Nabízíme:

Weles 16, formát A5, 116 str. (7 čb fotografií na křídovém papíře), termín vydání: květen 2003
Weles 15,6, formát A5, 112 str., termín vydání: prosinec 2002
Weles 14, formát A5, 96 str., termín vydání: červen 2002

ISSN 1214-2948
Cena jednoho čísla 50 Kč (včetně poštovného)
Objednávejte zde.

---

-aav- 6/02/2003

Báseň pro tento den:

Petr Španger
Silvestr

Na Silvestra se obléknu do černého.
Až do půlnoci budu stát
ve dveřích, které vítr
zavál šedým škvárovým prachem.

Myslím na lítost
společenských lidí,
na lítost z mizejících Vánoc
a z promarněných let.

Domky mají rozsvícená srdce.
Jen psi tam někde ve tmě
štěkají na člověka
jako každý den.

Weles 14
str. 9
(Z připravované sbírky Vodní mlýnky, která vyjde ve Welesu na jaře 2003.)

---

-aav- 1/15/2003