---

Báseň pro tento den:


Pavel Kotrla
***

Krávy se pasou v chladném podzimu

Mrazí mne za prsty
Z toho obrazu


- - -

Z připravovaného Welesu 17

---

-aav- 9/30/2003

---

Báseň pro tento den:

Lukáš Krečmer
Za odpichu
(rodnému Třinci)

Ztrhané pěsti poletují nad kalužemi města
A kysele civí do deště
Prší: listy mrazí vítr po zádech
Jako by mé okrovaté dlaně za to měly zodpovídat

Kaluže mě nesou
V stříbrech listí a za nehty špína
Spolu jsou deštěm propichovány
Tuhnoucí struskou
Co vetřela se v mou blízkost
Pod má chodidla
A konečně i podchodem mezi tvými stehny

Mé slitinové město v aglomeračním plášti
Pod tíhou tvého prstenu se trhají
Od trupu mé ruce
Chtěly by osahávat
Daleké krajiny
Cizí těla

Prst za prstem
Na římse osmého poschodí
Plechové límce oken plechová šachta výtahu
Plechový šálek s octovým čajem
Odpichy do ústí dehtových chřtánů
Plechové krunýře plechové pelesti
Plechové neplechy
Až v posledku

Vsouvám svůj ingot do kokily sálavé lásky

Za obětních dýmů síry
Za půlnočního západu slunce
Za odpichu
A brzy ráno pryč

Pryč ?

- - -

Z připravovaného Welesu 17

---

-aav- 9/29/2003

---

Vendryňský poetický magazín Weles si Vás dovoluje pozvat na

"Společné setkání výtvarníků, básníků a prozaiků, kteří se scházejí v pražské kavárně U sv. Vojtěcha a autorů spojených s časopisem Weles"

neboli vernisáž výstavy

Moniky Havlíčkové - sochy (Praha)
Evy Holé - grafika (Praha)
Kateřiny Krausové - sklo (Železný Brod)
Hanuše Lamra - socha a fotografie (Praha)
Josefa Straky st. - kov (Jablonec nad Nisou)

Autorsky vystoupí

Martin Fibiger (Ústí nad labem)
Radek Fridrich (Děčín)
Jiří Koten (Jablonec nad Nisou)
Vojtěch Kučera (Brno)
Pavel Sobek (Brno)
Josef Straka (Praha)

- - - - -

Galerie Nábřeží, Hořejší nábřeží, Praha 5
(orientační plánek zde)

Sobota, 27. 9. 2003
Začátek v 18 hodin

---

-aav- 9/24/2003

---

Báseň pro tento den:

Marek Šobáň
Hotel Flora

Za hradem recepce
suterén
v dřevěném obležení
Jakoby záměr v té záměně
všeho za vše

Třeba plast křišťálem
Popelník coby tulipán
Pár padlých maleb střeží hydrant
Zelenavými diodami obletován bar

A až úplně na konci
ztěžkne mi pravda

Barmančiny oči
Samotišky.

(duben 2000)

- - -

Z připravovaného Welesu 17

---

-aav- 9/23/2003

---

Báseň pro tento den:

Lukáš Vlček
Mosty

Hledám na mostech mezičasu.
Hledám v nadkrajinách,
ve smyšlených růžích soumraku.
Slyším sněhobílý volavčí pláč,
ne nepodobný sametové panně předúsvitu.

Hledám. Nenacházím.
Bloudím až kdesi na konečcích mléčných drah.
A zdá se nesmyslné všechno počínání.
Není kudy jít tmou do dálav,
potoky tišin tečou v dlaních.

Ticho mlčí naschvál nesrozumitelně
na pozadí zvláštně neurčitých snů.
Letmé vzpomenutí,
uhranulá luna v srdci pálí.
Noc nedoslýchá. Cosi schází.

- - -

Z připravovaného Welesu 17

---

-aav- 9/22/2003

---

Čtrnácté číslo Tvaru přineslo recenzi na básnickou sbírku Petra Špangera Vodní mlýnky z pera Oskara Mainxe. Její znění si, spolu s reflexí ostatních knih z naší produkce, můžete přečít v recenzní sekci internetových stránek Welesu.

- - -

Čtení na tento víkend:

Mořic Klein
Pokládání věnců k rakvi

Byl jsem na pohřbu a byl jsem jedním z pozůstalých. Celá velká rodina se sjela v domě smutku. Podávám si ruce s lidmi, které jsem dosud nikdy neviděl, které znám z doslechu. Každá žena pláče, když vstupuje do domu. Ostatní ženy k příchozí přistupují, některé pláčou s ní, jiné ji utěšují.
Když čas pokročí, vycházíme v průvodu na hřbitov za vesnicí, na malý hřbitůvek s opravenou kaplí. Zvenku vypadá kaple jak požární zbrojnice, zevnitř jak klubovna, na stěnách svaté obrazy místo nástěnek. Uprostřed rakev. Před ní řada lavic jak v komorní scéně divadla. V hledišti se pláče. Myslím na babičku, ale nemyslím pod víko. K rakvi přicházejí lidé z vesnice, přinášejí věnce. Pozoruju je. Jak se křižují, a nejen babky, jak se zdržují před rakví, jak dělají na ní v řadě křížky. Pozoruju je a moc chci vstoupit do jejich myšlenek. Tuším v jejich myšlenkách místo, od kterého se babička odrážela, když odcházela na onen svět. Tuším, že v jejich myslích jsou postavené kulisy, před kterými babička prožila svůj život a že její život je na těch kulisách promítnutý k přečtení. Dělají křížky na rakev a nevědí, že znají cestu. Chci ji taky znát.
Přichází doktor, který vykonal hodně pro zdraví mrtvé i pro zdraví moje a kterého si vážím. Taky pokládá věnec a poučuje babky, že už se nedalo nic dělat. Babky panu doktoru přikyvují. Ale doktor není cesta. Vtrhne farářka a začne bezhlavě citovat. Chtěl jsem zařvat: A ven! Ale ta pieta. Pak spouštění do hrobu. Po provazech pevných, nejpevnějších. Z jedné strany je drží těla živých, z druhé už postava smrti. Ten provaz, to jsou zaklesnuté pravice těch postav, zaklesnuté na znamení dohody, oběma stranami přijaté smlouvy. Lidé přistupují s projevy soustrasti, já je čekám. Upřímnost některých a já pláču.
Vítr smýkal hřbitovem, kolébal jím jako lodí. Ale už vystupujeme. S očima oschlýma odcházíme po asfaltové cestě, po které jsme i přišli, jen průvod je teď roztrhanější a přeskupily se hloučky. Vystupujeme z lodi a přístav je samej hampejz. Nejblíže je dům smutku, v něm je připravena smuteční hostina. Spláchnou slanou chuť, zbavit se špíny a odvyknout dotěrným krysám. Výlet končí. Bolel, byl věcí vážnou, namáhavou, ale k tomu nedošlo, aby kormidlo bylo vychýleno výrazněji z kurzu.

- - -

Z připravovaného Welesu 17

---

-aav- 9/19/2003

---

Báseň pro tento den:

Krzysztof Lisowski
Rozloučení

ještě jednou
možná naposledy v tomto roce
se objevuje naše údolí

z moře dýmu
z bílého lesu mlh
se zdvihají věžičky kostela
zkoumají komu dnes
patří okolí
z čí moci se vyjasňuje
vzduch

vynořují se postupně
klikyhák cesty
ocelová spona mostu
bar s celodenní obsluhou
a oknem na druhý břeh

ještě spící řeku
rozvíjejí pstruzi
drhnou břichy po kamenech
otevírají se květiny
rodí se domy v jekotu pil

znovu se jako zázrakem objevujeme
na povrchu trav

18.-19. 8. 1995

(Z polštiny přeložil Libor Martinek)

- - -

Z připravovaného Welesu 17

---

-aav- 9/15/2003