---

Báseň pro tento den:

Petr Hrbáč
Špička

Jablečnému hrnku dám z úst svých pít
a uvidím, že je počátek znovu na koni.
Hřmění strhlo kopec do šustivého světa,
kdejaká plíseň se nechá unášet
profukem z černých děr,
nakonec lesk noci
přehluší pochybné spisy.
(Možná utichnou s úlevou.)
Nikdo nezváží zahradě
tohoto vazala.
Praštit sebou jako palná, pružná lať,
anebo coby zhroucený pytel
ustoupit bučení stáda?
A přece i ono vrhá pomatené skvrny na zeď,
dovoluje původním snům kohokoliv,
aby se míhaly.
Znal jsi je vždy jen pod falešnými jmény,
hořel za ně v zachechtaných dutinách,
zatímco pod třešní
bylo jak pod povětroněm,
žádný klid,
jenom další a další nabádání k návratu,
kterým se usedá.
Pak ovšem lze obdivovat vrtulku putování,
tak zpropadeného a lehkého,
že ani druhýma a třetíma očima
bys neuhlídal
veškerý obrat zmocněného slova!

Weles [2], Jaro 1996

---