čtvrtek 17. června 2004



Básnický almanach Welesu CESTOU vzbuzuje první (zatím skromné) reakce:

- Anotaci (minirecenzi) přineslo minulé vydání Salonu Práva (plné znění zde)

- Ve středu 23/6/04 by měla informace o almanachu projít vlnami ČRo 1 Radiožurnálu v pořadu Večer s Kulturní revue (začátek pořadu ve 20:05)

- Recenze je přislíbena z Týdeníku Rozhlas

...


úterý 8. června 2004



Z Welesu 18...

- - - - - - - - - - -
Martin Vokurka
- - - - - - - - - - -

Noční tázání

Svět vleče dokola tíhu zrcadla
být tím kdo prochází
sem a zase tam temnými oky sítě
brázdou zpět bez spáření
kapky krve s jizvou na hluboké tváři
rozestupující se dotěrnou řečí:
Bylo by to žít nežít
když strach nikdy neusíná
a sotva odkopaný z pod peřiny
jak stín na stěně vždy doprovází prosící dlaně
modlitby co raší mezi chlupy klení
Je to únik skrz srdce a zkroucenou nadějí
pád do prostoru mezi sebe a zase sebe
uprostřed pukliny kudy dere se láska…

Nebo bude to jen proletět v jednom nádechu
oči zavřené sám před sebou
z hadrů prázdnoty předstírat bytí…

- - -

Morbus X.

Chytáme déšť do flašek
minulých už od prázdné noci
té noci duté vykotlané na poklep až nestydaté
a teď navždy od rozchodu uprostřed léta
ukryté v hloubce zimní klíčivosti
Noci prchlé na korábech metastazujících buněk
úlomků těla tonoucích plovoucích vítězících
jak v krvi v míze tak v zpaněnštělé bláně
I tam stejně zase jako tady
v škrábancích srdečních uzlů
odumírat se jako vždy chystáme
od kořínků po nože vrhané
mezi zářením do jasnovidcových koulí
křišťálových plných spermií falešného sněhu
Mezi výlevkou rozkročenou nad našimi
už nemilovanými nestydlivými ústy
stejně svíjivě ubýváme bělostně a průhledně
a kdybychom odevzdali všechno
i maso utržené od chrupavky
nepohnuli se a už jen leželi
odevzdaně pokorně Bohu na cirkulárce
nedotekla by k nám strupovitá milost smíření

Smích proto necháváme tancovat
na gumovém stole aby zbyl neztratil se
vykousli ho z roubíku naslouchal
mezi otisky našich do řeči puklých
tváří…

Pláč pozorujeme dál skrz zrníčka písku
ubrus pouště prostřený pro nás
snáší se ze zmačkaného oslnění
letící vejce zářící padající z pohádky
nese nové zárodky zatmění
až jednou pukne bude křik smrt zrození
cyklická nauzea naděje…

- - -

Ženy jsou mouchy mých nocí…

hladím tě
vyklepávám dráhu pro vbodnutí
svých očí
ježíš obratle
zoufalá žebra lapají po dechu
jako mladé ústřice
poprvé políbené citronem
pichlavě zkoumám každou pihu
úzký vrata od černý rozkoše
sevřená strachem z mých prstů
uhlazených do chladu
tisíc a jedním opakováním
chvěješ se chloupek po chloupku
odpadáváš jak blanitá kostra
před mými slovy
který oholí každou lásku –
napjatá lýtka co neutečou
za chvíli se třepetají v tmavém vzduchu…

- - -

Weles 18 si můžete objednat na adrese redakce...