pátek 30. května 2003



Báseň pro tento den:

Marek Toman
* * *


Ve šňůrách perel rána a léta
je tak snadné projít mezi závěsy
projít stěnami a dveře nehledat
proniknout polopropustnou membránou světa
opustit ten trávicí vak
a vznášet se jako chmýří ze rtu
jež ani netuší že létá
a jiný být a jinak být
ne už jako plankton při vodní hladině
ale jako výrůstek nahmatávající kloub
jako kámen zadírající se v soukolí
být jako zrno písku
v duši perlorodky v hlubině
kterou lovci nenašli ale hledali

Weles 2 (Léto 1996), str. 11



-aav- 5/30/2003

úterý 27. května 2003



Pod pokličkou

Karel Křepelka
Polévka


Dáme vařit koleno od pí Drobílkové.
Vaříme s celou cibulí a zeleninou – petržel
nutná! A dvěma stroužky česneku.
Měkké koleno vyjmeme a ponecháme k večeři
s křenem, aby Márius viděl, jak si žereme.
Vývar okořeníme, přidáme1/2 masoxu a
zavaříme krupky, ne moc, aby nevznikla
kaše zvaná Gábinin blebt.
Možno přidat sušené houby, které tam neva-
říme jako ponožky, ale namočené a
nacucané mlékem mírně orestujeme,
v tomto případě, vzhledem k charakteru
polévky, na sádle, a teprve potom povaříme.
Nakonec dáme na jemno posekaný šnytlich
a petrželkovou nať.
Vznikne tzv. polévka ovarová, kterou umí
každý blbec.

Z pozůstalosti Karla Křepelky laskavě poskytla Gabriela Křepelková

Weles 16, str. 90


Právě vyšlé číslo Vendryňského poetického magazínu Weles si můžete objednat zde

--------------------------

Weles 16, formát A5, 116 str. (7 čb fotografií na křídovém papíře)
ISSN 1214-2948
květen 2003
cena 50 Kč

--------------------------

Potom tady máme jednu milou zprávu ze Slovenska... Je tomu tak: "Orel, veliký sirót hor / ... / nadzemsky básní." (V. Slíva: Bubnování na sudy, str. 11)


-aav- 5/27/2003

středa 21. května 2003



Vážení čtenáří Welenovin,

dovolujeme si Vám touto formou oznámit, že v těchto dnech vyšlo

nové (16.) číslo Vendryňského poetického magazínu Weles.

Z obsahu bychom rádi upozornili na pásmo věnované básnířce a myslitelce Ivetě Pokorné (1977-2002), prozaické texty Kateřiny Konečné či Martina Vokurky, básně Martina Vrby, Vladislava Hřebíčka, Adély Irmy Miencilové či Diany Tuyet-Lan Nguyen (v jejím případě Weles přináší autorčiny první česky publikované verše).

Ani tentokrát nechybí stálé a oblíbené rubriky:

v Completoriu čili Studii pro večerní hodinku se Miroslav Chocholatý noří do výjimečné knihy JAKUBA DEMLA - MATYLKA:
"Deml je básníkem „dvojího“ světla. V závěrečném textu knihy autor odhaluje toto dualistické rozlišení. Zná „světlo věčné“, které nachází v očích Matylčiných, ale také světlo „mlhavé… jako opilé… těžké, blbé, a proto nezoufale beznadějné“ v očích těch, pro které smysl života splývá s požitkářstvím a lhostejností. Ačkoliv se toto „těžkopádné“ světlo odráží v Matylčiných očích, básník v nich vidí především „hvězdy a za ním dálky neporušené tímto světlem“..."

osobněji laděné Krajinomalby a portréty (tentokrát z pera Petra Hrbáče) přinášejí poetickou botanickou exkurzi s názvem HLEDÁNÍ TRNÍ:
"Botanika má širokou náplň, ale nejhezčí dodnes zůstává pouhé pátrání po rostlinách a jejich nalézání. Protože mám rád zákoutí a trčení, našel jsem si dobrý důvod pro chození do trní. Ostružin je hodně druhů, ale všechny jsou pochopitelně vytvořeny podobně. My máme tělo a ruce, ostružiny listy a ostny, jimiž šplhají do oblouků nebo se přichycují, či dokonce jen tak táhnou po zemi. My máme pohlavní orgány, ostružiníky taky, jsou to květy. Na lidi nepůsobí eroticky a coby rozmnožovací zařízení fungují poněkud „mazaněji“, nežli je u většiny rostlin zvykem. Nejvíce ostružin bytuje ve starých keltských krajích, třeba v Británii, tady už tolik ne, ale pořád to stačí sovím pomatencům, jako jsem já, k neustálému ověřování toho, co našli a nedostatečně pochopili. Ostružiny trochu vypadají jako listnatí hermafroditní hadi, nejsou to jen samci či pouze samice, ale obojí. Ten starý lišák Merlin už s nimi ale není, tady mají více slunce, takže šlehají fotosyntézu raketoplánům vstříc tam někam do dálky a s holčičkou na obrtlíku. Až do vytí..."

V Železniční rubrice se s Tomášem Vašutem vydáme na cestu VLAKEM DO SIGHETU:
"Tenkrát jsem si myslel, že žiju někde na konci světa, když už koleje dál nevedou. Dále pak byly jen hory, zasněžený Radhošť jako malý Ararat a návštěvy v dřevěné chalupě u dědečka na Černé hoře, výlety spíš v čase a přemisťování převážně ve smyslu vertikálním. Avšak voda plynoucí v Bečvě a vlaky do Meziříčí dávaly tušit, že jednou rozbiju prasátko a koupím si jízdenku do světa. Jen jsem se musel na takovou cestu důkladně připravit. Osvěty se mi dostalo z knih. Ta první se jmenovala Oblastní jízdní řád ČSD 2, 1982–83, vlastně Morava a Slezsko..."

Fotografický doprovod Ondřej Slabý:
"...Rozpracovává tak své ústřední téma akcentace detailu – tímto abstrahováním prvotní lehce čitelné skutečnosti až do nekonkrétního stavu navazuje na principy díla českých fotografů šedesátých let 20.století – Čestmíra Krátkého, Aloise Nožičky nebo Emily Medkové, jejichž výrazové prostředky také do jisté míry přejímá.
V jejich duchu momentem stisknutí spouště citlivě vyjímá určitý prvek z jinak nezajímavé všední plochy a povyšuje jej svým okem a objektivem na hlavního činitele kompozice. Tvoří tak zcela nový, jedinečný element, který se vizuálně i funkčně oprošťuje od své předchozí existence – pozbývá své původní čitelnosti, zvětšený na nejvyšší možnou míru zobrazení tak, že jeho původní podobu už v konečné kompozici není možno nijak dešifrovat..." (Kateřina Tučková o fotografiích O. Slabého)

--------------------------

Weles 16, formát A5, 116 str. (7 čb fotografií na křídovém papíře)
ISSN 1214-2948
květem 2003
cena 50 Kč

Venďryňský poetický magazín Weles - První kozel, který vozí poezii

--------------------------

Sledujte Welenoviny \\//\\// Weles

Weles, Kosmákova 21
615 00 Brno

Objednávejte



-aav- 5/21/2003

úterý 20. května 2003



Tisková zpráva

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE „HLEDÁME BÁSNÍKA/ BÁSNÍŘKU aneb BÁSNĚNÍ 2003“

Praha
13. dubna 2003


Vydavatelství časopisu TRIPS vyhlašuje literární soutěž „Hledáme básníka/ básnířku aneb BÁSNĚNÍ 2003“ určenou básníkům bez omezení věku. Hlavní cenou pro vítěze bude vydání celé básnické sbírky. Uzávěrka přihlášek je 30. září 2003.

Soutěže se může zúčastnit každý občan České republiky bez věkového omezení - do uzávěrky přihlášek ale nesmí mít knižně vydanou žádnou ze svých prací. Do soutěže
je možné přihlásit celou sbírku básní nebo básnický cyklus v rozsahu do 30 stran.

V prvním kole ohodnotí všechny zaslané práce odborná porota. Nejlepších šest autorů postoupí do finálového večera, ve kterém budou ukázky z jednotlivých prací prezentovat známí a renomovaní herci. O celkovém vítězi rozhodnou diváci finálového večera svým hlasováním. Hlavní cenou pro vítěze bude bezplatné vydání kompletní soutěžní sbírky. Finálový večer proběhne v říjnu 2003.

Přihlášku a soutěžní práce (básnickou sbírku nebo cyklus) v pěti kopiích je možné posílat od 1. května 2003 do 30. září 2003 na adresu: TRIPS, Radlická 2, 150 00 Praha 5. K přihlášce musí být přiloženo potvrzení o uhrazení účastnického poplatku 500,- Kč na číslo účtu: 1169442001/ 2400. Porota v 1. kole bude všechny práce hodnotit anonymně. Na žádné kopii proto nesmí být uvedeno jméno ani jiné poznávací znamení autora. Všechny osobní údaje musí být přiloženy v zalepené obálce. Součástí přihlášky je i čestné prohlášení autora, že jeho práce jsou původní a dosud knižně nepublikované. Podrobná pravidla soutěže jsou k dispozici na http://www.itrips.cz/basneni.

V případě zájmu o další informace, prosím, kontaktujte:
František Tlapák
nezávislý poradce pro komunikaci
tel.: +420 608 967 239
ftlapak@seznam.cz

-------------------------------

O vydavatelství TRIPS:
O.s. TRIPS je vydavatelem měsíčníku Trips určeného středoškolské mládeži. Časopis se zaměřuje na praktické informace o možnostech dalšího studia, cestování, kultuře, sportu a hudbě. Vydavatelství TRIPS o.s. sídlí na adrese: Radlická 2, 150 00 Praha 5. Tel.: 251 560 518, fax: 251 560 502, e-mail: info@itrips.cz, http://www.itrips.cz.



-aav- 5/20/2003

pondělí 19. května 2003



Sobotní vydání Moravskoslezské mutace Mladé fronty DNES přineslo obsáhlý básnický rozhovor Ivana Motýla s Vítem Slívou. Poněvadž ne všichni čtenáři Welenovin jsou ze zmíněného regionu a poněvadž odkazy na stránkách MFDnes jsou aktivní pouze 2 dny, přepisujeme zde tento rozhovor v plném znění:

A pak krajina přecházela do mých veršů
Rozhovor Ivana Motýla s Vítem Slívou
Mladá fronta DNES, 17. 5. 2003, Moravskoslezský kraj, str. 03


-----------------------------------------------

A pak krajina přecházela do mých veršů

Sobotní rozhovor

S opavským básníkem Vítem Slívou o knize Bubnování na sudy, nejlepší české básnické sbírce roku 2002

Minulou sobotu si opavský básník Vít Slíva odvezl z Prahy cenu za nejlepší básnickou sbírku roku 2002. V neděli večer vysílal druhý program České televize z vyhlášení výsledků prestižní literární soutěže Magnesia Litera zkrácený záznam. Před náhodným divákem, který se jinak literárním děním nezaobírá, defilovaly tváře těch, o nichž se traduje, že je živí pero, dlouho do noci sedí nad psacím stolem a ráno vyspávají.

V pondělí probudil básníka Víta Slívu budík už krátce po páté ráno, aby dvacet minut po šesté nastoupil na opavském nádraží do motorového vlaku ve směru do Jakartovic. Těsně před sedmou vystoupil jednu zastávku před konečnou ve vsi Mladecko a táhlým kopcem spěchal k rozlehlé budově na vršku. Pro kantora Slívu začal další pracovní týden. Slívovo poetické "slastně slezské slunko" rozžhavilo okenní tabulky mladecké školy, za kterými si básník vydělává na živobytí.

Ještě v prvé půli devadesátých let jste kantořil na gymnáziu na Slovanském náměstí v Brně. Jak se to přihodí, že z váženého gymnaziálního profesora je "učitelský mládenec" v zapadlé slezské vsi? Vždyť na gymnáziu jste stačil v hodinách české literatury nejednoho žáka navždy vtáhnout do světa poezie.

Cherchez la femme... fatale (jménem Marie)... Jistě, ti "vtažení" žáci naplnili jeden z nejdůležitějších smyslů mého života, dali mi pocítit veliké štěstí - jenže, jak známo, člověk nemůže mít všechno...

Při přebírání ceny jste v televizním přenosu v souvislosti s oceněnou sbírkou Bubnování na sudy nostalgicky vzpomněl svých někdejších letních vandrování Moravou a Slezskem. Co vůbec dává básníkovi svobodné putování krajinou?

Mně bylo přes čtyřicet, Marii přes třicet a zkoušeli jsme, co vydržíme v přírodě: s pětimetrovou igelitovou fólií proti nepřízni počasí, o chlebě (s paštikou) a vodě, ale ovšem i s pomocí nějaké té hospůdky... Čerstvě (a velmi amatérsky) jsem planul nadšením pro dendrologii a Marie mi při určování stromů zdatně sekundovala. Jako nikdy jindy jsme nabírali krajinu do očí a vtiskávali ji do chodidel. A jako nikdy jindy pak krajina přecházela do mých veršů. - Kypivě úrodná, sytivá léta!

"Je hnojný čas, z močůvky, trusu. Den parný. / Slunko jak by ho v potahu vleklo." To jsou první verše z jedné z vašich vandrovních básní ve sbírce Bubnování na sudy. Báseň čtenáře přivádí do slezského Suchdolu nad Odrou, zkuste popsat, jak taková vandrovní báseň vznikla. Co všechno potřebovala ke svému zrození?

Toto: Vedro 4. srpna roku 1992, dva důchodce před obchůdkem firmy AMI v Mankovicích u Oder, kteří rozprávějí o suchu (asi takto: Z topolů jde listí dolů jako v listopadu), závan horké jablečné vůně ze zahrady v Lukavci u Fulneku, vysychající Odru ve Vražném - a pro pointu hrozbu bouřky v Kletném u Suchdolu...
K tomu trochu fantazie a dosti práce.

Vaše každodenní kantorská cesta je také velkým vandrem. Putováním rozličnými světy, které spolu jen těžko spolužijí. Vaše ráno začíná v panelovém domě v opavských Kateřinkách. Co pro vás znamená žít právě tady?

Z rodinného domu v Brně-Králově Poli jsem se roku 1998 přestěhoval do sídlištního bytečku v Kateřinkách. Dva roky trvalo, než se podařilo umístit v něm knihy: to zvyknout si na něj bylo rychlejší a snazší! Dnes už mám dávno rád svou "pracovnu" 1 x 1 m v kuchyni, ježdění výtahem, trafiku před domem i zastávku autobusu, který mě vozí kolem milého kateřinského kostelíka svaté Kateřiny... A abych nezapomněl: na obzoru bunkr hřbetem k Polsku, obydlený párem bezdomovců... (Dokážu jim někdy zanést aspoň dvoustovku?!)

Když vlak do Jakartovic opustí opavské východní nádraží, míhají se za okny nejprve české vesnice opavského Slezska - Kylešovice, Otice, Slavkov, Štáblovice, Dolní Životice... Za Litultovicemi se krajina zvedne a zcela se promění i její atmosféra. Mladecko, kde vystupujete, už bývalo převážně německou vsí, odkud muselo původní obyvatelstvo odejít po druhé světové válce. Z vašich básní cítím, že se zpoza oken vašeho ranního vlaku díváte do slezské krajiny s vědomím její krásy i bolesti.

Budiž mi dovoleno vyjádřit se nepřímo, úryvkem z básně Mladecký vlak, která se objeví v příští sbírce Rodný hrob:
Atomovým spánkem hřibů, samých satanů, / prožírá se slunko slimáčné - / a hvozd si nadzvedává jedovatou sutanu / až na kost středověkou, div že nezačne // zmrtvýchvstání utančených klekánic.

"V mracích, v své nadmuté rochetě,/ stojí nad městem svatý Jan Barok..." Jiná z vandrovních básní ze sbírky Bubnování na sudy odkazuje na vaše dojmy ze slezského Fulneku. Z města s rozpadajícím se kapucínským klášterem, s chátrajícím barokním zámkem a s augustiniánským klášterem, ve kterém jsem si před časem vyprávěl se starým knězem o vykořeněnosti kraje, z něhož s původním německým obyvatelstvem zmizela i víra. Jak jste psal báseň Drhaná fulnecká antifona?

Drhaná fulnecká antifona má svůj počátek v hotelu Jelen na fulneckém náměstí: Tam jsem se prvního dne prvního vandru (3. 8. 1992) dozvěděl, co je to "drhání", když se mé Marii přetrhl řemínek u hodinek a ona si jako náhradu za něj udrhala z provázků závěs na krk. "Svatý Jan Barok" v sobě sloučil a zároveň abstrahoval dvě fulnecké sochy: Jana Nepomuckého před augustiniánským klášterem a Jana Sarkandra na náměstí. Kapucínský klášter dal zase vzniknout dvojverší: "Snad klášter ti z hlavy odklopí kapuci, / a světlo tě opásá. Lehce, tiše." I ten "krucifix bez Ježíše", jen s hřeby v kameni, jsme ve Fulneku viděli: totiž po straně kostela Nejsvětější Trojice.Nejpodstatnější (a troufám si říct i nejšťastnější) metamorfózy se dostalo zážitku z Vražného o den později: k břehu Odry přijeli otec a syn se dvěma demižony na vozíku a trychtýřem do nich vlévali vodu. Z toho pak v básni: "Čas šplíchá z nebe jak z demižonu / přes trychtýř našich životů - kdovíkam."

"Okolo Frýdku pusté poutní cesty, korouhve oblak / převlály. - Se mnou jen kukačka: / Přidá mi ještě?..." Co bylo inspirací k veršům o slezském Frýdku a Panně Marii Frýdecké?

Básni Okolo Frýdku předcházela pohnutá historie. - V neděli 7. srpna 1994, sotva jsme s Marií vyrazili na třetí vandr, tentokrát do valašských a slezských Beskyd, vyvstala nad poutním chrámem v Zašové hrozivá mračna a hnala nás k Zubří. Tam nás dostihla, takže bylo nutno uchýlit se pod hostinské přístřeší. Bouřka neustávala, dlouho do noci a pití také ne... I stalo se, že jsem ztropil krutě žárlivou scénu a moje milá Marunka s pláčem utekla "na stopa"... Po ránu jsem se probudil ve škarpě, promoklý, zachumlán v igelitu - a vydal se do Rožnova na vlak. Kam ale teď? - Do Frýdku! Do vzpomínek, v nichž "břinká muzika" a "pláče ta moje z nejmilejších"... Po poledni tam začala ona báseň, snad nejpopisnější ze všech, které jsem kdy napsal: ano, mluvil jsem na náměstí se dvěma školačkami, štkal jsem na mříži chrámu Frýdecké Panny, mluvil jsem před domovem důchodců se starcem a seděl v hospodě s opilcem-sirotkeminvalidou... Jenom ty beskydské psy jsem si vymyslel, abych nemusel "láskou, hrůzou, bědou" výt svou píseň sám...

Po vydání básnické sbírky Bubnování na sudy o vás literární kritik Štefan Švec v literární příloze Práva napsal, že nikdy nebudete slavný, protože se ve své tvorbě míjíte se světem, který slávu tvoří. Vaše ocenění porotou v soutěži Magnesia Litera ale přece jen naznačuje něco jiného. "Ozvěny zmizelého, poslední stíny toho, o čem snad už ani nevíme, že bylo navždy ztraceno," jak o vaší tvorbě píše jmenovaný kritik, nakonec asi naštěstí nezajímají jen velmi malou a vyhraněnou skupinu čtenářů. Váš básnický svět je zřejmě blízký mnohem větší čtenářské obci, překvapuje vás to?

Nevím, jak velké čtenářské obci je můj básnický svět blízký; vím jen, že není příliš obvyklé mít tolik vzácných přátel z bývalých žáků, jako mám já, a že mocným pojítkem našich srdcí a duší je právě poezie.

Narodil jste se v Hradci nad Moravicí. V další ze slezských vsí osídlených po staletí českými sedláky. Kdykoliv si vyprávím s někým z Hradce, třeba s tamním kronikářem Ladislavem Sonnkem, cítím, jak tady všichni chrání odkaz svých předků, jak jsou pevně zakořeněni v rodné půdě. To je ale zároveň i nesmírně a mnohdy nepříjemně svazující odkaz. Nemyslíte na případný návrat do Brna?

K odkazu rodného Hradce a svých předků se chceme my bratři Slívové přihlásit letos na podzim společnou publikací, do níž Jiljí přispěje fotografiemi, Libor sentencemi a já verši; knížka vyjde v nakladatelství Weles a bude se jmenovat Jízdenka z Hradce na Hradec. Nakladatelství Host má pak napřesrok vydat mou novou sbírku Rodný hrob...
A návrat do Brna? - "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky"...
Ačkoliv - kdoví.

Vít Slíva

Vít Slíva se narodil 11. ledna 1951 v Hradci nad Moravicí. Maturoval v Novém Bohumíně a na brněnské filozofické fakultě vystudoval obor čeština-latina. Třiadvacet let učil na gymnáziu v Brně-Králově Poli, od roku 1998 žije v Opavě a učí na základní škole ve slezském Mladecku. Vydal sbírky Nepokoj hodin (Blok, 1984), Sora no kokoro (soukromá edice M. S. Halase Horehron, 1987), Černé písmo (Blok, 1990), Volské oko (Host, 1997), Tanec v pochované base (Host, 1998), Na zdech stíny osik (Petrov, 1999), Grave (Host, 2001). Sbírka Bubnování na sudy (Weles, 2002) byla minulou sobotu v prestižní soutěži Magnesia Litera vyhlášena za nejlepší básnickou sbírku roku 2002.

SUCHDOL

Je hnojný čas, z močůvky, trusu. Den parný.
Slunko jak by ho v potahu vleklo.
Mračna dýmají z komína pekárny,
kterou roztápí peklo.

Starci si brýle od potu čistí,
hledí po stromech: všecko jde dolů!
Srpen kouří lámané listí,
klepe popel z topolů.

Zahrada žízní a nechce už nést,
jabka z ní voní jak z horkého štrůdlu.
O žhavé kamení přespolních cest
brousí podzim svou kudlu.

Vypity láhve, sudy i studny,
hasiči nenašli vodu,
vyschlý jak mankovský mlýn trávím tu dny
na lopatkách v suchém brodu.

Ještě že je se mnou žena,
ústy vlahá, duší čirá.
Řeč z ní zurčí, rozčeřena.
Na bouřku se sbírá.


-aav- 5/19/2003

čtvrtek 15. května 2003



Čtěte:

Jakub Grombíř: "Srdce v hrudi jak řepa dřepí"
(Vít Slíva: Bubnování na sudy, Weles 2002 - Texty č. 29)


-aav- 5/15/2003

pondělí 12. května 2003



! UDÁLOST ! - - - - - >


Básnická sbírka roku 2002 - Litera pro Víta Slívu

Sbírka básní Bubnování na sudy Víta Slívy získala prestižní knižní ocenění Magnesia Litera - Litera za poezii. Vyhlášení cen proběhlo v sobotu 10. 5. 2003 v městské knihovně v Praze. Více informací např. zde.

Vít Slíva: Bubnování na sudy (Weles, 2002)
Ukázky
Recenze
Distribuce
Objednávka
- - -
Profil autora na stránkách nakladatelství Host
Profil autora na stránkách nakladatelství Petrov
Poznámkový blok Pavla Kotrly


< - - - - - ! UDÁLOST !



-aav- 5/12/2003

úterý 6. května 2003



Akce a prezentace Welesu v květnu a červnu 2003:

10. 5. 2003 - Magnesia Litera 2002, Praha, Městská knihovna
- vyhlášení "nejlepších knih roku"
- Vít Slíva: Bubnování na sudy - nominace na Literu za poezii
- nezkrácený záznam vysílá ČT 2, 11. 5. 2003, 20 h

14. 5. 2003 - Festival "Z druhé strany", Ostrava, Dům knihy Librex
- 13:00 prezentace Welesu (Vojtěch Kučera, Bogdan Trojak)
- 13:30 autorské čtení Víta Slívy ze sbírky Bubnování na sudy, autogramiáda

23. 5. 2003 - Festival "Literární květen", Zlín, Krajská knihovna Fr. Bartoše
- 16-19 h - prezentace Welesu v tematickém bloku Literární časopisy a současní autoři

27. 5. 2003 - Praha, České centrum Mezinárodního PEN klubu
- autorské čtení Víta Slívy ze sbírky Bubnování na sudy

4. 6. 2003 - Praha
- překvapení, o kterém jsme zde již jednou psali a určitě ještě napíšeme...

6. 6. 2003 - Ostrava, antikvariát a galerie Fiducia
- 19 hod, autorské čtení Víta Slívy ze sbírky Bubnování na sudy, autogramiáda

6.-8. 6. 2003 - "Básníci kamene", Hořice v podkrkonoší
- prezentace Welesu v rámci akce pořádané Petrem Pazderou Paynem

7. 6. 2003 - Znojmo, galerie Na věčnost
- 18 hod, vernisáž výstavy Františka Hubatky, autorské čtení básníků z okruhu Welesu

8. 6. 2003 - Brno, Skleněná louka
- 20 hod, večer Welesu (představení 16. čísla), uvedení básnické sbírky Petra Špangera Vodní mlýnky

13. 6. 2003 - "MaF", Spálov u Oder
- prezentace Welesu v rámci večera poezie

------------------------------

Báseň pro tento den:

František Eliáš
(...)


Dole
opatrně vážím slova
sám se sebou
bublinka je uprostřed

Venku
lahodně házím věty
hlasitě a s úsměvem
kyvadlo skáče

Z došlých rukopisů


-aav- 5/06/2003

pondělí 5. května 2003



Opsáno:

Indie, láska, bubny a léčebna
NAD TŘEMI KNÍŽKAMI SOUČASNÉ ČESKÉ POEZIE

Radim Kopáč, Právo, 2. 5. 2003, str. 10

Novinář Milan Libiger (1975) se v létě loňského roku vydal na dva měsíce do Indie. Z toulek asijskou velezemí si přivezl kromě střevních trablů i cestovní deník: Indii v kostce, sumář básnických a prozaických miniatur, očitá svědectví, která spíše žurnalisticky stroze než poeticky květnatě popisují indickou krajinu, člověka v ní, tamější zvyklosti, bídu i nezištnou lidskou dobrotu. Libigerovu prvotinu Jako polystyrén na hladině Indie (Psí víno, Zlín 2002, 64 strany) můžeme vnímat jako další z knih s lákavě exotickou tematikou, kterých jsou na současném knižním trhu stovky, ale lze ji číst i v mnohem subjektivnější a citlivější rovině, kterou naznačuje autor doslovu, básník a nakladatel Jaroslav Kovanda: jako "malou poctu courání a možná i pootočení hlavou k těm, kteří skutečně trpí".
Nakladatelství Weles připravilo k vydání soubor veršů z let 1991-1996 královépolského básnického barda a inspirátora Víta Slívy (1951). Titul Bubnování na sudy (ilustrace Tomáš Penc, 60 stran), za který autor získal nominaci na cenu Magnesia litera v kategorii poezie, je příjemným překvapením: po křečovité pseudoholanovštině některých předchozích sbírek jako by Slívovu nynější rýmovanou básnickou krajinu rozčísl blesk spontánního vidění. Uhrančivé sepětí motivů lásky a smrti ("když tělo chce poprvé láskou smrt vidět"), teskné a sevřené záznamy odplouvání událostí, postav a věcí v řece času, a především oživení legendárního lamezomu, pojmu z básnického herbáře satirika T. R. Fielda, v němž se svatostánek přirozeně snoubí s hospodou - to vše činí z poezie Víta Slívy událost. Byť někdy to je událost příliš prvoplánově religiózní, bezvýchodná ("úlevy není žádné"), přivrácená k nicotě a ke smrti; zároveň však nasloucháme poetickému "bubnování", po němž se dostaví zneklidňující, úzkostné ticho plné otázek.
Sympatickou morgensternovskou hříčku, groteskně laděné rýmovánky Psychiatrické ilustrované kalendáře lidí, zvířat, věcí a událostí (Nakladatel Zdeněk Susa, Středoklouky 2002, 64 strany) napsal psychiatr Kamil Kalina (1945). Autor řady odborných prací, do své knížky shrnul básně z první poloviny 70. let, kdy pracoval jako ošetřující lékař v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Tehdy si do stolních kalendářů zapisoval své naivisticko-nonsensové postřehy ze života, v nichž se lékař častokrát nepozorovaně mění v pacienta a naopak, neboť i Kalina "když vypučí jehnědy/Vidí na zdi medvědy", ba přiznává, že s kolegy "Docela nazí/Běháme v hromadách sazí". Jeho "Ilustrované kalendáře" jsou veselé počtení, ale dovolte na závěr otázku: Kdo tady hlídá hlídače?

---------------------------------------

Báseň pro tento den:

Peter Meliš
x x x


telo
je vraj
jediná cesta
k vnútornej
skutočnosti

basquiat tvrdil
že jediná cesta
k tvorbe
je vyhorieť

…podobne ako
hendrix
janis joplin
billie holiday
charlie parker…

ktovie ako
to s tou
kultúrnou alchýmiou
nakoniec bude

isté však je
že ty mi proste
nerozumieš

Weles 16, str. 21


-aav- 5/05/2003