středa 30. dubna 2003



Báseň pro tento den:

Petra Havelková
Pták Žal


Srdce rozpuklo se
na povrch prodral se
pramínek hoře

Za rohem
číhá pták Žal

Host nezvaný
Smlčený
Přetajemný

Pták Žal
tluče křídly o kameny

Cos kleslo ti plíce
už skoro nedýcháš
srdce už netluče
umíráš do ticha

Pták Žal
letí nebesy a zpívá

Weles 13, str. 15


-aav- 4/30/2003

úterý 29. dubna 2003



Dnešní den je pro Weles velmi šťastným!

Zpráva, kterou jsme se před malou chvílí dozvěděli, jistě rozradostní nejednoho příznivce Welesu a čtenáře Víta Slívy. O co jde?

Pokračování jindy...

------------------------------------

Báseň pro tento den:

Pavla Šuranská
Přehlušené ave


Ne! Nemohu!
Zníš mi v uších, stálá cesto,
namísto vyměněných mincí!
Odhalila jsem na kůru duši.
Nezpívala jsem otázku,
jen odpověď moci plné krve.
"Ave Maria, slyšíš bít zvony,
jak čisté a plné otáčivých okamžiků zní tmou
a křičí, že staví mohylu,
pro tebe, ave Maria!"
Do oka mi duchovní vložili rakev a dlouhé kázání
o bělosti vinárenských světic,
vřadili mě do začarovaného kola štěstěny.
"Ta ostuda na půlnoční!"
křičely davy před chrámem
už jen do zakrvácených zřícenin
podivného ave.

Weles 7 (3/97)



-aav- 4/29/2003

pondělí 28. dubna 2003



Šestnácté číslo Welesu je na spadnutí... Díky technickým problémům souvisejících s přípravou tisku se však jeho výroba poněkud pozdrží. Snad se vše podaří tak, abychom jej mohli představit na česko-polském literárním festivalu Z druhé strany, který proběhne 13.-15. května v domě knihy Librex v Ostravě.

------------------------------------

Obsah Welesu 16

Poezie
Martin Vrba: Zimní den
Robert Candra: Spíš krátký křehký let
Vladislav Hřebíček: Ještě se říká
Diana Tuyet-Lan Nguyen: To čekání…
Olga Stehlíková: Puklá půlka, co je celá
Adéla Irma Miencilová: Připrav svoje bratry na smrt
Michal Čagánek: Klanět se záhonům
Petr Čermáček: Plachým přímrazkem
Slovenské okénko (Peter Tereza, Peter Meliš)

Téma
Iveta Pokorná: Úžení v bdění (Připravil Vojtěch Kučera)
Básně
Identita autorského subjektu (Odpověď na anketu Iniciál 36/1993)
Petr Pazdera Payne: Iveta Maria Pokorná–Ledvinová
O bloudění
Z korespondence (Mirku Kováříkovi, Romanu Szpukovi)
Sny 1999
Petr Maděra: S Ivetou jsem se setkal vlastně jenom několikrát v životě
Martin David: Vzpomínka víc než prosluněná
Luděk Ledvina: Iveta Maria Pokorná, provdaná Ledvinová

Completorium čili Studie pro večerní hodinku
Miroslav Chocholatý: Myslím, že její oči mne vidí (Matylka Jakuba Demla)

Slezské studio (Připravil Bogdan Trojak)
OFFICINA FERRARIA SILESIANA
Gustav Morcinek: V huti

Ondřej Slabý: Fotografie
Kateřina Tučková: Dialog s odstaveným světem

Próza
Kateřina Konečná: Rodinné vztahy
Patrik El Linhart: Gegen Ende der Nacht
Martin Vokurka: Tma

Krajinomalby a portréty
Petr Hrbáč: Hledání trní

Šramoty Vladimíra Šrámka: Veslování
Část zábavná a poučná

Železniční rubrika
Tomáš Vašut: Vlakem do Sighetu

Patron čísla
János Pilinszky

------------------------------------

János Pilinszky
Věčný život


Hřeben ti zemřel ve vlasech,
i moje pohlazení strnulo.
Odejmu hřeben tvým dlaním.
Všemu je konec. Sedíme ruku v ruce.


-aav- 4/28/2003

pátek 25. dubna 2003



Poezie v rozhlase:

Vít Slíva: Bubnování na sudy
ČRo 3, stanice Vltava
Sobota, 26. 4. 2003, 22:45 - 23:00
Více zde.



Welesův jmenovec

DR. JAN E. KOZEL

12.4.1898 – 27.5.1955

PRŮKOPNÍK HORSKÉ CYKLISTIKY

V LETECH 1946-1947 PROVÁDĚL VE ZDEJŠÍM OKOLÍ ZKOUŠKY
PROTOTYPŮ SVÝCH HORSKÝCH BICYKLŮ

(Pamětní deska na vrchu Kozinec poblíž Vendryně,
viz též lexikon slovanské mytologie, heslo Veles – rohatý bůh stád, kozel)


Weles 4 (Podzim 1996), str. 1



Čtení na tento víkend aneb Z Welesova alba:

Po stopách Dr. Kozla

Je 6. září 1996, nasládlý den třineckého léta. Zavazujeme poslední tkaničku a vydáváme se na cestu na nedaleký vrch Kozinec. Právě před padesáti lety (6. 9. 1946) zde totiž Dr. Jan Egon Kozel provedl první úspěšnou zkoušku prototypu svého devítipřevodového bicyklu. Procházíme mezi buky a duby a ve vzduchu ještě dnes cítíme cosi velkého. Ano, možná právě tudy projížděl před padesáti lety Dr. Kozel, vynálezce horského kola, a naslouchal klapotu svých převodů... V očekávání dobýváme Kozinec: podaří se nám nalézt alespoň otisk?
O vrchu Kozinci jsme se v krátkosti zmínili již v jarním čísle našeho magazínu (Welesova topografie), teď tedy před námi stojí úkol vysvětlit, kdo vlastně byl Jan Egon Kozel.
Narodil se 12. 4. 1898 v Ramzové v rodině učitele. Otec jej vedl k systematickému zájmu o přírodní vědy, takže absolvoval s vyznamenáním gymnázium v Jeseníku a poté Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. A právě doba pražských studií měla zásadní vliv na budoucí život tehdy ještě mladého Jana. Výsledkem doslova mravenčí práce se staly důkazy o setkání mladého génia s legendárním Janem Tleskačem. O Janu Tleskačovi byly popsány stohy papíru. Největší zásluhu na tom má otec Rychlých šípů Jaroslav Foglar, celé generace se tudíž domnívaly, že Tleskač je pouze výplodem autorovy fantazie. Nikoliv, příběh, který je v podstatě pravdivý, byl pouze upraven pro mladé čtenáře. Ani v předválečném Československu nebylo vhodné mládeži předložit celou tragédii muže, který chtěl létat. Nebylo výchovné ukázat Tleskače-alkoholika, který se stal figurkou pražských hospod nevalné úrovně. Snad proto jej slavný spisovatel nechal zahynout na zvonici. Není ale naší snahou zabývat se na těchto místech tragickým Tleskačovým osudem. Nás zajímá především období kolem roku 1924, kdy se Tleskač jako novopečený kominický mistr (povšimněte si i zde rozporu s Foglarovým dílem) setkával s Janem Egonem v dnes již neexistujícím hostinci U modrého ptáka. Oba tam po dlouhé hodiny u pěnivého moku rozebírali řešení problému, jak se dostat na jízdním kole co nejvýše. A právě zde se objevuje základní rozpor mezi oběma muži a první myšlenka na konstrukci horského kola. Zatímco Tleskač přichází s myšlenkou létajícího kola, Kozel nastínil již tehdy možnost řešení "proměnnými převody".
Jeho další osudy pravděpodobně ovlivnilo také přátelství s dobrodruhem A. V. Fričem. Procestoval Austrálii (několik měsíců pozoroval přírodu v Novém Jižním Walesu), Novou Kaledonii a některé země Jižní Ameriky. V roce 1938 po mnichovském diktátu opouští rozčarován ČSR, aby se usadil v Londýně. Za války vstupuje do služby R.A.F. a dosahuje hodnosti štábního kapitána. Na podzim roku 1945 se vrací do Prahy a vzápětí je nucen v souvislosti se svým povoláním přestěhovat se do Třince. Spolu s Ing. Morcinkem a Dr. Szmekem zde staví první horské kolo Velamos o devíti převodech (všimněte si prosím zázračné souvislosti slov Kozel, Kozinec, Wales, Velamos, WELES). Jak jsme se již zmínili, zkoušky převodových mechanismů probíhaly právě v hornatém okolí Třince. V poválečném období však jeho vynález nemá naději na úspěch. Po nezdařilých jednáních s firmou Laurin a Klement a nepříznivém politickém vývoji opouští Dr. Kozel v prosinci 1947 definitivně ČSR a přes Skandinávii odchází do USA, kde se konečně usazuje. Na jaře r. I949 se ožení, v roce 1950 otevírá v Bozeman první továrnu na horská kola na světě. Avšak ani v Americe nemá se svým vynálezem úspěch. Již po dvou letech, v roce 1952, je nucen továrnu zavřít a po zaplacení dluhů odchází do ústraní a experimentuje s koly o 18 převodech. Do poslední chvíle věří v úspěch své myšlenky a v okolí Bozeman testuje své vynálezy. 27. května 1955 je jeho tělo nalezeno na úpatí hory Goathead (Kozí hlava!) ve Skalistých horách. Umírá ve svých 57 letech, aby světu zanechal myšlenku, která se téměř po půli století stává páteří nového průmyslového odvětví.
Závěrem bychom chtěli poděkovat Společnosti přátel Jana Egona Kozla se sídlem v Třinci, která si vytkla za cíl rekonstruovat stěžejní část díla Dr. Kozla v Čechách a docílit tak celonárodního uznáni jeho práce a ryzího vlastenectví. Bez zpřístupnění jejich materiálů by byly naše stopy pouze nepovedenými sádrovými odlitky, rozježděnými otisky kol kdejakého cyklistického nadšence.

(Z dostupných materiálů převzal a upravil Vojtěch Kučera)


Weles 4 (Podzim 1996), str. 20



-aav- 4/25/2003

čtvrtek 24. dubna 2003



Poezie v rozhlase:

Vít Slíva: Bubnování na sudy
ČRo 3, stanice Vltava
Sobota, 26. 4. 2003, 22:45 - 23:00
Více zde.

-------------------------------

Báseň pro tento den:

Petr Španger
Bude to tak lepší


Bude to tak lepší,
říká otec, když mluví
o své smrti.
Smutek se láme
o hrany stromů
na jeho zmrzlé zahradě.
A drobné dětské slzy cinkají
o ojínělá stébla trávy.
Průsvitná víla,
která zvedne závoj,
aby otevřela cestu
pro hřejivý žlutý motorák
za zákrutou trati –,
jako by jí Vánoce
ozářily tvář,
která je němá.
Na slepé cestě
stojí farář
a ukazuje do daleka,
ukazuje rukou do nebe.

Petr Španger: Vodní mlýnky (Weles, 2003, str. 68). Distribuce Kosmas.



-aav- 4/24/2003

středa 23. dubna 2003



Poezie v rozhlase:

Vít Slíva: Bubnování na sudy
ČRo 3, stanice Vltava
Sobota, 26. 4. 2003, 22:45 - 23:00
Více zde.

-------------------------------

Báseň pro tento den:

Stanislav Beran
Prosinec


Z výšky pozorovat zmrzlou noc
nabodnutou na špici
kostela. Přidrátovanou k podvozku
provezl ji přes hranici nikdo se
necítil ukřivděný obnažená hlava zestárla
o několik desetiletí ústa se
nepřestala usmívat. Dnes stejně jako
tehdy jsem se nedokázal vyvarovat
soucitu od úst stoupala
pára v křiku dne zanikal každý

pocit všechno vzduchem
poletoval tající sníh. Nikdy ji
nezaplatím. Jak míjely dny věděl co
se přibližuje cítil strach ze známého jako by
všechno známé muselo být

nešťastné. Jak by mohl. Nevypitá
drátem roztažená přes obličej
opuchlý alkoholem vypadlá z
minulého století s dlaněmi porostlými
travou břichem a koleny
do krve odřenými od
asfaltu nepřestala se
usmívat. Ve výskoku.

Weles 11, str. 10



-aav- 4/23/2003

úterý 22. dubna 2003



Báseň pro tento den:

Iveta Pokorná
Jdu


Jdu po lesní cestě,
stromy prosvítá žhavé slunce.
Ve stínu stromů
dopadajících na lesní cestu
dostává podivně studenou tvář.
Cesta přede mnou stoupá
a je kamenitá.
Jdu už poněkolikáté,
ale Vím, dnes je to jiné.
Dnes vím, že jdu po nejistotě.
Jak hloupě se klikatí a stoupá,
což jí nebude nikdy konec?

Jdu už poněkolikáté,
přestože nikdy od začátku a vždy jinak.
Dnes s sebou nesu rozléhající se pocit,
že jdu a stále půjdu nejistotou.
Pryč s ním – pryč s pravdou.
Já chtěla jsem jej sdělit všem blízkým,
ale jen jsem ho neslyšně vyslovila,
byl pryč.
Vyprchal jako dlouho otevřená,
hořce sladká limonáda.
A mně se stýská,
protože chodím v nejistotě
– nevracím se, nechodím nikdy od začátku, ale
Vždy znovu a znovu vstávám a vítám
horké, avšak jitrem chvil ještě vybledlé slunce.
Jak dlouho ještě?
Jak dlouho

(1991)

Z připravovaného Welesu 16, str. 24




-aav- 4/22/2003

pátek 18. dubna 2003



. . .

Přejeme Vám welesé Velikonoce!

. . .




Čtení pro tyto dny:

Peter von Schlackenwert
Kolotoč světa a pouťové srdce


Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili a činili dobře v životě svém.
(Kniha Kazatel)

Welcome my son, welcome to the Machine.
(Pink Floyd)


Pamatujete na ten pocit, když se vám podaří odmaturovat, brány světa se otvírají, začíná léto a všichni okolo vás vám to tiše a mile závidí. Ještě přesně nevíte, co bude dál, a to je právě ono. “Máte všecko před sebou,” připomínají vám neustále.
Jen co nám poměrně mladý ředitel obřadně předal maturitní vysvědčení, vyrazili jsme s ním sladce přiopilí z gymnázia rovnou na pouť. Abych byl přesnější: na kolotoč. Rozmazané juchající tváře se míhaly vzduchem, hlasitá hudba nám bila ve spáncích a náš milý ředitel pokřikoval, přehlušoval ji a rozesmíval děvčata. Někomu se tam, myslím, udělalo špatně hned, někteří skončili na střelnici a já měl před sebou ještě pět bezstarostných let. Proč vám to povídám? Protože to nasednutí na kolotoč po vykonané “zkoušce z dospělosti” mi připadá příznačné.
Kdepak jsou ty časy, kdy pouť znamenala pouť za smyslem života anebo pouť na Svatou horu či ke kostelíku sv. Matěje. V dnešní době spatříme jen málo skutečných poutníků, většina z nás totiž pouze sedí v pořádně rozjetém kolotoči.
Ale nebylo to údajně o mnoho jiné ani v dobách, kdy se ještě v neděli po 24. únoru putovalo do Dejvic k svatému Matěji. Jen málokterý z poutníků prý zašel do kostela, většina šla na první jarní výlet za zábavou a povyražením. Čekaly tam na ně “řetízáky” a později i Wieznerův první kolotoč s podlahou. Matěj sekal ledy, byl patronem řezníků, ale též bezhlavě zamilovaných, kteří věřili, že sáhnou-li v poutní den na kliku u kostelních dveří, budou mít štěstí v lásce.
Ano, osudová láska a pouť. Třeba ta lešanská v červnu 1933:

Včera ke mně v jízdě
vyskočila, opřela se mi koleny
o lopatky a má křídla se rozprostřela
v její krvi.
“Utrhne se to!”
(Tatínku,
všechno to začalo tím dnem, tou minutou,
kdy jsi mi poprvé půjčil svou břitvu.
Utíkal jsem ti s mýdlem na tvářích
a byl jsem k zbláznění živý.)

V závěru Romance pro křídlovku začínají František Hrubín a Viktor “stavět ze stínů a závratí / opilý kolotoč”, podobenství o poutníkovi v labyrintu světa tu stěží najdeme.
Také v jedné z nejkrásnějších básní Vladimíra Holana, kterou nazval Pršelo, si milenci “jednoho dne umluvili, že příští neděli půjdou na pou”, každý do jiné vsi... A že se sejdou o půlnoci u opukového lomu...”

Na chlipném leptu lůny je dosud vidět, jak se políbili,
objali v nejmíň vrzavých dveřích přírody
a (třebaže člověk zdechá a jen kůň a včela
dosud umírají) už by byli málem trefili do černého -
když si pojednou uvědomili,
že jeden druhému nepřinesli pouťový dárek...

Je až překvapující, jak často se v naší poezii objevuje téma pouti - kolotočů. A jako by ani v tomto významu nemělo chybět hledání smyslu, kterým je pro některé básníky právě ta “červená růže z papíru” - láska. Jistě už víte, kam mířím. K básníkovi, v jehož knihách najdeme pouť na mnoha místech. Namátkou vyjmenuji básně Jarní pouť, Matějská pouť, Vesnická pouť, Kolotoč s bílou labutí či dvojí verše (báseň z roku 1933 a cyklus básní z let 1968-1970) nazvané Poutní místo. Bylo by asi přespříliš tvrdit, že kolotoč je tu někdy chápán jako metafora života. Přestože Jaroslav Seifert na sklonku života bilancuje právě v básni Kolotoč s bílou labutí takto: “Sbohem. V životě jsem nic nezradil. / Tím jsem si jist / a můžete mi věřit. // Však nejkrásnější ze všech bohů / je Láska.” Cyklus Poutní místo uzavírá Seifert touto básní:

Život - to je těžký, strastiplný let
stěhovavých ptáků
do krajin, kde je každý sám. A nikdy nazpátek.
A všechno, co jsi nechal za sebou,
trápení, smutky, všechna zklamání
zdají se být lehčí,
než je tato samota,
kde neni žádné útěchy,
která by zkonejšila
uplakanou duši.

Co jsou mi platné cibéby!
Ještě že jsem si na pouti vystřelil
červenou růži z papíru!
Měl jsem ji dlouho
a ještě dlouho byla cítit karbidem.

Doba nám nabízí stále dokonalejší a rychlejší kolotoč. Bourací autíčka jsou v oblibě již dlouho. Dnes si však můžeme svobodně vybrat, jak ukrátíme svůj čas, z mnohem širší škály atrakcí. Za padesát korun můžeme například vlézt do drátěné klece, jež se s námi vzápětí roztočí. Odstředivá síla nás přimáčkne zády na ocelové pletivo, a pokud nás včas nenapadne podložit si hlavu pouťovým srdcem, za své peníze si vytrpíme své.
Závěrem tohoto zmateného pouťového kramaření v poezii ještě nemohu neocitovat úryvek z básně Václava Hraběte Pár tónů, který o tom taky něco věděl:

...A tento bijící se v prsa a v pleš
pugétem stovek a dekretů (Ejhle pravověrný!)
křičí: “Mladíku život se otáčí
jako kolotoč! Uhněte dokud je čas!”
A ty říkáš Ano točí se to jako kolotoč
Zase je říjen koupím si tři lampióny
a večer se zamknu a budu si na nich přehrávat
ten žlutý renesanční obraz
A rok se otáčí jak kolotoč
Hulánské koně srpna Eroplán
s babím létem Natupírovaná
Ofélie v březnovém blátě Pokašlávající
labutě listopadu Rok se otáčí
jak kolotoč a flašinet vrže unisono s tebou
těch pár tónů které přebývají
Beethovena verbuňk nebo blues
Rok se otáčí stojíš v té ulici sám
proti všem kteří mohou
přijít A do ochraptění flašinetu
slyšíš odněkud z přízemí věží a luceren
ženský hlas jak volá
“Zastavte principále
zastavte!
Toho člověka u střelnice
odněkud znám”

Weles 6 (2/97)



-aav- 4/18/2003

čtvrtek 17. dubna 2003



Náš tip: Poezie v rozhlase

Báseň pro tento den:

Aleš Flekal
* * *


už nikdy nebudu mít dlouhý vlasy noc
plná křiku plaší bázlivý kalendář poztrácel
příliš mnoho listů už nikdy nebudu
už nikdy nebudu hladit tvý tělo hřebík
pronikající dřevem rakve země s pusou
dokořán nebesa už nikdy nebudu insitním
básníkem voda dopadající na koleso mlejna
hřídele točící se v ložiskách už nikdy

Weles 10


-aav- 4/17/2003

středa 16. dubna 2003



Báseň pro tento den:

Vladimír Šrámek
Moje milá


Taková je moje milá
každé ňadro 4 kila
Včera se trochu přiopila
i já se trochu přiopil
Tvářila se jako víla
já měl na hrudi 8 kil

Weles 13, str. 5



-aav- 4/16/2003

úterý 15. dubna 2003



Báseň pro tento den:

David Slabý
Moravský Krumlov


Stál jsem na skále
nad městem.
Tak nádherně vlitém do údolí
jak polévka do talíře.
Na vyhlídkovém místě
kámen místo písku
drobil špačky od cigaret.
A i kdybych skočil,
bůh by nic neviděl,
protože okna kostela
za mými zády
byla zazděná.

(Září 1995)

Weles 1 (Zima 95/96)



-aav- 4/15/2003

pondělí 14. dubna 2003



Poté, co 3. 4. 2003 proběhlo v médiích oznámení nominací na prestižní knižní ceny Magnesia Litera 2002, byla básnická sbírka Víta Slívy Bubnování na sudy, nominovaná na Literu za poezii, během několika dní rozebrána. Zdá se tedy, že hlavní smysl celé akce - zviditelnění kvalitních knižních titulů - přináší své ovoce... Dotisk prvního vydání bude k dispozici v nejbližších dnech.

Vít Slíva: Bubnování na sudy (Weles, 2002)
Ukázky
Recenze
Objednávka
Distribuce
ČRo 3 Vltava - Svět poezie, 26. 4., 22:45

Slavnostní vyhlášení výročních knižních cen Magnesia Litera proběhne 10. května v Městské knihovně v Praze, ČT2 jej bude vysílat o den později od 20 hodin.

------------------------------

Báseň pro tento den:

Martin David
Odjezd holý jak holé stromy


Stát sám na předměstské zastávce,
odkud odjíždí malá lokálka,
jen malá lokálka tě odveze,
kam teď potřebuješ.

Z města do otevřené krajiny,
do krajiny svobodnějších stromů,
do krajiny plachého ptactva,
do krajiny s řekou v povodni.



Auta křižmo kvapí: těkají kamsi…
Ty shledáváš obyvatele vesnic,
nastupující a záhy vystupující,
jejich tváře, oděv, rozhovory.

A tvůj stín je řidší, mladší,
když vystupuješ na jednom z těch nádraží,
když trčíš na prázdné návsi.
Jdeš dál: mladší a mladší,

dál, podél rozlité řeky…

Weles 12, str. 84
Martin David: Jiné výkladní skříně (Weles, 1999); distribuce Kosmas



-aav- 4/14/2003

pátek 11. dubna 2003



Autor tohoto týdne:

Ivan Motýl

Jeho víkendový tip čtěte zde.


-aav- 4/11/2003

čtvrtek 10. dubna 2003



Welesova pozvánka:

Výstava
PAVLA PREISNERA
Uhly, rudky, anilinky

------------------------------
bude ukončena
v pátek 11. dubna 2003 v 18 hodin a 30 minut
v galerii KC Hlučín v evangelickém kostele (galerie „Červený kostel")

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

literárním večerem
Vertikální nostalgie v srdci černého pavouka
(Příp. nostalgický pavouk v srdci černé vertikály, černé srdce ve vertikále pavoučí nostalgie, vertikální pavouk v černi nostalgického srdce atd.)

Vystoupí
Lukáš Beran „…žlutým okem černá kočka…"
Václav Burian „…klesá modrý smrad do oranžových svahů pod sněhem…"
Stanislav Denk „…prší do růží. Do žlutých růží zavřených…"
Ondřej Holpuch „…prázdnota bičuje zaschlým štětcem ztemnělou místnost…"
Janusz Klimsza „…světlo spíše siné a mléčné…"
Milan Krupa „…chlap sknírem; hnědé rukavice; hnědé oči, medvěd, siena, umbra, výkresy, malby…"
Radovan Lipus „…do bílých polštářů spadnou čtyři modré jiskry…"
Marek Pražák „…he, a co ten stín?…"
Pavel Preisner „…sivý déšť…"
Gabriela Wilčková „…zrůžové pěny…"

Čestný host večera, který nikdy nepřichází /a často není ani pozván/: Milan Kozelka, editor antologií ostravské a olomoucké umělecké scény V srdci černého pavouka (Ostrava) a Vertikální nostalgie (Olomouc), vydané nakladatelstvím Votobia.


O vystupujících autorech:
Lukáš Beran (1978): olomoucký básník, student, výtvarný recenzent…
Václav Burian (1959): olomoucký publicista, polonista, básník…
Stanislav Denk (1962): velkotýnecký básník a učitel…
Ondřej Holpuch (1975): olomoucký básník, počítačový grafik…
Janusz Klimsza (1961): těšínský básník, ostravský divadelní režisér i ředitel…
Milan Krupa (1967): hlučínský domorodec, básník, říkačkář…
Radovan Lipus (1966): ostravský divadelní režisér, šumný básník…
Marek Pražák (1964): ostravský muzikant, performer, výtvarník, básník…
Pavel Preisner (1970): olomoucký výtvarník, básník…
Gabriela Wilčková (1978): ostravská herečka a básnířka.

O vystavujícím autorovi:
Básník Jaroslav Erik Frič: „Je to zrak, jenž vidí věci jakoby před Pádem, a jako by zachraňoval objekty našeho dobrého známého světa před vodami Potopy do nové Archy Noemovy…"
Prajské děti na hlučínské výstavě: ovoce s kořeny… tělo člověka ale pomýchané… polévka s malou knihou na lžíci… muž s křídly a oštěpem… pták bez nohou… kobra v krabičce… rybočlověk… pán větru… obličej muže a kolonáda v jednom… osamělá větvička… mrak chodící po hladině… krumpáč skrz hlavu… mrtvola v trojúhelníkovité rakvi…

------------------------------------------------------------------------------------------------

Hudba: Duo Imre
(Mimo jiné spokusy o rekonstrukci ostravských „dělnických" romských písní
z padesátých a šedesátých let)

------------------------------------------------------------------------------------------------

Po akci exkurze do prajské pivnice Zur goldenen Krone (Bětka), případně do Židovské (Ostravské) ulice.

Doprava do Hlučína autobusy MHD č. 34, 56, 67, 69, 70, 72, 73 zOstravy – Přívozu. (Orientační body při hledání nástupní stanice na Sokolské ulici; někdejší slavné pivnice U Dlouhých a Sokolský dům). Poslední vhodný odjezd: č. 56 v 18.00. Výstupní stanicí je zastávka Hlučín autobusové stanoviště, ze které je to k evangelickému kostelu cca 10 sekund.




-aav- 4/10/2003

středa 9. dubna 2003



Čtěte:

Ivan Motýl: Přehled kulturních časopisů z Ostravska
(Mladá fronta - DNES, Moravskoslezské vydání, 7. 4. 2003, str. 04)

Kulturním časopisům se v kraji dýchá těžce. Vždyť podle dobové glosy je to „kraj klasické tmy kulturní“

Z historie

Kulturním a uměleckým časopisům se na Ostravsku vždycky dýchalo nesnadno. Vždyť už dobová glosa z Ostravského deníku z roku 1906 jen trpce komentovala, proč Ostravsko nemá vlastní kulturní periodikum: „Je to země klasické tmy kulturní, beznadějným úhorem, kde dařilo se nanejvýš parazitům civilizace, nikoliv civilizaci samé!“

Ostrava - Podle Ostravského deníku stálo Ostravsko v roce 1906 na „kulturně nejnižším stupni“. Ohlášenému prvnímu ostravskému kulturnímu periodiku s názvem Moravsko-slezská revue proto deník nedával žádnou velkou šanci na úspěch. V přívozské tiskárně Birgus a Riedl se přesto Moravsko-slezská revue nakonec tiskla až do roku 1917, kdy se redakce definitivně přestěhovala do Brna. Ve skutečnosti byl časopis více brněnským než ostravským periodikem již od svého počátku, což byla především zásluha slavných bratří Mrštíků, kteří v časopise řídili literární a uměleckou část. Také meziválečné pokusy o vydávání kvalitního kulturního periodika nepřekročily regionální význam (například Černá země Vojtěcha Martínka), snad s výjimkou literárního časopisu Poesie (1931-1934), jehož vydavatelé se mimo jiné snažili přibližovat moravským a slezským čtenářům nová jména současné polské literatury. Po druhé světové válce se na Ostravsku především agitovalo, méně už umělecky tvořilo. „Například čtrnáctideník Kulturní list, který vycházel v roce 1949, byl především tribunou k prosazování kulturního programu komunistického režimu. Každé číslo doplňovaly citáty ze sovětských stranických dokumentů,“ hodnotí jeden z takovýchto žurnálů literární vědec Miroslav Zelinský z Ostravské univerzity. Neustálými oslavami komunistického režimu byly poznamenány také první ročníky ostravského kulturního časopisu Červený květ, který v kraji vycházel od roku 1956. Sotva však v roce 1968 do redakce zavál čerstvý vánek „pražského jara“, zadusila časopis normalizace. Normalizační kulturtrégři s přípravou vlastního časopisu příliš nespěchali. Časopis Kulturní měsíčník začali vydávat až v roce 1976, přičemž ho podřídili přímému stranickému dohledu. Vždyť vydavatelem časopisu se stal Městský výbor KSČ. Kulturní měsíčník se neslavně proslavil mimo jiné citacemi z projevů místních komunistických funkcionářů, které byly v tučných rámečcích roubovány mezi ostatní kulturní příspěvky. K nezapomenutelným patří například slova tajemníka KV KSČ Ladislava Brumka, která Kulturní měsíčník přetiskl v roce 1988: „Patříme k několika málo státům na světě, v nichž dělnická třída vlastní zbraně pro případ, že by bylo třeba socialistickou republiku hájit. Dát dělníkům zbraně se neodváží ani ten nejdemokratičtější buržoazní stát.“ Po roce 1989 zmizela ideologie, ale na čas také kulturní časopisy. Až teprve v roce 1994 a 1995 se objevují dvě nová umělecká periodika - Landek a Modrý květ. Landek zaniká po čtvrtém čísle, Modrý květ po osmém. Ve stejné době vzniká v Opavě časopis Alternativa, který sice vychází podnes, ale jeho velmi nepravidelné vydávání z časopisu činí spíše sborník „spřízněných duší“. Hranice regionu tak překročil jen literární časopis Weles, který začal v roce 1996 vycházet ve Vendryni u Třince. Dnes je připravován v Brně a patří mezi nejpřednější domácí literární periodika. V „kraji kulturní tmy“ se ale stále někdo nový snaží rozsvítit. Nejnověji tvůrci ostravského kulturního časopisu Protimluv.

Seriál Noviny a novináři připomíná jednou za měsíc zaniklé novinové i časopisecké tituly v kraji.

-----------------------------------

Báseň pro tento den:

Ivan Motýl
Manželství o kterém Karin neví


Vladivoj hasič zvaný Vláďa
jeho kamarádi požárníci
v rockovém klubu zachránili by snad mrtvou
tuším že Polku ze dna krakovských kostelů
tuším bohužel málo
sám mrtev natřikrát a třikrát polepšený lotr
naposled s pomocí Karin
světící nábojnicí při ranním polibku
dlouho neukojeného splynutí obličejů ve výčepu
sám hledaje hasiče požárník Vláďa nás v něj uveď
tedy hvízdálka starého čerta a Karin v rozkvětu dne
který byl ukončen chvilku po svítání
pivo pro hvízdálka a letmý hvizd
s pochodujícími alkoholiky
ze schodů před hospodu
ze tří zkamenělých stupňů uhynulé noci
a čtvrtý až s Karin za stolem s oceláři
právě se vrátili z noční a jejich svlažované ingoty
netěší pohled na líbánky
poměrně mladé rty nestrhané železem
jen společnou nocí v promilích draka
stůl pomalu doutná pod popelníkem
dým skrze dusno pečlivých odlitků svalů
ztrácí se Vladivoj
nebyl zde bohem povolán jako dusič a náhodný slepec
vzápětí Karin ztrácí veškerý světa zbytek
když stejně zbýval než malý ostrov
menší než Vítkovice
povídám kolem vašich železáren si chodím jenom plivnout
a Karin mi padá hlavou do klína
ještě není pozdvižení v sále
jen krátká akrobacie
přes stůl cvičená chobotnice a cirkusová paže
pocit kravaty před zkouškou z dialektů
a stálý klid
heilige Nacht
zjebany den
má manželka se unavila
v noci jí nedá spát černá sova města v odpuštění
hospoda a vítr praskají ve švech
vlasy manželky strnuly před rozpoznáním skutečnosti
pláču a hladím je v neprospěch hromádky neštěstí
která se za okamžik zřítí pod stůl
konečně jarmark
kupci z okolních židlí sledují nadšeně představení
Goliáš Bivoj přemáhá v sobě svini
a její sestru chytá do náruče
vstupné si platím sám v nedopitých sklenicích
avšak drama zůstává s dobou pozadu
válelo se tu už tisíc podobných i když jim chybělo
naše mládí
oko je kritické oko shůry zespoda
jen oni vědí rozřešení
znám je jim flígr
a flígr letí po schodech se mnou
a Karin bez manželství

Weles 6 (2/97)


-aav- 4/09/2003

úterý 8. dubna 2003



V galerii Studentského centra na Kozí 8 v Brně pokračuje výstava obrazů

Františka Hubatky

s názvem Pět ročních období. Osobitá díla tohoto brněnského výtvarníka jsou ve zmíněných výstavních prostorách ke shlédnutí do 21. 4. 2003...

----------------------------

Báseň pro tento den:

Peter Tereza
x x x


ak stvoril boh svet z ničoho
všetko je potom
z umelej hmoty

Z připravovaného Welesu 16


-aav- 4/08/2003

pondělí 7. dubna 2003



Báseň pro tento den:

Petr Čermáček
Na břehu


Až se pod stromem
ulomí hraboš
a otiskne spárky
holených větví
na břehu
prvního večerního sýčka,
chci cítit své ruce.
Trhat jablka,
dříve než se setmí.

Weles 6 (2/97)


-aav- 4/07/2003

čtvrtek 3. dubna 2003



! UDÁLOST ! - - - - - >


Básnická sbírka Bubnování na sudy Víta Slívy (reflexe zde)

byla nominována na výroční knižní cenu Magnesia Litera - Litera za poezii 2002.

Spolu s ní byly v kategorii Poezie nominovány knihy
- Matečná samota Violy Fischerové (Petrov)
- Vždycky se ty dveře zavíraly Petra Hrušky (Host).

Slavnostní vyhlášení proběhne 10. května v Městské knihovně v Praze, ČT2 jej bude vysílat o den později od 20 hodin.

Více informací o ceně Magnesia Litera a jejím poslání.
Přehled všech nominací.
Zprávy z tisku: Mladá fronta - DNES, Lidové noviny, Právo.
Zamyšlení Josefa Chuchmy nad loňským ročníkem.


< - - - - - ! UDÁLOST !


-aav- 4/03/2003

středa 2. dubna 2003



Báseň pro tento den:

Milan Šťastný

Večerní střep je tvým váháním

nad propastí osleplých sídlišť
večerní střep tak prostě zařezán
do povleklé samoty ospalého hnízda
a komu to hrají ptáš se komu to
vyhrávají tak váhavě a plaše
blesky nad propastí
budou snad sídliště odvlečena
zpět na svá anonymní smetiště
kde slepičí nožka naposledy
rozhrábne neosobní popel zbylých osudů?

Weles 13, str. 8


-aav- 4/02/2003

úterý 1. dubna 2003



Báseň pro tento den:

Pavel Rajchman
(Žmolky s křídly

režie: Otec)

Nevidím…
…víčka stahují tmu
až na žebroví

Záhy spatřuji minulé
budoucí domalovávám:

(Smysly namáčím v duhovce
a v rozpukaných rtech)

Krev cedím
zachraňuji žmolky s křídly
rozmanitých barev

Odlétají k obydlím…
…ke krbům
s nehybnými plameny
proděravělými očima zesnulých:
studnami… tak čirými!

Že možné
zahlédnout zemřelého otce
a dotknout se
pulsující žíly jeho milenky

Že možné… všechno možné!

Být svým otcem
i večerní křivkou
jeho milované…

Weles 13, str. 4


-aav- 4/01/2003