---

Báseň pro tento den:

Iveta Pokorná
Jdu

Jdu po lesní cestě,
stromy prosvítá žhavé slunce.
Ve stínu stromů
dopadajících na lesní cestu
dostává podivně studenou tvář.
Cesta přede mnou stoupá
a je kamenitá.
Jdu už poněkolikáté,
ale Vím, dnes je to jiné.
Dnes vím, že jdu po nejistotě.
Jak hloupě se klikatí a stoupá,
což jí nebude nikdy konec?

Jdu už poněkolikáté,
přestože nikdy od začátku a vždy jinak.
Dnes s sebou nesu rozléhající se pocit,
že jdu a stále půjdu nejistotou.
Pryč s ním – pryč s pravdou.
Já chtěla jsem jej sdělit všem blízkým,
ale jen jsem ho neslyšně vyslovila,
byl pryč.
Vyprchal jako dlouho otevřená,
hořce sladká limonáda.
A mně se stýská,
protože chodím v nejistotě
– nevracím se, nechodím nikdy od začátku, ale
Vždy znovu a znovu vstávám a vítám
horké, avšak jitrem chvil ještě vybledlé slunce.
Jak dlouho ještě?
Jak dlouho

(1991)

Z připravovaného Welesu 16, str. 24

---

-aav- 4/22/2003