pátek 20. prosince 2002

Vendryňský poetický magazín WELES

přeje všem svým spolupracovníkům, čtenářům a příznivcům

příjemné prožití Vánočních svátků a dobrý rok 2003.


------------------------------

Báseň pro tyto chvíle:

Štěpán Nosek
* * *


Zima, tak jako na předměstí,
modré tělo unese neonové oči,
oknem se někdo pozdě vytrácí
a prach se za ním vůbec nezvedá.

Weles 9
str. 4



-aav- 12/20/2002

pondělí 16. prosince 2002

! ... UDÁLOST ... ! ! ... UDÁLOST ... ! ! ... UDÁLOST ... ! ! ... UDÁLOST ... !

pozvánka na vernisáž kreseb výtvarníka
Vlastimila Krčmáře

a na vánoční literární večer
Krčemný Vajnacht

dne 20. prosince 2002 v 18. 30 v evangelickém kostele v Hlučíně

(Doprava z Ostravy autobusy MHD číslo 34, 56, 67, 69, 70, 72, 73 z Ostravy-Přívozu, stanice Sad Boženy Němcové /Muglinovská/, poblíž někdejší vyhlášené hornické pivnice U Dlouhých. Cesta do Hlučína na stanici Autobusové stanoviště, u které se evangelický kostel bezprostředně nachází,trvá od 15 do 25 minut)

-----

KRČEMNÝ VAJNACHT
Okénkem záchodu svítí hvězdy (1)
bezcílná a sáhodlouhá bývá zimní noc (2)
odložit sekeru a pít (3)
pokoje paměti se ježí stromy s ozdobami (4)
na sníh vyběhne světlo z předsíně (5)
a skrze probodnuté a roztržené prsty vidím (6)
skořápky vánočních ořechů (7)
a ozvěny kašle: (8)
„Tři králové byli ve skutečnosti astronomy“ (9)

1)Pavel Kolmačka, ze sbírky Viděl jsi, že jsi, z básně na str. 26, Petrov 1998. 2)Vít Slíva, ze sbírky Bubnování na sudy, z básně Štědrý den ve vlaku, Weles 2002. 3)Jaroslav Žila, ze sbírky Nejstarší žena ze vsi, z básně č. 7., Host 2000. 4)Jan Balabán, z povídky Skulina v ledu, časopis Protimluv č. 2/2002. 5)Petr Hruška, ze sbírky Vždycky se ty dveře zavíraly, z básně Rodinné domky, Host 2002. 6)Petr Hrbáč, ze sbírky Špička, z básně Adventní, Petrov 2002. 7)Miroslav Vlček, z rukopisné básně. 8)Ivan Motýl, ze sborníku V srdci Černého pavouka, z básně Nádraží Ostrava-střed, Votobia 2000. 9)Jiří Wojnar, z knihy Bestseller v kameni, z kapitoly Betlémská „hvězda“, Votobia 1999.

-----

Hudba - muzikusové dle času a krčemné nálady

Vlastimil Krčmář (1959), žije v Ostravě. Absolvent brněnské architektury a pražské AVU, architekt, scénograf, výtvarník. Naposledy samostatně vystavoval v Nové síni Domu umění v Ostravě (2002), v galerii Půda v Českém Těšíně (2002), v Domě umění v Opavě (2000). Scénografické realizace v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.
Pavel Kolmačka (1962), žije v Chrudichromech u Boskovic. Básník, překladatel. Publikoval ve Voknu, Souvislostech, Revolver Revue a dalších časopisech. Knižně vydal například sbírku Viděl jsi, že jsi, Petrov 1998.
Vít Slíva (1951), žije v Opavě, jeho srdce patří Brnu. Básník, letos na podzim vydal už sedmou sbírku Bubnování na sudy, Weles 2002.
Jaroslav Žila (1961), žije v Mariánských Horách. Básník, poslední jeho sbírka nese název Nejstarší žena vsi, Host 2000.
Jan Balabán (1961), žije ve Vítkovicích. Prozaik, překladatel, výtvarný teoretik, publicista, nejnověji mu v těchto dnech vychází novela v brněnském nakladatelství Vetus Via básníka Friče.
Petr Hruška (1964), žije v Moravské Ostravě. Básník, třetí sbírku vydal před několika týdny v brněnském Hostu.
Petr Hrbáč (1958), žije v brněnském Králově Poli. Básník, prozaik, nejnověji vydal letos na podzim sbírku Špička, Petrov 2002.
Miroslav Vlček (1962), žije v Moravské Ostravě. Kulturní publicista, příležitostný básník, sbírku dosud nevydal.
Jiří Wojnar (1951), žije na samotě v Těšínském Slezsku. „Záhadolog“, vydal několik knih v olomoucké Votobii.
V publiku bude sedět básník Ivan Švanda (1960) z Moravské Ostravy.

Galerie v evangelickém kostele je otevřena v pátek 10 - 12 a v neděli 14 - 17 hodin nebo po domluvě na 595043381
Srdečně zvou Elli a Ivan Motýlovi


! ... UDÁLOST ... ! ! ... UDÁLOST ... ! ! ... UDÁLOST ... ! ! ... UDÁLOST ... !



-aav- 12/16/2002


pondělí 9. prosince 2002

Toto je upoutávka na právě se rodící Weles 15,6. Vzhledem k jejímu zásadnímu obsahu, Vám ji zde necháváme k nahlédnutí do té doby, než náš nový přírůstek začne žít svým vlastním životem.

OBSAH:

Poezie
Janusz Klimsza: Ruka Zbyszka Kośćca staví skautskou hlídku / 2
Tereza Riedlbauchová: Čí a k čemu jsme vnitřností / 6
Jaroslav Vlnka: Jeden nos na dve oči / 10
Lenka Slívová: Zdá se mi že někdo ve mně jí meruňky / 12
Martin Švanda: Anka / 14
Kateřina Bolechová: Teprve všechno / 18
Vojtěch Štětka: Horší než porod / 20
Kateřina Pastrňáková: Co neuvaříš / 22
Peter Cibák: Až po okraj zvuku / 24
Ondřej Slíva: V mihu prokreslení / 30
Radek Rubáš: Ježatá řeka / 31
Tomáš T. Kůs: Jsou to zde otisky / 36
Martin Šindelář: Tence zahnízděný déšť / 40

Překladatelská huť
Paweł Szydeł: Tehdy je třeba křičet (Přeložil Libor martinek) / 42


Próza
Geniální děti: „Ale možná ne, mami.“ (4 povídky) / 46
Petr Pazdera Payne: Mumifikace / 56

Krajinomalby a portréty
Milan Orálek: Jak se chytá medvěd / 64

Část zábavná a poučná / 85
Roman Szpuk: Troucheň (M. Chocholatý); Státi jako štok a hleděti jako kozel...; Zdeněk Kalista: Česká barokní pouť (I. Harák); Slíva a formy příbuzné (J. Dyr); Andrzej Stasiuk: Haličské povídky (2x P. Hrbáč); Hrušky (J. Dyr); O psaní Zena Kaprála (P. Surý); Milan Šedivý: Po zarostlém chodníčku (J. Grombíř); Radek Fridrich: Řeč mrtvejch / Die Totenrede (V. Schelleová); Výroba ginu (J. Dyr); Eugenio Montale: Anglický roh (J. Straka); Výroba arraku (J. Dyr); Jiří Mědílek: Dvanáct básní (V. Kučera); Jiří Červenka: Konec sezony (P. Sobek); Petr Borkovec: A.B.A.F. (M. Chocholatý); 10 vteřin ticha! (V. Kučera); František Ryčl: 40 (autoreflexe); Zpráva čtenářům (V. Kučera)

Welesova úroda / 108

Bok po boku / 110

Parton tohoto čísla
Peter Huchel / třetí strana obálky

Výtvarný doprovod
Emanuel Ranný st.

-----------------------

Vychází 14. 12. 2002.

Objednávejte na adrese adalbert.weles@centrum.cz. Cena 50 Kč.
Děkujeme za přízeň... Buďte s námi, jsme rádi, že dosud můžeme být s Vámi.



-aav- 12/09/2002

čtvrtek 5. prosince 2002

Petr Hrbáč: No, nečti to!

(Nad Haličskými povídkami Andrzeje Stasiuka.
Z polštiny přeložila Jolanta Kamińska. Periplum, Olomouc 2001)


Stasiukovy Haličské povídky si už nejspíše vydobyly jistou proslulost a příčina toho vězí v jejich vyváženosti. Ta je několikerého druhu. Tak třeba mužských postav najdeme v těchto prózách víc nežli ženských, ale není to (bohužel) způsobeno tím, že by chlapi spisovatele nějak mimořádně vzrušovali. Při pohledu na haličskou krajinu zkrátka chlapi jsou více nápadní, protože je to tam drsné a obdělávání jakož i mýcení všeho druhu vyžaduje žilnaté přístupy. Vyváženosti pak v tomto bodě dosahuje Stasiuk tím, že Maryška nebo Babka jsou poněkud málomluvné a tajemné, takže jejich osudy – drsné a gravitační neméně nežli mužské – vystupují zcela přiměřeně navlhle. Nebo příroda. Setkáme se s celou řadou výtečných příkladů toho, že Stasiuk je také básník a zpropadená Halič se mu jeví jako sezonální selanka, čímž nemá být řečeno, že Kościejny tam nezmrzl anebo Janek nebyl nucen rozehřívat svůj dělostřelecký transportérek minimálně půl dne tím, že pod ním rozdělal oheň. Když už čekáme, že Lewandowski – další mužská postava v sérii – bude zase sbírkou vypravěčových embryonálních aforismů, obvyklá atrakce s populárkami (cigarety) se nekoná a místo toho máme na dlani portrétek osamělého Frankensteina, který jednou ve svém zbytečně velkém a prázdném domě zabloudí a již se více nenajde. Nebo uzavřenost. Osud. Žádný Verdi, nýbrž pustina mezi Duklou a Sanokem. Takže: Kovář Kruk! Herdek filek. Dědek jede a zapamatuje si všechny stanice (nic divného, my to známe ze Švejka a z Hrabala přinejmenším), jenže když pak o nich vypráví, když vzpomíná, jsou v tom konzervy, pivo a úplně rozložený Purkyně ve Wroclavi pokuřuje populárky, za tím tisícátým pěti stým osmdesátým šestým stromem, herdekfilek, a když nepokuřuje, když vypráví, tak stará zařve: „Czešku!“ A on ví, že má jít dom, jenže netrefí na první pokus.
Jo, ta uzavřenost. To je ze zimy. Když žijete v takových nevlídných klimatických podmínkách, nemůžete být otevření. Musíte být uzavření. (Zajímala by mě statistika výskytu rakoviny močového měchýře v Haliči, každej ví, že roby to nemají, jenom chlopi.) Takže jak jste uzavření, nemůžete to vydržet (ani v hospodě, v tom „smradlavém očistci“) a mluvíte. Hodně. Vtipně. To je ze zimy a ze zmrzlejch německejch vojáků. Taky pár českých by se našlo, už z první světové. Takže v tom je taky vyváženost. Duchovnost místa (povídka Místo). Najednou tam máme reportáž nebo fejeton nebo prostě něco úplně statického. Další vyváženost. Kladka a olovnička a miřidlo na podolek. Kościejny zamorduje Vasila, tedy pardon, Semena Wasylczuka, protože se mu s ním spustila stará, a vyfasuje dvanáct let. No, to už je lepší zmrznout, co? Tak zmrzne. Tím to nekončí, potřebuje, aby se za něho ještě odsloužila mše a coby mrtvola najednou zmoudří a chodí a pozoruje, ale už mu to není nic platné. To znám. Někdy to ani za živa není nic platné. Vyváženost: Příběhy – portréty – fejeton o kostelíčku ze dřeva – konec portrétů, najednou jenom furt samej Kościejny. A dyť. Dyť je to sympaťák. Von a Lewandowski. Nejsou to takoví frajeři jako Juzek a Vladek ze začátku knížky. Však von to Wajda ještě zfilmuje, jestli se toho dožije. Vsadím se, že „ryšavý strážmistr“ připadal Andrzejovi Wasylczukovi, pardon Stasiukovi, jako typický Čech, i když to byl – samozřejmě, nechci mu do toho kecat – typický Polák. Żłobiska! Pšakrev cholera nebo cholera pšakrev. Já si tam snad zajedu a budu čumět na ty kopce, přestože nekouřím populárky. Vyváženost: reálie. Samozřejmě, velmi silná stránka těch próz. Reálie. Sirénka, to autíčko. Já to ještě pamatuju, já už jsem dědek, ale ne kovář. Jednou jela po Terezy Novákové a předtím po Žilkově. Hrozně se mi líbil ten název toho vozu. Syrena. To by Rusi nevymysleli, to byla samá Pabjéda a Zaporožec. Ale ten Zaporožec, to bylo jako ta Syrena, to byl taky určitě klon fiatů, ne? U jedné té povídky, už nevím přesně, jsem měl pocit, že někdo blije do kýblu v předsíni. Fakt. Takže zase ta vyváženost: žádný dryjáčnický metódy jako tady v té mé recenzi, ale cudné vyprávění. No, nečti to. Co? Naštěstí tam není nic o fotbale, to by tak ještě scházelo. (Nebo jsem to chválapánu přehlídl.)

Weles 15,6
Část zábavná a poučná, str. 91/92



-aav- 12/05/2002

středa 4. prosince 2002

Weles 15,6 je v tisku. Vybíráme z Části zábavné a poučné:

Státi jako štok a hleděti jako kozel...

Zámek zloděje. Stane-li se, že by někdo tobě chtěl v noci něco ukradnouti, a ty to zpozoroval, ven vyjíti ale bys se obával, aby tobě nemohlo býti na zdraví nebo na těle ublíženo, můžeš zloděje přimraziti a zadržeti tak dlouho, až přijdeš a bezpečně k němu přistoupíš a se přesvědčíš, kdo jest, i věc odňatou opět mu vezmeš. Říkej následující slova, jež zovou se zámek zloděje: „Všechen můj statek a všechno jmění mé nechť je svázáno skrze pět ran Krista Ježíše ukřižovaného. Co Kristus ve městech a vesnicích čítal na pokání, to já čtu všem zlodějům a zlodějkám k pokání, aby nemohli hnouti ani rukama, ani nohama. Ve jménu Boha Otce † Boha Syna † Boha Ducha † svatého. Pokánlivá žena, všemožná matka šla cestou, vedouc dítě své milé za ruku. I přišli tři zloději a chtěli její milé dítě ukradnouti. Matka řekla: „Svaž, svatý Pavle, jako byl svázán svatý bratr tvůj Petr provazy železnými, svaž zloděje ty božíma rukama, božími slovy pravého Pánaboha,“ a zlodějové byli svázáni. Tak i já prosím, aby zloděj neb zlodějka svázáni stáli a nikam se nemohli hnouti. Ať stojí jako štok a hledí jako kozel, a musí mi sčítati všechny pařezy a koly, které jsou mezi nebem a zemí po všem světě. Musí ještě déle státi a se neohlížeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, musí mi sčítati všecky hvězdy na obloze nebeské, které svítí, a musí ještě déle státi a se neohlížeti, se nehýbati a neodejíti, musí státi jako štok a hleděti jako kozel, a musí mi sčítati všecky krůpěje deště, které z nebe padají, všecko listí, které na stromech roste. Ty, zloději, musíš ještě déle státi, ani se neohlížeti, ani odcházeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, a musíš ještě déle státi a mně sčísti všechen písek na břehách mořských a v hlubokosti mořské. Musíš ještě déle státi a nikam neodcházeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, až já tě svýma očima uhlídám a svým jazykem tobě odpuštění dám. Stůj tu ve jménu ďábla, aby byl do nebe poslem, ve jménu čertově. To já čtu tobě k polepšení ve jménu Boha Otce † Boha Syna † i Ducha svatého † Amen.“ – Zloděj je nyní přimrazen a stojí jako zkamenělý. Když je zaklínač spatřil a poznal, kdo jest, a věci své mu odňal, propustí jej slovy: „Stojíš tu ve jménu všech ďáblů a ve všech svazcích ďáblíků; i jdi a odejdi ve jménu všech ďáblů a ďáblíků ve způsobách ďábla!“

(Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček, jenž do domu štěstí přináší. Lidové pověrečné texty, čáry, zaříkadla a magické úkony vybral a uspořádal Miroslav Huptych. Prémie Klubu přátel poezie, Československý spisovatel Praha 1991, str. 195)

Weles 15,6
str. 87/88



-aav- 12/04/2002

úterý 3. prosince 2002

Korentury Welesu 15,6 zdárně doputovaly mezi Brnem a Opavou a Opavou a Brnem ke svému cíli, od zítřka vše spočne v rukou tiskařových.
Z básnických příspěvků tohoto čísla jsme našim čtenářům dlužni už jen jediného autora. Tady je...

Báseň pro tento den:

Lenka Slívová
xxx


Stromem mezi lesem
du já
Vítr ale mírný
du já

Kaple přímo v krvi
Jede vlak
Pole roztřesené
Asi tak

Weles 15,6
str. 13



-aav- 12/03/2002

pondělí 2. prosince 2002

Báseň pro tento den:

Paweł Szydeł

* * *

noc mami nas i ogłupia
bo nocą
świece we włosach skrzą się

w porannym świetle
już nie to
wszystko jest szare

dawno przejrzałem
wiem to najlepiej
za drzwi nie wpuszczam
z progu odpędzam
zmory dawnych błędów
pomyłek
nie do wybaczenia

gdyby nie to
że siebie łatwiej usprawiedliwić
podciąłbym żyły
wszechobecnego
nadzwyczaj dobrego
samopoczucia

--------------------

* * *

Noc nás mámí a ohlupuje
protože v noci
jiskří svíce ve vlasech

v ranním světle
už to není ono
všechno je šedivé

dávno jsem prozřel
vím to nejlépe
nevpouštím do dveří
vyháním od prahu
přízraky dávných chyb
omylů
jimž nelze odpustit

kdybych se nedokázal sám
rozhřešit nejlépe
přeřezal bych žíly
všeobecnému
nadmíru dobrému
sebevědomí

Přeložil Libor Martinek

Weles 15,6
str. 42



-aav- 12/02/2002