sobota 31. prosince 2005



< < < < < < < < < < < < < < < < < <
Výhoda bezčasí

sborník autorů edice jedna báseň

Petr Bukovjan
Jakub Čejka
Aleš Glac
Nela Hanelová
Jakub Kostelník
Jan Němec
Jiří Popelínský
Martin Černer

128 stran, brožovaná vazba, 89 Kč
Objednávejte zde


< < < < < < < < < < < < < < < < < <

neděle 28. srpna 2005




Naším přáním je vydávat poetickou revui,
kterou by byl požitek číst...


Internetový Portál české literatuty přináší v rubrice aktuality rozhovor Radima Kopáče se šéfredaktorem Welesu Miroslavem Chocholatým.

K přečtení zde...






sobota 20. srpna 2005

středa 20. července 2005



Právě vychází
WELES 22

Dvaadvacáté číslo Welesu začíná expresivně, básně Romana Szpuka mají až horečnatý náboj, jsou plné vzruchů, sebezpytů, zvolání, ale také velmi senzitivního pozorovatelství. V básnickém bloku jsou tentokrát hned tři básnířky – Tereza Riedlbauchová, Diana Tuyet-Lan Nguyen a Marcela Pátková. V jejich básních lze najít řadu typicky ženských motivů a motivací, byť u každé trochu jinak. Nad tím, které to jsou, může čtenář přemýšlet sám, nebo společně s Miroslavem Chocholatým ve studii věnované poesii jedenácti mladých autorek. V beletristickém bloku dále najdete básně Milana Děžinského, Zdeňka Volfa, Tomáše Mazáče či Vladimíra Šrámka a povídku Jaroslava Žily.
Pásmo je věnováno Václavu Kahudovi, přináší téměř neznámou juvenilní poesii a prózy či jejich úryvky z různých období, uzavřeno je glosou Petra Hrbáče. Pokud Vás beletrie v letním vedru zcela nevyčerpá, čeká Vás ještě bohatá nabídka „poučná“ v oddíle Studie (Harákovo Trojí svědectví věnované Halasovi, Zahradníčkovi a Kunderovi) a v dalších pravidelných rubrikách. V Slezském studiu lze například putovat po hrabyňských rovech s Ivanem Motýlem, v Krajinomalbách Českým středohořím s Karlem Kunou. Weles provází fotografie Gabriely Albrechtové.

- - -

V případě zájmu o předplatné nás prosím kontaktujte na adrese redakce. Děkujeme.

Weles je možno zakoupit např. u těchto knihkupců:
- Brno, Skleněná louka, Kounicova ul.
- Brno, Knihkupectví Spolek, Orlí ul.
- Brno, Knihkupectví Academia, nám. Svobody
- Olomouc, Knihkupectví Studentcentrum, Křížkovského ul.
- Ostrava, Knihkupectví Atrforum, Puchmajerova ul.
- Ostrava, Dům knihy LIBREX
- Zlín, Knihkupectví Archa
- Uherské Hradiště, Dům knihy Portal
- Náchod, Knihkupectví Horová & Maur
- Praha, Knihkupectví Academia, Václavské nám. 34
...

Distribuce KOSMAS (žádejte u svých knihkupců)...

Objednávejte zde.


čtvrtek 5. května 2005



Básně pro tento den

- - -

Jan Němec

* * *

ve zvonici
když dozní zvony
a kov ztuhne
je náhle slyšet jen tikání hodin

tak se cítí muž
když vstává z ženy

ženě však
ve zvonici
když dozní zvony
a vzduch zřídne

srdce se utrhne
dolů k oltáři

- - -

* * *

a po vší té odhodlané rozhrdlenosti
překřikování nicoty
hřebelcování
a nožířství

po uhranutí náhrudním kamenem živých
vytmelení samoty
srdcadlení
a bytí

zdušeně být opět smlčen v mléce
nedosněn
a roztajen

- - -

23. 2. 2004, 6:30

kdyby to prostě technicky nebylo možné

kdyby nebylo možné milovat se s někým
než koho miluješ

kdyby nebylo možné psát básně
než pravdivé

a kdyby nešlo myslet Boha
než skutečnost

kdyby se prostě rozsvítila pitomá červená kontrolka
a turniket kalhotek
turniket knižních hřbetů
a turniket kostelních vrat
provždy se zasekl

jenže ono to možné je
jde to
a drápem Sfingy je v nás vyryto
že není těhotenské nutnosti ani pupeční šňůry
mezi naším skutkem a naším uskutečněním

v tomto lese
kde v krmelcích jsou pochováni ptáci
a z krmítek žerou hladoví jeleni
v tomto lese jsme svobodni všemi možnostmi

nelásky nebásní a nebohů

a turnikety jak řehtačky se točí
točí
točí
slyšíš
jak se točí

- - -

Stýskadla

ručně vyřezávaná
jako staří andělé
vyhmataná
do almužních misek

že někdy i stíny jsou nášlapné
a srdce člověku zalehne

a bílá stýskadla
pro dvě almužní misky naruby
stýskadla prostřed noci
mé tamtamy

- - -

* * *

milovali se způsobem
jsouještělidékteříberouvoduzřeky

mraky byly plné hlíny
a také divoké husy

a pak se rozešli

rozešli se k moři
a řeka byla modrá a zelená
a řeka byla most

- - -

Památce Ivana Diviše

I.
řekněme si to
svět funguje na kundičku
na dvoutaktní zážehový motor se vstřikováním

---------------------
že když to vidíš
---------------------
---------------------
---------------------
nestačíš se diviš
--------------------

II.
a On ------------- ?

právě že potrubní poštou dívčích pohlaví
sám sobě posílá milostné dopisy
na známce každého jedinečný obličej

III.
--------------------
--------------------

a to Ivan
sotva si odšrouboval víčka
ze zavařeniny loňských očí

- - -

Jan Němec (*1981 v Brně), žije v Poličce.


středa 27. dubna 2005



Občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost a Skleněná louka
si Vás dovolují pozvat na

Autorské čtení
JANA NĚMCE
&
MARTINA SCHWARZERA


Host: ONDŘEJ SLABÝ

Skleněná louka, půdní prostory Místo Galerie
Kounicova 23, Brno
středa 4. 5. 2005, začátek ve 20 hodin

- - -

Jan Němec
* * *


zde stojím
svislý
a ošoupaný zevnitř

jako zima nemám nic
ale jako zima s dětmi
o sebe se napůl rozdělím

- - -

Martin Schwarzer
Pod lampou


moci se zastavit
moci se zastavit a ohlédnout
viděl bych zcela jiný park
a docela jistě též lavičku
na které náhle nesedím

- - -


pondělí 4. dubna 2005



Občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost a Skleněná louka
si Vás dovolují pozvat

na komponovaný večer ku příležitosti vydání
21. čísla Welesu


Vystoupí
: JAN BALABÁN
: MARTIN FIBIGER
: PETR HRBÁČ
: PETR HRUŠKA
: VÍT SLÍVA
: JAN SOJKA
: JOSEF STRAKA
: BOGDAN TROJAK

Skleněná Louka, půdní prostory Místo Galerie
Kounicova 21, Brno
pondělí 18. 4. 2005, začátek ve 20 hodin

Pořadem provází Petr Čermáček

- - -

> > > obsah Welesu 21 > > >

poezie
Pavel Rajchman: Jako vrhat sny
Kateřina Rudčenková: Zprávy o cizím štěstí
Tomáš T. Kůs: Příbytky
Jan Sojka: Třeba opít strach
Kateřina Bolechová: Jsou věci kterým nerozumím
Lukáš Marvan: V tom snu jsem chtěl uniknout
Jiří Popelínský: Poslední okurku z omniovky

próza
Patrik Linhart: Minerální život

pásmo
Jan Balabán: Neuhýbavě vedená diagnóza
Petr Hruška: Vážně (nad tvorbou Jana Balabána)

krajinomalby
Jiří Staněk: Lomec
Lubor Kasal: Krajina žižkovská. Krajina strašnická…

studie
Iva Málková: Tendence v současné poezii?

fotografie
David Židlický
Ladislav Plch: Fotograf mizejících světů (O fotografiích D. Židlického)

slezské studio
Bogdan Trojak: Pláň od Hlučína k Berlínu

překladatelská huť
Xóchil A. Schütz: Tvého těla zem
(Překlad Radek Malý)

šramoty
Vladimír Šrámek: Léta sklizně

kritiky a recenze

- - -

Vychází 8. 4. 2005
Objednávejte na adrese redakce.


pondělí 14. března 2005



Na přelomu roku spatřilo světlo světa prvních šest exemplářů nové pohlednicové edice jedna báseň. Ukázkou ze své tvorby se dosud představili

01. Jakub Čejka

02. Nela Hanelová

03. Aleš Glac

04. Jakub Kostelník

05. Petr Bukojvan

06. Jiří Popelínský



čtvrtek 3. března 2005




Internetové stránky Městské knihovny v Praze přinesly minirecenzi na básnickou sbírku
Petra Špangera: Dům ani ne k životu.

Plné znění článku je k dispozici zde
V případě zájmu objednávejte adrese redakce.
Distribuce Kosmas
Děkujeme.



pondělí 10. ledna 2005



> > > PŘEDPLATNÉ WELESU 2005

Welesem 20 se uzavřelo předplatné na rok 2004.
Zvýhodněné předplatné na rok 2005 (4 čísla) činí pouhých 240 Kč
(včetně poštovného a balného).

Objednávky přijímáme na adrese redakce.
Děkujeme.


úterý 4. ledna 2005



Z recenzí...

JEDENAČTYŘICET POCESTNÝCH ANEB VELEVELEWELES
Cestou. Básnický almanach Welesu 2003
Weles, Brno 2003


Vladimír Novotný
Tvar 18/2004, str. 23

Wendryňské literárně-estetické společnosti neboli Welesu se zalíbilo ve vydávání tematických almanachů, které zároveň prezentuje jako samostatnou přílohu poetického magazínu Weles. Na počátku, tedy v letech 1996 a 1997, byly almanachy věnované zimě a pak ženě, pak měl přijít na řadu déšť, o tomto almanachu se ale dočítáme truchlivou charakteristiku, že zůstal „již nevydaný“. Nyní, po sedmileté prodlevě, je na světě třetí tematický almanach s podtitulem Básnický almanach Welesu 2003 a s názvem Cestou. (V tiráži stojí podobně jako v běžných číslech Welesu, že jde o samostatnou knižní přílohu Vendryňského poetického magazínu Weles; z povltavských dálek si netroufáme rozhodnout, zdali je správně Vendryňský, anebo Wendryňský!) Na záložce čteme úryvek z doslovu brněnského kritika Miroslava Chocholatého, který jako by popíral název almanachu: hovoří totiž o cestách „v různých proudech současné poezie“, nikoli o cestě jediné ani místním či časovém určení „cestou“, byť se jeho zamyšlení jistěže odehrává v intencích heideggerovského „cesta vede“, ať kritik vyzvedává „existenciály našeho bytí“ nebo „obecnější konstanty bytí“.
Než se však porozhlédneme po autorských postavách putujících po těchto cestách/této cestě nebo účastých v almanachu ve stavu mysli „na cestě“, zastavme se u sudiček daného sborníku anebo u jistého sudičkovství, které doprovázelo jeho genezi. Redaktoři v tiráži nejsou uvedeni. Zato se dovídáme, že almanach měl hned tři editory: Miroslava Chocholatého,Vojtěcha Kučeru a Pavla Sobka, čili jednoho mladšího teoretika a dva mladé básníky. A poněvadž v publikaci není málem nic, co_by plnilo roli ediční poznámky, nezbývá než si lámat hlavu, podle jakých kritérií sudičky editorské postupovaly a zda si nějaká kritéria stanovily.
Aspoň cosi je v tomto smyslu naznačeno v kontemplativním doslovu M. Chocholatého (Na křižovatkách cest i slov), který by si zasloužil důkladnější reflexi, zůstaňme však u jeho nastínění editorských zásad: „Záměrem vydavatele bylo představit čtenářům různé podoby soudobé básnické produkce, tematicky spřízněné motivem cesty. … Almanach prostřednictvím textů současných básníků ... formou jakési mozaiky textů vytváří rozmanitý obraz života. Jedním z mála kritérií bylo omezení věkové, čili zacílení na autory mladší čtyřiceti pěti let. … Kniha představuje básníky již etablované (autory nejméně jedné sbírky) spolu s těmi, kdo na svůj knižní debut teprve čekají.“ Posléze má Chocholatý za to, že zvláště „střety a průniky textů básníků narozených v sedmdesátých letech 20. století s jejich mnohdy o téměř deset let mladších kolegů nabízí zajímavé spektrum současné tvorby“.
Z toho vyplývá, že důraz byl při výběru autorů položen zvláště na tvůrčí konfrontaci dvou pokolení, zatímco na ostatní zbyla spíš úloha pomyslné dekorace a jejich výběr musel být také dost nahodilý, neboť u kterého poetického tvůrce nenajdeme motiv cesty, kdo se tomuto projevu bytí v čase vzpírá či vzpěčuje? Z těch „starších“ (dámy prominou), narozených před rokem 1970, je ve vybrané jedenačtyřicítce literátů spřízněných motivem cesty (právem!) zastoupena celá řada poetů: Martin David, Robert Fajkus, Radek Fridrich, Ivo Harák, Petr Hrbáč, Petr Hruška, Lukáš Marvan, Petr Motýl, Renata Putzlacher, Pavel Rajchman, Viktorie Rybáková, Roman Szpuk, Petr Španger, Lubor Vyskoč a Jaroslav Žila – a na debut čekající Kateřina Bolechová, František Ryčl a Michal Stránský. To je ale skoro polovina, povězme s nadsázkou! A copak jejich „střety a průniky textů" v tvůrčím srovnání s básnickou tvorbou Chocholatým akcentovanou generací autorů třicetiletých a dvacetiletých nenabízejí taktéž zajímavé komparace?
Čas kvapí a dnes už některým z uvedeného výčtu naskočilo roků šestačtyřicet. Jistěže v žádném výběru nemohou defilovat všichni, kdo stojí za zmínku či arcizmínku, nicméně: jsou-li zde i básníci r"očníku 1958, proč a Z jakých nepochopitelných příčin tady chybí Lubor Kasal??? A Jiří Staněk? A Norbert Holub? Nebo Jiří Dynka? A z dalších třeba J. H. Krchovský, Vít Kremlička, Milan Ohnisko? L. Marvan je ve sborníku Cestou zastoupen básněmi, které už roku 2002 vyšly knižně ve sbírce Noční cesta denní krajinou. Jistě: všichni v almanachu opravdu být nemohou, někteří literáti možná nereagovali včas na výzvu editorů, pranic se o tom nedovíme, ale že by připomenutí + chybějící poetové nereflektovali kategorii „cesty“, ne-do-utvářeli „rozmanitý obraz života“? Bez nich je spektrum různých podob současné poezie jaksi ochuzené, což jest škoda zejména pro celkový estetický účin textů shromážděných v almanachu. Neboť v soudobé poezii právě tito tvůrci, svými cestami jdoucí, tvoří evidentní milníky i pro cesty jiných, byť nedostali prostor v almanachu Cestou.
A kdo je v této publikaci zastoupen nejvíce? Maximem se stal počet pěti básní, přičemž jen jeden básník (L. Vyskoč) má celou pětici soustředěnou v jediném (zde: čtvrtém) oddílu, kdežto, verše ostatních jsou povětšinou rozptýleny po oddílech několika. Kromě Vyskoče zde má pět básní ještě Ivo Harák, Petr Hruška, Lukáš Marvan, Renata Putzlacher, Martin Stöhr, Roman Szpuk a Petr Španger, čili povýtce ti o něco starší. Naopak jen jednou, zato dlouhou básní je tu uveden Miloš Doležal, dvěma básněmi (až na pár výjimek, nikoli pokaždé opodstatněných) se představují čekatelé na knižní debut. Není třeba pochybovat o tom, že editoři vesměs výbírali dobře, ale je zároveň nezbytné pochybovat o jejich kritériích výběru a ještě víc o editorském způsobu členění knihy. Osou prvního oddílu je totiž čas, osou druhého pojmy jako alej, hřbitov, most, prý tedy důraz na „pevné časoprostorové souřadnice“, ve třetím prý dominuje pohyb, hledání nového místa, nového obzoru, konečně ve čtvrtém oddíle máme vstupovat do světa zjitřené obraznosti snu.
Stačí si však přečíst namátkou závěrečný text almanachu, tj. báseň Lubora Vyskoče Svou loď vedu na moře (zařazenou do „snového“ oddílu), a zakrátko v ní rozpoznáme příchylnost či příslušnost ke všem čtyřem tematickým okruhům: už v názvu je pohyb, už v prvním verši čas („jedna láska končí“, píše se též o prenatálním období), jsou zde i časoprostorové souřadnice (loď, moře, kotevní lano, telefon…) a jde vůbec o snovost, o sen? Valná většina zvolených textů by věru mohla figurovat i v jiných oddílech, některé ve všech čtyřech. Zdá se, že členění do čtyř oddílů jenom kamufluje zásadní poslání almanachu: být více či méně reprezentativní vizitkou i antologií části novější poezie.
Pro toho, kdo je však s její soudobou scenerií obeznámen, tomu vybrané ukázky nepřinášejí nic převratně esteticky nového, jindy ho utvrzují v tom, jaký poetický nature1 je i nadále bytostný pro toho nebo onoho básníka, ať jde třeba o Petra Fabiana, Roberta Fajkuse, Petra Hrušku, Vojtěcha Kučeru, Radka Malého, Petra Motýla; Pavla Rajchmana nebo Viktorii Rybákovou. A je sympatické, že podobně výrazný básnický naturel se prosazuje i u dalších autorů, jak můžeme usuzovat přinejmenším podle textů uveřejněných ve sborníku Cestou. V tomto smyslu je možné ocenit vydatnou řadu básní: ryzí čtenářské potěšení mi způsobily třeba Harákovy verše Přišlas? a Zbývají torza, aforistický minicyklus Mjchala Jareše Zimou: Kam?, Kůsův Konec léta, Stöhrovy básně Marnost a Poslední a první – a jistěže i některé další (Kotenovy, Libigerovy aj.). Největším objevem se mi však staly invenční strofy Ladislava Zedníka: díky za ně! Naopak mě zklamaly, verše Renaty Putzlacher: jejích pět polských básní je ostatně přetlumočeno hned třemi překladateli, pokaždé autorčině generaci věkově vzdálenými.
Čteme-li si tedy v almanachu Cestou v tvorbě jedenačtyřiceti básnících pocestných, bezděčně přitom potlačujeme myšlenku, že ne všichni si vědí na cestě rady: pouť básnická je notně široká, má hojné meandry i časoprostorové modifikace. O to víc však na této „cestě“ postrádáme nejenom ty starší, ale i mladší tvůrce, kdož nepochybně obohacují řečené „zajímavé spektrum soudobé tvorby“. I Proto se bláhově dotazujeme: kampak se z mladých a mladších, též spřízněných s „cestou“ (nad nepřítonmostí lecterých starších jsme lamentovali výše), poděli například Milan Děžinský, Jakub Chrobák, Vít Janota, Martin Langer, Petr Maděra, Gabriel Pleska, Tomáš Přidal, Viki Shock, Milan Šedivý, Josef Štochl, Marek Toman, Bogdan Trojak, Jaromír Typlt, Zuzana Vajnerová a četní další, kteří už vydali alespoň jednu knihu veršů. A vůbec žádné spektrum naší novější poezie si nedovedeme kloudně představit bez básnických textů Boženy Správcové a Kateřiny Rudčenkové, resp. bez vysvětlení, proč se tvůrčí cesty těchto básnířek tolik záhadně minuly zrovna se vkusem editorů sborníku Cestou.
V dané podobě máme zřejmě co činit „jedině“ s básnickým almanachem Welesu, nikoli s mnohotvárným spektrem nejnovější české poezie. Jedenačtyřicet autorů je sice velewelehodně, moh1 by to však být daleko výraznější „rozmanitý obraz života“, kdyby celá plejáda významných osobností nynější tuzemské poetické produkce nezůstala z vůle (rozmaru?) editorských sudiček stát odstrčena opodál. Anebo platí, co v Cestou praví Roman Szpuk, že nejsou „žádné cesty, jen hvězdy pohnuté“?

- - -

Almanach je možno objednat na adrese redakce.
Distribuce KOSMAS.