středa 4. prosince 2002

Weles 15,6 je v tisku. Vybíráme z Části zábavné a poučné:

Státi jako štok a hleděti jako kozel...

Zámek zloděje. Stane-li se, že by někdo tobě chtěl v noci něco ukradnouti, a ty to zpozoroval, ven vyjíti ale bys se obával, aby tobě nemohlo býti na zdraví nebo na těle ublíženo, můžeš zloděje přimraziti a zadržeti tak dlouho, až přijdeš a bezpečně k němu přistoupíš a se přesvědčíš, kdo jest, i věc odňatou opět mu vezmeš. Říkej následující slova, jež zovou se zámek zloděje: „Všechen můj statek a všechno jmění mé nechť je svázáno skrze pět ran Krista Ježíše ukřižovaného. Co Kristus ve městech a vesnicích čítal na pokání, to já čtu všem zlodějům a zlodějkám k pokání, aby nemohli hnouti ani rukama, ani nohama. Ve jménu Boha Otce † Boha Syna † Boha Ducha † svatého. Pokánlivá žena, všemožná matka šla cestou, vedouc dítě své milé za ruku. I přišli tři zloději a chtěli její milé dítě ukradnouti. Matka řekla: „Svaž, svatý Pavle, jako byl svázán svatý bratr tvůj Petr provazy železnými, svaž zloděje ty božíma rukama, božími slovy pravého Pánaboha,“ a zlodějové byli svázáni. Tak i já prosím, aby zloděj neb zlodějka svázáni stáli a nikam se nemohli hnouti. Ať stojí jako štok a hledí jako kozel, a musí mi sčítati všechny pařezy a koly, které jsou mezi nebem a zemí po všem světě. Musí ještě déle státi a se neohlížeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, musí mi sčítati všecky hvězdy na obloze nebeské, které svítí, a musí ještě déle státi a se neohlížeti, se nehýbati a neodejíti, musí státi jako štok a hleděti jako kozel, a musí mi sčítati všecky krůpěje deště, které z nebe padají, všecko listí, které na stromech roste. Ty, zloději, musíš ještě déle státi, ani se neohlížeti, ani odcházeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, a musíš ještě déle státi a mně sčísti všechen písek na břehách mořských a v hlubokosti mořské. Musíš ještě déle státi a nikam neodcházeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, až já tě svýma očima uhlídám a svým jazykem tobě odpuštění dám. Stůj tu ve jménu ďábla, aby byl do nebe poslem, ve jménu čertově. To já čtu tobě k polepšení ve jménu Boha Otce † Boha Syna † i Ducha svatého † Amen.“ – Zloděj je nyní přimrazen a stojí jako zkamenělý. Když je zaklínač spatřil a poznal, kdo jest, a věci své mu odňal, propustí jej slovy: „Stojíš tu ve jménu všech ďáblů a ve všech svazcích ďáblíků; i jdi a odejdi ve jménu všech ďáblů a ďáblíků ve způsobách ďábla!“

(Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček, jenž do domu štěstí přináší. Lidové pověrečné texty, čáry, zaříkadla a magické úkony vybral a uspořádal Miroslav Huptych. Prémie Klubu přátel poezie, Československý spisovatel Praha 1991, str. 195)

Weles 15,6
str. 87/88



-aav- 12/04/2002

Žádné komentáře:

Okomentovat