Čtěte:
Ivan Motýl: Přehled kulturních časopisů z Ostravska
(Mladá fronta - DNES, Moravskoslezské vydání, 7. 4. 2003, str. 04)
Kulturním časopisům se v kraji dýchá těžce. Vždyť podle dobové glosy je to „kraj klasické tmy kulturní“
Z historie
Kulturním a uměleckým časopisům se na Ostravsku vždycky dýchalo nesnadno. Vždyť už dobová glosa z Ostravského deníku z roku 1906 jen trpce komentovala, proč Ostravsko nemá vlastní kulturní periodikum: „Je to země klasické tmy kulturní, beznadějným úhorem, kde dařilo se nanejvýš parazitům civilizace, nikoliv civilizaci samé!“
Ostrava - Podle Ostravského deníku stálo Ostravsko v roce 1906 na „kulturně nejnižším stupni“. Ohlášenému prvnímu ostravskému kulturnímu periodiku s názvem Moravsko-slezská revue proto deník nedával žádnou velkou šanci na úspěch. V přívozské tiskárně Birgus a Riedl se přesto Moravsko-slezská revue nakonec tiskla až do roku 1917, kdy se redakce definitivně přestěhovala do Brna. Ve skutečnosti byl časopis více brněnským než ostravským periodikem již od svého počátku, což byla především zásluha slavných bratří Mrštíků, kteří v časopise řídili literární a uměleckou část. Také meziválečné pokusy o vydávání kvalitního kulturního periodika nepřekročily regionální význam (například Černá země Vojtěcha Martínka), snad s výjimkou literárního časopisu Poesie (1931-1934), jehož vydavatelé se mimo jiné snažili přibližovat moravským a slezským čtenářům nová jména současné polské literatury. Po druhé světové válce se na Ostravsku především agitovalo, méně už umělecky tvořilo. „Například čtrnáctideník Kulturní list, který vycházel v roce 1949, byl především tribunou k prosazování kulturního programu komunistického režimu. Každé číslo doplňovaly citáty ze sovětských stranických dokumentů,“ hodnotí jeden z takovýchto žurnálů literární vědec Miroslav Zelinský z Ostravské univerzity. Neustálými oslavami komunistického režimu byly poznamenány také první ročníky ostravského kulturního časopisu Červený květ, který v kraji vycházel od roku 1956. Sotva však v roce 1968 do redakce zavál čerstvý vánek „pražského jara“, zadusila časopis normalizace. Normalizační kulturtrégři s přípravou vlastního časopisu příliš nespěchali. Časopis Kulturní měsíčník začali vydávat až v roce 1976, přičemž ho podřídili přímému stranickému dohledu. Vždyť vydavatelem časopisu se stal Městský výbor KSČ. Kulturní měsíčník se neslavně proslavil mimo jiné citacemi z projevů místních komunistických funkcionářů, které byly v tučných rámečcích roubovány mezi ostatní kulturní příspěvky. K nezapomenutelným patří například slova tajemníka KV KSČ Ladislava Brumka, která Kulturní měsíčník přetiskl v roce 1988: „Patříme k několika málo státům na světě, v nichž dělnická třída vlastní zbraně pro případ, že by bylo třeba socialistickou republiku hájit. Dát dělníkům zbraně se neodváží ani ten nejdemokratičtější buržoazní stát.“ Po roce 1989 zmizela ideologie, ale na čas také kulturní časopisy. Až teprve v roce 1994 a 1995 se objevují dvě nová umělecká periodika - Landek a Modrý květ. Landek zaniká po čtvrtém čísle, Modrý květ po osmém. Ve stejné době vzniká v Opavě časopis Alternativa, který sice vychází podnes, ale jeho velmi nepravidelné vydávání z časopisu činí spíše sborník „spřízněných duší“. Hranice regionu tak překročil jen literární časopis Weles, který začal v roce 1996 vycházet ve Vendryni u Třince. Dnes je připravován v Brně a patří mezi nejpřednější domácí literární periodika. V „kraji kulturní tmy“ se ale stále někdo nový snaží rozsvítit. Nejnověji tvůrci ostravského kulturního časopisu Protimluv.
Seriál Noviny a novináři připomíná jednou za měsíc zaniklé novinové i časopisecké tituly v kraji.
-----------------------------------
Báseň pro tento den:
Ivan Motýl
Manželství o kterém Karin neví
Vladivoj hasič zvaný Vláďa
jeho kamarádi požárníci
v rockovém klubu zachránili by snad mrtvou
tuším že Polku ze dna krakovských kostelů
tuším bohužel málo
sám mrtev natřikrát a třikrát polepšený lotr
naposled s pomocí Karin
světící nábojnicí při ranním polibku
dlouho neukojeného splynutí obličejů ve výčepu
sám hledaje hasiče požárník Vláďa nás v něj uveď
tedy hvízdálka starého čerta a Karin v rozkvětu dne
který byl ukončen chvilku po svítání
pivo pro hvízdálka a letmý hvizd
s pochodujícími alkoholiky
ze schodů před hospodu
ze tří zkamenělých stupňů uhynulé noci
a čtvrtý až s Karin za stolem s oceláři
právě se vrátili z noční a jejich svlažované ingoty
netěší pohled na líbánky
poměrně mladé rty nestrhané železem
jen společnou nocí v promilích draka
stůl pomalu doutná pod popelníkem
dým skrze dusno pečlivých odlitků svalů
ztrácí se Vladivoj
nebyl zde bohem povolán jako dusič a náhodný slepec
vzápětí Karin ztrácí veškerý světa zbytek
když stejně zbýval než malý ostrov
menší než Vítkovice
povídám kolem vašich železáren si chodím jenom plivnout
a Karin mi padá hlavou do klína
ještě není pozdvižení v sále
jen krátká akrobacie
přes stůl cvičená chobotnice a cirkusová paže
pocit kravaty před zkouškou z dialektů
a stálý klid
heilige Nacht
zjebany den
má manželka se unavila
v noci jí nedá spát černá sova města v odpuštění
hospoda a vítr praskají ve švech
vlasy manželky strnuly před rozpoznáním skutečnosti
pláču a hladím je v neprospěch hromádky neštěstí
která se za okamžik zřítí pod stůl
konečně jarmark
kupci z okolních židlí sledují nadšeně představení
Goliáš Bivoj přemáhá v sobě svini
a její sestru chytá do náruče
vstupné si platím sám v nedopitých sklenicích
avšak drama zůstává s dobou pozadu
válelo se tu už tisíc podobných i když jim chybělo
naše mládí
oko je kritické oko shůry zespoda
jen oni vědí rozřešení
znám je jim flígr
a flígr letí po schodech se mnou
a Karin bez manželství
Weles 6 (2/97)
-aav- 4/09/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat