Gerardo Beltran
Ženy z Alkmaaru
Pro Alexandru op de Weegh
Ženy z Alkmaaru
se v Alkmaaru narodí,
v Alkmaaru udělají první kroky,
zlehka je Alkmaar naučí vydechovat všechna svá jména,
vyrůstají, učí se, kvetou v Alkmaaru,
v Alkmaaru krvácí a pláčou.
A v Alkmaaru se také zamilují:
poprvé,
podruhé,
potřetí.
Tančí, studují, pracují v Alkmaaru.
V Alkmaaru se provdají
za muže z Alkmaaru
(svatební cesta k moři
ne moc daleko od Alkmaaru).
V Alkmaaru se z jejich těl rodí nový Alkmaar.
V Alkmaaru jsou z nich matky:
pečují, vychovávají, živí,
mezitím Alkmaar odráží rysy jejich tváří.
Také tam, v Alkmaaru, kladou ženy z Alkmaaru jisté otázky,
mají jistá přání:
užívají si, litují, mučí se, vzpouzejí
a vláčí za sebou stíny z Alkmaaru.
Jednoho dne jejich dcery, ženy z Alkmaaru,
z nich udělají báby
a porodí další ženy z Alkmaaru,
které mezi sny naslouchají příběhům
o tom, co kdysi býval Alkmaar.
Tam, v Alkmaaru,
ženám před očima umírají jejich milovaní
a v Alkmaaru samy umírají,
aby je pohřbili
na starém hřbitově v Alkmaaru.
A snad mají pravdu,
protože v podstatě
je země v Alkmaaru
stejná jako všude jinde.
Ze španělštiny přeložila Markéta Pilátová
Weles 11
str. 27
-aav- 1/30/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat