Jakub Grombíř
Třinec
Děvčata s duší záhadnou
hemží se v ulicích Třince
čekají, až odsud vypadnou
čekají na svého prince.
Nad městem šedivá obloha
jen noviny přečíst a...
Tam není už místo pro Boha
však pro lidi je tu dost místa.
U cesty, hrozivě spanilý,
tyčí se stadion zimní
sídliště cení své panely
ranní sliz z oka si vymni.
Černý dým vychrlí komíny,
žár sálá z vysokých pecí
je sladký jako bič dominy
jemný jak drátky klecí.
Snad jednou Bůh prohlédne prolukou
skrz mraky na město Třinec
vezme je šetrně do rukou
zavěsí na zlatý klinec.
Weles 8 (1/98)
str. 16
-aav- 1/20/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat