Marcel Goryl
Ona
Naposled včera
uhnul Valerián o píď,
bez sebe vzteky
rozsekal vlákna,
sedl si na pařez
a plakal,
rozhlédl se
a uviděl ji,
holku rozevlátou, rezavou
a krásnou,
srdce mu začalo tlouci mnohem rychleji,
nic kromě ní nevnímal,
škrábal se na bradě
a najednou mu bylo hej,
zbytek dne myslel na ni,
pro dnešek opustil přátele,
dokončil své denní povinnosti,
zhlédl svou podobiznu v kaluži,
očistil si boty,
zvesela si vyšel lehnout do mezí,
v duchu si představoval,
že ji zase někdy potká.
Weles 3 (Léto 1996)
str. 21
-aav- 1/16/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat