Vojtěch Kučera
Taky věda
(O alkoholu trochu jinak)
Už si nevzpomínám, kdy jsem ho uviděl poprvé, a ani teď jsme se nesetkávali příliš často. Oba jsme studovali v Brně, takže jsme na sebe čas od času narazili v některé z brněnských hospod, kde jsme pak vedli hluboké rozhovory, analýzy a syntézy pro náš věk vcelku příznačné. Studoval geografii. Několikrát jsem se z něho pokoušel dostat, co že to vlastně je, ale jemu se vždycky jen rozzářila očka, a mávaje kolem sebe rukama, nadšeně gestikuloval něco o fascinaci prostorem.
S vidinou zoufale se blížícího konce dětství přišla jednou řeč na školu, diplomové práce a ostatní věci podobného kalibru. Vycítil jsem svou šanci konečně z něj vytáhnout pečlivě střežené tajemství té jeho Geografie a udeřil přímou otázkou:
“O čem píšeš diplomku?”
Šibalsky se usmál a po chvilce mlčení odpověděl:
“Něco jako,Venkovská hospoda jako element tvorby veřejného mínění‘, ale přesný název si nepamatuju...”
Zíral jsem na něho jako vyjevený a nevěřil svým uším.
“Si děláš srandu, ne? Tohle že je tvoje diplomová práce?”
Chvilku se kochal mou bezradností a pak s tajemným přídechem prohlásil:
“Konečně budu mít při návštěvě hospod nějaké Poslání,” a rozvyprávěl se, že tam vlastně bude chodit pracovat a že je to hrozně důležité, protože to před ním ještě nikdo nedělal a tak, a začal popisovat, do kterých vesnic bude jezdit, že už to má všechno promyšlené, ale že to taky bude pěkná fuška, něco z těch lidí v hospodě vytáhnout, a že by nerad někde dostal přes držku. Mluvili jsme o tom tehdy notnou dobu a já jsem pojal jistý záměr. Při loučení jsme se dohodli, že až to napíše, že si to od něj půjčím, a pokud mu to nebude vadit, něco z toho vyberu pro časopis. O Welesu věděl a občas si z něho i něco přečetl. Souhlasil.
Některé obce kolem nás mají velmi krásná jména. Ty jeho pečlivě vybrané “Zapadákovy” patřily mezi ně: Hlína, Javůrek, Křoví, Haluzice, Hostětín, Zlámanec, Hrčava, Košařiska, Smilovice - v pořadí podle oblastí, s nimiž pracoval, anebo - řečeno jinak - podle oblastí, které podrobil vědeckému výzkumu. Kde leží? Hlína je kousek od Ivančic, Javůrek a Křoví mají nejblíže k Velké Bíteši, Haluzice a Hostětín jsou nedaleko Slavičína, ze Zlámance je nejblíže do Uherského Brodu, z Hrčavy a Košařisk do Jablunkova, ze Smilovic do Třince. Nic? Tak tedy: Brno - Uherské Hradiště - Český Těšín, Morava a Slezsko ze tří stran, tří pohledů.
Najezdil se pěkně, většinu si platil sám, ale byl rád za ty vesnice, do kterých by se jinak určitě nedostal. Ani by nevěděl, že jsou. A ony byly a on byl v nich, zkoumal, bádal, zjišťoval. Jednou mi vyprávěl, jak se o něj ve Zlámanci po zavíračce pohádali štamgasti, ke komu půjde spát. Nakonec vyhrál ten, co si k němu přisedl první. U slivovice, kvašáků, lahváčů a uzeného potom seděli v kůlně až do rána. Do čeho jde, nevěděl ale nikdy. Nejhůř mu bylo v Košařiskách, před chlapem o hlavu vyšším, řekněme po osmé dvanáctce Radegastu a nějakém tom rumu. Tehdy byl rád, že byl rád, a nakonec to nějak ukecal. Ve Smilovicích na něho vyrukoval pro změnu bývalý estébák, samozřejmě řádně přiožralý, že to nenechá jen tak a že se bude prověřovat a ověřovat a že tady přestává všechna sranda. Díky chlapům kolem přežil i tohle – “vždyť je to student, tak ho nech být”. Být student, to není špatná práce.
Oficiálně se to jmenovalo “Netradiční přístupy k výzkumu regionálních diferencí venkovské společnosti". Prostě věda, několik slov, která toho normálnímu člověku moc neřeknou. Stačí však nalistovat obsah, a rázem stojíme na pevné zemi. Kapitola “4.2.1. Venkovská hospoda” s členěním: “4.2.1.1. Frekvence a důvody návštěv”, “4.2.1.2. Žena ve venkovské hospodě”, “4.2.1.3. Konzumace alkoholu" (s členěním: “4.2.1.3.1. Konzumace piva”, “4.2.1.3.2. Konzumace vína”, “4.2.1.3.3. Konzumace lihovin”), “4.2.1.4. Společenské hry”, “4.2.1.5. Témata hovoru” a “4.2.1.6. Reakce na případné zrušení hospody v obci" nám již podstatnou část práce představí v plném světle. Dovolím si zde ocitovat několik pasáží z kapitol 4.2.1.3.1., 4.2.1.3.2., 4.2.1.3.3:
Část první - pivo:
Do výzkumu bylo vstupováno s vědomím, že část vesnic leží v tzv. “oblastech velkých pivovarů” (pivovar Starobrno /Brno/ v okolí Brna a pivovar Radegast /Nošovice/ na Těšínsku), ve kterých by tyto pivovary měly mít (alespoň na vesnicích) dominantní postavení a v hospodách by měly jejich značky být čepovány téměř nepřetržitě (myšleno v časové posloupnosti). Naproti tomu k valašsko-slováckému pomezí bylo přistupováno jako k tzv. “oblasti malých pivovarů” (pivo zde vaří hned 3 pivovary: pivovar Jarošov /Uherské Hradiště/, pivovar Janáček /Uherský Brod/ a pivovar Gerhard /Brumov - Bylnice/). Postavení těchto pivovarů zde není ani zdaleka dominantní - především díky kvalitě jimi vyráběné produkce byla (již před všeobecným uvolněním trhu v roce 1990) do této oblasti patrná invaze pivovarů ostatních.
Situace ve sledovaných hospodách tomuto rozdělení k podzimu 1997 odpovídá: ve všech třech obcích “okolí Brna” se čepuje Starobrno, ve všech třech obcích “Těšínska" se čepuje Radegast, v každé sledované obci “valašsko-slováckého pomezí” se čepuje něco jiného (v Haluzicích Janáček, ve Zlámanci Jarošov, v Hostětíně dokonce pardubický Pernštějn). Na otázku dotazníkového šetření týkající se spokojenosti se značkou piva, která se v hospodě čepuje, reagovali DNH (deklarovaní návštěvníci hospod - ti, kteří o sobě prohlásili, že navštěvují místní hospodu pozn. V. K.) takto: 77,8% bylo se stávající značkou piva spokojeno, 12,1% nespokojeno, 6,1% odpovědělo jinak (např. je mi to úplně jedno, jsem abstinent atd.), 4% DNH na tuto otázku neodpovědělo. Z hlediska sledovaných lokalit se situace vyvinula takto: Nejvyšší spokojenost se značkou piva byla zaznamenána ve sledovaných obcích Těšínska - čepuje se zde Radegast - (Hrčava 100% DNH, Smilovice 92% DNH, Košařiska 91 % DNH). Ani ve Smilovicích ani v Košařiskách se nevyskytla jediná záporná odpověď - lidé vesměs reagovali jinak (abstitent). Obdobně vysoká spokojenost byla zaznamenána ve sledovaných obcích okolí Brna - Starobrno - (Křoví 100% DNH, Hlína 91% DNH, Javůrek 80% DNH). Na rozdíl od obcí na Těšínsku byla ovšem v Hlíně i v Javůrku zaznamenána určitá nespokojenost (9% DNH v Hlíně, 20% DNH v Javůrku). Nejnižší spokojenost se značkou čepovaného piva byla ze sledovaných lokalit zaregistrována ve všech 3 obcích valašsko-slováckého pomezí (Hostětín - Pernštějn 67% DNH, Zlámanec - Jarošov - 45% DNH, Haluzice - Janáček 40% DNH). Dosti vysoká nespokojenost byla zaznamenána v Haluzicích (60% DNH) a ve Zlámanci (45% DNH), v Hostětíně nebylo se značkou piva spokojeno 8% DNH. (Str. 42,43).
I když se v každé oblasti jednalo o výzkum v poměrně malém počtu lokalit, výsledky něco naznačují a zároveň se potvrzují předpoklady, s nimiž bylo do výzkumu vstupováno: silně jsou ke “svému” pivu fixovaní DNH v “oblastech velkých pivovarů" (okolí Brna - Starobrno, Těšínsko - Radegast) - z těchto dvou potom více na Těšínsku, fixace DNH v “oblasti malých pivovarů” (valašsko-slovácké pomezí Jarošov / Janáček / Gerhard) je velmi slabá. Pro plné ověření tohoto tvrzení by však bylo nutno provést výzkum mnohem rozsáhlejší.
Z regionálního hlediska zajímavě se územní diferenciace podle konzumace piva projevila nejen v kvalitativní (značkové) odlišnosti piva v jednotlivých oblastech, ale i podle množství alkoholu obsaženého v pivu (jinými slovy - jinde se pije pivo desetistupňové, jinde dvanáctistupňové). Z tohoto pohledu by se “okolí Brna” a “valašsko-slovácké pomezí” dala nazvat oblastmi “desítkovými", kdežto “Těšínsko” oblastí “dvanáctkovou”. Samotné náznaky regionální rozdílnosti toho, že někde se pije desítka a jinde dvanáctka, by mohly být inspirativní pro rozsáhlý regionálně-geografický výzkum... (str. 44,45)
Část druhá - víno:
Z regionálního pohledu dosáhla konzumace vína v hospodě nejvyšších hodnot ve všech třech sledovaných obcích Těšínska (92% ve Smilovicích, 88% na Hrčavě, 75% v Košařiskách). V obcích okolí Brna se tyto hodnoty pohybovaly mezi 75 až 54%, v obcích valašsko-slováckého pomezí mezi 80 až 45%. V záporném vyjádření (v hospodě se víno nepije) jsou si z regionálního pohledu velmi blízké oblasti valašsko-slováckého pomezí a okolí Brna, které v průměru za sledované lokality dosáhly hodnot 39%, respektive 38,7%. Na Těšínsku oproti tomu záporně odpovědělo v průměru jen 15% DNH. Zjištěný stav by se dal vysvětlit především relativně nízkou vzdáleností obcí okolí Brna i valašsko-slováckého pomezí od produkčních oblastí vína, zatímco vzdálenost obcí Těšínska od těchto oblastí je již značná. Jinými slovy - mám-li víno z vlastních zásob, konzumuji ho doma a nemusím na něj chodit do hospody... (Str. 45,46)
Část třetí - lihoviny:
Ve sledovaných hospodách okolí Brna se podle výsledků výzkumu nepije kromě rumu, fernetu a vodky již téměř vůbec nic. Nejoblíbenější je rum (celkem 28), dále fernet (25) a vodka (20). Celkově bylo v této oblasti zmíněno 76 vstupních dat (dále případů).
Ve všech sledovaných hospodách valašsko-slováckého pomezí převládá oblíbenost borovičky (celkem 26 případů), poměrně oblíbený je fernet ( 12) a vodka ( 10). Téměř vůbec se zde nepije rum (pouze 4 případy); jako v jediné oblasti je zde naopak pije bylinná hořká (5 případů). Celkově bylo v této oblasti zmíněno 64 případů.
Na Těšínsku je na srovnatelné úrovni, která je však řádově o 10 případů nižší než nejoblíbenější druhy v ostatních oblastech, oblíbeno hned 5 druhů lihovin: rum (celkem 15 případů), fernet (14), slivovice ( 14), borovička (11 ) a vodka ( 11 ). Nejsilněji ze všech oblastí je zde také zastoupena zelená (5 případů). Celkově bylo v této oblasti zmíněno 73 případů. Sledované oblasti (toto tvrzení je třeba brát v dalším textu trochu s odstupem) by se podle oblíbenosti jednotlivých druhů lihovin daly charakterizovat takto: okolí Brna jako “silně vyhraněná oblast rumu, fernetu a vodky", valaško-slovácké pomezí jako “vyhraněná oblast borovičky”, Těšínsko jako “oblast druhově nevyhraněná”.
V okolí Brna se skutečně ve sledovaných hospodách nejvíce pije rum, fernet a vodka, naopak vůbec se nepije borovička ani slivovice. Na valašsko-slováckém pomezí se ve sledovaných hospodách nejvíce pije borovička, poměrně oblíbené jsou fernet a vodka, téměř se nepije rum, vůbec slivovice. Ve sledovaných hospodách na Těšínsku je srovnatelně oblíbeno všech 5 výše zmiňovaných druhů lihovin (rum, fernet, slivovice, borovička, vodka) - tedy jako v jediné zkoumané oblastí se zde pije slivovice a pije se tu také borovička. Efekt pití slivovice v hospodě by se dal srovnat s efektem pití vína: mám-li slivovici z vlastních zásob, piju svou a nechodím na ni do hospody. Slivovice navíc, mimo sledované hospody na Těšínsku, vůbec nebyla obsažena v nápojovém lístku, což výše zmíněný závěr jen potvrzuje. (Str. 47, 48)
Stejně jako na územní diferenciaci podle konzumace piva (viz výše) je i na územní diferenciaci podle konzumace lihovin možno nahlížet ze dvou pohledů: jednak podle již zde zmíněných druhů tvrdého alkoholu, jednak ale také podle množství, v jakém se tento alkohol nejčastěji konzumuje tedy pije-li se po velkých, nebo malých štamprlích (zde uvedené informace pocházejí nikoli ze samotného dotazníkového šetření, ale z rozhovorů s hospodskými). Výhradně po malých štamprlích (2 cl) se ze sledovaných obcí pije v Hlíně, spíše po malých ve Smilovicích. Spíše po velkých štamprlích (5 cl) se pije v Javůrku, Křoví, Hostětíně a Košařiskách, výhradně po velkých ve Zlámanci. V Haluzicích a na Hrčavě hospodští velikost štamprlí nijak nespecifikovali, z čehož se dá usuzovat, že není vyhraněná. Z výše uvedených poznatků je jasné, že “kubaturu” štamprlí nelze jednoznačně připisovat k příslušné oblasti, ale spíše ke každé vesnici zvlášť. Jistá regionalizace na základě tohoto faktoru by tedy byla možná až po důkladném průzkumu značného množství lokalit... (Str. 48, 49)
Přiznávám, že tento výběr citací je subjektivní. Nemíváte ale občas žízeň? Já ano. A mívá ji i on. Naposledy jsem ho viděl začátkem června v hospodě U Hloušků v Brně - Králově Poli. Byla středa a on měl několik hodin po státnicích. Spal.
Weles 8 (1/98)
str. 52-56
-aav- 2/14/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat