---

Čtení pro tento den:

Patrik Linhart

- - -
Dopoledne U Kalinů

„Bejsbolku mu narvu do tlamy, jestli mě bude srát! Dyť sme všichni lidi, já, ty, támhleten chlap, ten sráč – všichni! Slyšíš, ty magore?!“ řekl sedmdesátiletý chlap padesátiletému chlapíkovi u vedlejšího stolu, který se zmíněným sráčem hrál kulečník. Hrál skvěle a koule lítaly na všechny strany a vesele ťukaly. Kromě nich byla hospoda prázdná, akorát za výčepem čepoval výčepní, který si povídal s nástěnnými hodinami. „Do půl to vydržíme, do půl a deme domu.“
- - -

- - -
Malý svět

Jiné východisko je svět pindíků, a kdybych se rozhodl pro cestu šílence, najdou mě v nějakém pindickém městě. Nejspíš v Domě Jelowů, kde je nejslavnější pindická pivnice, kterou mimochodem postavil můj táta. Samozřejmě nevěděl, že z toho domečku velikosti železnic TT bude hospoda. Ale už kvůli němu mají na stolech ubrusy a vázy a v nich květiny polní.
- - -

- - -
Komisař

Proč vlastně nenosí brýle, to tak dobře vidí? – Je to přece jenom fotografie, třeba si je sundal, aby vypadal hezky. – Co je na brýlích ošklivého? – Možná nesluší právě jen jemu. – Láry fáry, na něm brýle nemůžou nic zkazit. Taková šeredná morda… – Nazdar chlapci. Tak máte tu zprávu z pitevního? – Samo, pane komisaři. – Ukaž! Pěkný fotky. Jo. Jo. Jé. A tajto je kdo? – Kdo, ten bez brejlí? To je váš novej asistent. Byl u toho taky, tak ho pro vás vyblejskli. – No. Ten už toho asi moc nevypátrá. Co? – Proč, pane komisaři? – No, dyť je dočista mrtvej. – Dyk von jen tak vypadá. Je ho kus chlapa… Počkejte, no né, vážně… já nevim, jak se mezi ty fotky připletl. – Příště si buďte pečlivější a dejte ho do toho druhýho fasciklu. – Vy teda myslíte, že se fak vožení? To bych nikdy neřek. – Kdo zase? – Ten váš starej asistent přece! – Blbče, dyť je to von! – Dyk já vim. To byla legrace. Ale blbče ste mi řikat nemusel, vy – –
- - -

Weles 16, str. 66, 67

---

-aav- 6/11/2003