Báseň pro tento den:
Alexandr Eret
Nevěsta
Mlha už padá na město,
kam jsi se poděla nevěsto;
čekám tě pod mraky černými,
čekám a bořím se do hlíny.
Propadá se truhla dřevěná,
kam jsi se poděla, dívko má;
čekám tě za tmavou oponou,
čekám tě, lásku svou jedinou.
Boří se prkna a padají,
kam šlas tak rychle a potají?;
řekni mi dívko má zasněná,
kudy se ubírá cesta tvá.
Řekni mi, řekni, snad naposled,
stojí-li ti můj hrob za pohled;
přijď ke mně, srdce mé zrazené,
dovol, ať ucítím kroky tvé.
Nemohu přijíti, nelituj;
na město padá tma, chlapče můj;
dlouho už leží pod zemí,
oči, jímžs říkal: zasněný.
Nevolej mne, už nevolej,
svět, kam padáme je hlubokej;
možná se jednou zas potkáme,
ve tmě si ruce podáme.
Půjdeme spolu po schodech,
vysoko, na černý říční břeh;
projdeme světy obojí,
andělé svatbu nám vystrojí.
Ruzyň, 29. 9. 1987
Weles 8 (1/98)
-aav- 3/31/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat