V rámci "MaFu" (Malého alternativního festivalu) ve Spálově u Oder vystoupí dnes, v pátek 13. 6., od 20 hodin Veronika Schelleová, Petr Bronos Novák a Vojtěch Kučera.
Kromě vlastní tvorby přečtou ukázky z básnických sbírek Víta Slívy Bubnování na sudy, Petra Špangera Vodní Mlýnky, a úryvky novějších i starších čísel Welesu.
Místo konání: Spálov u Oder, statek č. 21.
------------------------------------
Čtení na tento víkend:
ŠRAMOTY - - - - - >
Veslování
Zkoušel jsem volejbal, tenis, fotbal a leckteré další sporty. Ale o veslování jsem ani neškrtl. Když nepočítám pár projížděk loďkou po rybníku v Žinkovech v letech, kdy bylo dívky třeba nejprve trošku po hladině pokolébat, aby v mém nezkušeném náručí nedostaly mořskou nemoc. Tehdy mne ani nenapadlo, jak je veslování vlastně náročný sport.
Vše začalo až tady v Brně. A docela nenápadně. S povděkem jsem přijal pozvánku básníka Holmana. Pane doktore – pojďte si zaveslovat. Podivil jsem se, nevěděl jsem o této tajné zálibě Holmanově. Ale proč ne. Zkusit se má vše. Je bezvětří a přehrada bude jak mlat. Sejdeme se na Hybešce – dodal básník. Udělali jsme několik kroků – myslel jsem, že k tramvaji –, ale Holman prudce zabočil doprava – do pootevřených dveří hostince. U Veslaře – stačil jsem přelétnout očima nápis. Aha – tak takové to bude veslování. To nezhubnu – došlo mi hned u prvního piva…
Holman se posadil proti mně, zapálil si, nabral dech a zabral. Vesla opřel do vod, ve kterých plavou názory více než 2000 let. A to, že neutonuly, svědčí o jejich schopnostech přežít. Holman jak zkušený vodák klouzal přídí Svratkou, která se pro něj do Jordánu vlévá. Mrtvé moře jako cíl, odkud se lze k vodě věčné odpařit.
Nestačil jsem zareagovat. Sedě čelem k Holmanovi – a tudíž při záběrech vyvíjející hnací sílu opačné orientace –, snažil jsem se být jeho mohutným záběrům jistou protiváhou. Ale moje vesla mávala vzduchem naprázdno, v nej-lepším případě se jen vody sotva dotkla.
Naštěstí se Holman brzy spokojil s trasou, kterou jsme toho dne urazili, a utábořil se. Na trojnožce, kterou nosí vždycky s sebou, začal připravovat chutné pokrmy. Příběhy biblické, české, brněnské. Příběhy o věčnosti v mase ukryté, kartách a samotě, holých zdech a cibuli, nyní již přáteli obydlené. Stáda slov popásl na mnohém. Zcela jinak, než jsem zvyklý z jeho básní. V nich slova vždy ustájí v těsných kotcích. V příbězích ctil jejich svobodu. Pili jsme, já veslem bezvěrce hladinu občas rozčeřil a chlubil se symetrií vzniklých vln. Holman připomínal jejich smrtelnost.
Pili jsme a pivo nám z nohou k pasu začalo stoupat. A s dalšími půllitry až ke krku dosáhlo. Dost, řekl Holman. Napoprvé Vás nesmím utopit. Jdeme domů…
Vladimír Šrámek
Weles 16, str. 88
< - - - - - ŠRAMOTY
-aav- 6/13/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat